Vévodkyně

Trochu jsem se bál, že půjde jen o další politicky korektní feministickej pohled na dějiny, ale nestalo se tak. Dobu to naopak vystihuje dle mého velmi dobře a i despotický manžel je jen člověk vychovaný ve své době, nikoli zlý člověk. Pro mě to byl i díky skvělému Ralphu Fiennesovi film spíš o něm a o podobě života vyšších tříd, na němž skutečně není mnoho co obdivovat. (24.04.2009)

Vojvodkyňa, podobne, ako napríklad Marie Antoinetta, alebo Kráľova priazeň, sľubovala solídnu historickú drámu plnú hviezd, ktorá by mohla pri troche šťastia dosiahnuť na nejaké tie oscary. No ani v tomto prípade sa tak nestalo. Pripadá mi, že režisér v tomto filme nezvládol nič poriadne, možno je to tým, že scenár celý čas kľže po povrchu a tak nedokážeme s postavami nič prežívať a nemáme príležitosť nad ničím poriadne popremýšlať. Takže skôr premárnená príležitosť, ako ďalšia kostýmová klasika, ktorú by ste si chceli raz za čas pustiť. Ledva ledva tri hviezdy. (20.12.2012)

"Neuzavírám dohody. Já zde rozhoduji." Nikdy mi nečinilo potěšení sledovat aristokratické parukáře, ale tentokrát mne celkem potěšil přirozeně despotický vévoda z Devonshire, jehož uznávání lidských práv přesně koresponduje s mým vnímáním feudalismu 18. století. Tento dobrák si občas zlepšil náladu zprzněním manželky Georgiany nebo její kamarádky Bess a ještě si našel chvilku na vyhrožování svým sokům. Tento snímek je sice pohledem z utlačované strany, ale ona chuděra vévodkyně se mi pouze líbila, kdežto její ctihodný manžel přinesl do hry hodně charisma. (10.07.2012)

Tahle vévodkyně byla jistě neuvěřitelná žena: během doby, kterou film sledoval, stačila porodit několik dětí, aniž by se zdálo přibrala jediné kilo a navíc měla naprosto úžasnou pleť a její obočí mě fascinovalo celou dobu. Ale konečné titulky o zbytku jejího života mi přišly psané, jako by na ní bylo výjimečného snad ještě něco, ale ot jsem bohužel během filmu tak nějak nestačila pobrat, protože žádná událost se mě nijak extra nedotkla, nezaujala. Navíc mi přišlo že se nic moc extra neřešilo, jen tak na půl pusy a pak najednou skok o několik měsíců (nebo se to tak v té době dělalo? Nevím). Navíc záběry na chodící Keiru mě taky nijak extra nebraly, i když si v nich kameram zřejmě vyžíval. Ale co můžu pochválit jsou kostýmy, prostředí a hudba. (06.02.2009)

Tak takové filmy mě dokážou nadzvednout ze židle. To Keira ani Ralph nepoznají prázdný, vykastrovaný scénář, kde chybí věci jako napětí nebo pravé emoce? Ten románek lady G. a Charlese Greye jsem nežrala ani minutu (i díky příšernému herectví Dominica Coopera). A stejně tak se mnou nepohne ani chvíle, kdy se Ralph na Keiru vrhá, nebo peripetie s milenkou. Tenhle film je tak hloupý, sterilní a průměrně natočený, že by bez áčkového hereckého obsazení putoval rovnou na televizní obrazovku, kde by ho převálcovala většina dílů Hornblowera. Průměrné filmy mě nerozčilují, ale ve Vévodkyni pod tím vším vidím základ skvělého příběhu, který by v rukou jiných tvůrců bral dech a masíroval slzné kanálky. (17.04.2009)