Carlitova cesta

De Palma nikdy nebyl tak stylový, tak strhující ani tak dobrý. Režisérův nejlepší film je přesným protikladem ke Zjizvené tváři, Carlito je na rozdíl od Montany férovým chlapíkem, který nejde od nevinnosti až k vlastnímu zkažení, ale přesně naopak, snaží se vyhrabat z bahna a začít nový život. Díky Pacinově výkonu je pak tento souboj s osudem fascinující sólohrou se zlověstnou atmosférou a příběhem plným nekalých praktik a podrazů. Při finální naháněčce už jsem po předešlých prožitcích jen těžko popadal dech a ztrácel nervy. Problémy totiž někdy přijdou samy. A ten ráj umí být tak nesnesitelně daleko... (18.07.2007)

Stará gangsterská páka, Carlito, kdysi legenda podsvětí, se vrací z vězení do ulic. Ale jeho doba už skončila... Jeden z vrcholů De Palmovy tvorby a Al Pacinova zralého herectví. Oba chlapíci zde potvrzují rčení o stárnoucím víně. Drsná, romanticko-realistická gangsterka, která disponuje sympatickým hrdinou, jakému prostě nelze nefandit. Pokud vás to chytí, napětím neodtrhnete oči až do velkého finále. A pak si to určitě dáte znova. Minimálně jednou. (03.07.2006)

„Keď prekročíš určitú hranicu, nemôžeš sa už vrátiť späť.“ Dobre vyvážený film. Je v ňom tak akurát napätia (De Palma je expert na 10-minútové scény, kde prvých 9 minút tušíme, že sa chystá niečo strašné a krvavé a hrozne nebezpečné a v poslednej minúte sa to skutočne stane) a tak akurát dialógov, kde sa traja ľudia rozprávajú o živote a je to rovnako zaujímavé, ako keď dôjde k priestrelom hláv. A je radosť sledovať „mafiánske“ gestá počas dialógov, predovšetkým Pacina a Guzmána. Carlitova cesta je skvelý mafiánsky film, ale je to skôr taký pokojný epilóg k nim; kto bude čakať jazdu á la Mafiáni, bude sklamaný. (16.02.2017)

Mafiánské opusy se vždy vyznačovaly svou epičností a ani Brian De Palma nejde jinou cestou, pokusil se však zažitá pravidla žánru trochu ozvláštnit. Už sám fakt, že tentokráte ztvárňuje Al Pacino člena ne americké odnože organizace cosa nostra, ale člověka z komunity portorické či latinskoamerické, snímek dost ozvláštňuje, minimálně hudebním podkresem a druhem zobrazovaného tance...:-) Al Pacinův Carlito je však navíc podroben pochybnostem krize středního věku a ve fázi bilancování a přehodnocování životních hodnot je v rámci žánru postavou nanejvýš originální. (11.06.2007)

Tentokrát mne De Palma nezklamal v tom nepříliš pozitivním smyslu - tedy natočil film, který odpovídá modelu, v jakém většinu jeho filmů vnímám. V Carlitovi všechno tak nějak funguje, ale funguje to také tak nějak šedivě, aby v té šedi nakonec zazářilo několik v pravdě geniálních scén. Vrcholem Carlitovy cesty je bezesporu virtuózně zrežírovaná honička na nádraží a k její dokonalosti nemá daleko ani několik dříve se objevivších momentů. Zbytek je tuhle dobrý, tuhle velmi dobrý, ale nikde vynikající. Při srovnání s jinou ikonickou gangsterkou od De Palmy, Scarface, musím na jednoznačného vítěze pasovat příběh Tonyho Montany, který si buduje vlastní pravidla a vlastní svět, v němž se cítim skoro tak dobře, jako v tom (nepřekonateném) kmotrovském. Výrazně komornější a intimnější Carlito obsazuje svět budovaný jinými filmy už v minulosti a ten po mě takovou přitažlivost nemá. 70% (25.05.2009)