Východní přísliby

Na Cronenberga poměrně umírněné, ale jeho režijní styl je stejně silně znát. Jako téměř všechny filmy, co jsem od něj viděl, i tento na mne pocitově zapůsobil velice chladně, avšak díky silné syrovosti se mu podařilo upoutat mou pozornost. Na Cronenbergovu hru nepřistoupí všichni, ale já si tuhle citově odosobněnou partii občas zahraju rád. 80% (18.08.2008)

Naprosto zásadní "překladové" dílo Davida Cronenberga, které zrcadlí předchozí morální thriller Dějiny násilí a tématizuje celou tvorbu nejznámějšiho Kanaďana, je zároveň jeho narativně nejkomplexnějšim. (Všem lidem vyčitajícím filmu poslední patnáctiminutovku a konkrétně dva poslední zábéry: pamatujete na Dějiny násilí, na jídlo, které se tam servírovalo, a zkoušeli jste si přiradit narátora - onen předčítaný deník mladou 14letou zavraždénou prostitutkou - konkrétní osobě v jednotlivých scénách?) Malá restaurace s rodinnou atmosférou je zde vyměněna za velkou rodinnou, konfrontace s podraďnými padouchy ve třech čtvrtinách filmu a následné "kdo ve skutečnosti jsi?" v nemocnici, závěrečná scéna večeře... - Východní přisliby jsou jsou filmem, v němž se postava Tomma Stala/Joeyho z Dějin násilí nezbavila své násilné a i homosexuální minulosti. Zasazení do období Vánoc, upomínající na Rabid, dovoluje Cronenbergovi po rodinném filmu Dějiny násilí natočit ten nejlepši vánoční film, v němž jsou přebrány jednotlivé náboženské motivy se subverzivností Cronenbergovi vlastní a se sociální výpovědí o Východňářích na Západu scénáristy Stevea Knighta (Špína Londýna). _____ Zatímco v Dějinäch násilí se tvůrce až úzkostlivě vyhýbal všem cronenbergovštinám a jednu jedinou natočenou, upomínající na Videodrome, vystřihnul, Východní přisliby jsou cronenbergovské celé od první poklesle béčkové minuty do poslední zvrácené variace na happy-end, která je asi tím nejsprostšim, co si kdy jaký tvůrce dovolil provést divákovi._____ Iniciačním procesem, kdy se na jeho konci z člověka stane něco jiného a jemu se to možná zalíbí, zde neprochází jedna postava, ale dvě - muž a žena, přičemž nejdou spolu, jako tomu bylo v v existenZ, ale navzájem se tak nějak míjejí a ženský prvek představuje cronenbergovskou grindhouseovou tvorbu a ten mužský tu artovou._____ Stylizace Vigga do Cronenberga, mafiánské rodiny vory v zakone do filmového štábu, který je pro Cronenberga už jako rodina, protože s ním spoluprace dlouhé desítky let, je pak včetně závěrečného obrazu upřimným vyznáním tvůrce, z nějž se, aniž by dosáhnul statutu "prince", stal "král", který je ve skutečnosti dvojitým agentem, jenž rozvrací systém zevnitř._____ Je to geniální a sral jsem blahem každou pikosendu. (09.12.2007)

Taková více méně gangsterka, která se snaží působit co možná nejvíc reálným a hodně drsným, až skoro krutým dojemem a musim říct, že se to daří znamenitě. Krom toho to co se režiséři většinou neodvážej ukázat, tak tady Corenberg ještě zvýrazní, takhle libově podříznutí krku sem ještě neviděl, skoro bych řek, že Cronenberg si s tim hodně vyhrál a tak moc se mu to zřejmě zalíbilo ,že to ukázal ve filmu ještě jednou. Stejnětak se nebál ukázat Viggo Mortensena úplně nahýho jak bitkaří, většinou se to nějak zakamuflí, aby nebylo nic vidět, třeba že je všechno za nohou, ale tady bohužel Viggo musel ukázat všechno, ale přitom to nevypadalo cíleně a jen to podpořilo, ten reálně dojem z tohohle filmu. Taky mě docela překvapilo, jak Mortensen s Cassellem zvládaj ruskej přízvuk, působili dokonale východním dojemem a ještě to podpořili skvělým výkonem. Jenže bohužel problém filmu je, že se během těch 100 minut odehraje opravdu hrozně málo zajímavejch situací a příběh plyne dost pomalu, takže to nakonec nějak extra nezaujme,ale od Cronenberga to byl pokus hodně zdařilej (01.01.2008)

S trochou nadsázky řečeno, postava Naomi Watts jakoby vypadla z nějakého naivního románu Daniely Steele a vytváří tak dokonalý kontrast s tvrdým mužským světem podsvětí s poněkud nekompromisním nádechem (detailní podřezávání krků, nůž v oční bulvě). Právě tento kontrast je největší předností příběhu, který není nijak objevný, nutno ale říci, že Cronenbergova neokázalá režie je velmi příjemná a účinná, protože navzdory triviální zápletce dokáže jeho film vtáhnout do děje tak, že vám těch 100 minut uběhne strašně rychle. Oproti předchozímu slabému ´History of Violence´ opravdu velmi poutavé s několika vskutku nezapomenutelnými scénami (úvod, saunová bitka Mortensena v ´rouše Adamově´). Na fenomenální trojici Mueller-Stahl, Cassel, Mortensen bych se mohl dívat celé dny.... (08.01.2008)

Dobrá rada nad zlato a věřte, že téhle je radno se držet. Druhý snímek "nového" přístupnějšího Cronenberga je v mnohém jako ten první. A v mnohém je takový divný. Film o Rusech, kde se rusky mluví, zpívá a tak vůbec. Ovšem v multinárodním obsazení žádný Slovan. Na výsledku to je po intonační stránce chtě nechtě znát. Není to přímo ta směšná hollywoodská představa afektované ruské intonace, ale stejně. Na druhou stranu vám to možná ani nepřijde, jelikož herci jsou jinak naprosto přesvědčiví. Nejen Mortensem či Cassel, ale i naprosto perfektní Armin Mueller-Stahl. Přesto nejvíce dojmů zanechá právě Viggo. Jeho klidný, sebejistý postoj je totiž zcela výmluvný. Když udělá před restaurací ono gesto směrem k postavě strýčka, tak je vám jasné, že vy byste teda již z domu nevylezli a ani toho moc v dohledné době nenaspali. Všemi zmiňovaná rvačka v lázních je prostě... Reálně působivá. To co však film sráží nejvíce je poněkud překvapivě děj. Celá linka s Naomi Watts je zajímavá, ale je tak nějak jaksi navíc. I ten náhlý konec je netradiční, ale... A to je právě ono. Východní přísliby mají těch ale na můj vkus nějak moc. Neříkám, že nejde o velmi dobrou záležitost pouze to, že mohla být lepší. O dost. (10.01.2008)