Drive

Tretie zhliadnutie v kine mi definitívne potvrdilo, že rozhodovanie medzi štyrmi a piatimi hviezdičkami je tu nezmyselné. Drive je pre filmového fajnšmekra výzvou. K debate, skúmaniu záber po zábere, vetu po vete. Nejde ho zaradiť do kvalitatívnej kategórie, nejde ho neobdivovať. Je to opus hypnoticky kľudný a pomalý, a súčasne vrejúci emóciami a napätím. Pracuje s viacerými žánrami, no nedá sa jednoznačne zaradiť do žiadneho z nich. Od hlavnej postavy si drží najväčší odstup, nenechá nás ju pochopiť a precítiť jej vzťah k holke, kvôli ktorej ochrane sa uchýli k extrémnemu, grafickému násiliu. Toto násilie sa tak stáva šokujúco samoúčelným, ale v kontraste s okolitou romantickou poetikou neodolateľne katarzným. Skrz extravagantnú kameru a hudbu film skrýva dôležitosť dialógov, ktoré sú pilierom jeho príbehu. Servíruje ich poskromne, takmer útržkovite, ale postavy nimi perfektne definuje hneď prvou, druhou hláškou. Herci sú vybraní originálne, nečakane, a z ich statusu zašlých hviezd či večných vedlajšákov robí režisér tarantinovským umom stelesniteľov postáv, ktoré sa vám navždy vryjú do pamäti. Nicolas Winding Refn má na to, byť novým Tarantinom. Ale Drive ešte nie je jeho Pulp Fiction. Naň bude potrebovať viacej figúrok na šachovnici a zauzlenejší príbeh. (23.11.2011)

Drive se chce stavit do pozice filmu stojícího mimo hlavní proud svého žánru. Nechce být jen lacinou nebo třeba i drahou popkornovkou, která staví na efektech, rozpočtu a hvězdách. Je to pozér, kterému záleží na image, rád se nechává vídat ve společnosti těch, co se považují za vytříbené estéty, za znalce pravého umění a nikoliv pouhé konzumenty zábavy. Celkem se mu to i daří, především díky hypnotické hudbě a pomalé kameře, které spoluvytváří napětí a sugestivní atmosféru. Pokud si ale dáte práci a vysvléknete drive ze slušivého kabátku, najdete tuctový příběh, překvapivě neoriginální a snad až triviální, s postavami, které se snaží být cool na úkor své uvěřitelnosti a vnitřní logiky. Pochopitelně coolovitost Drive nemá nic společného s tím, jak coolovitost chápe například série Kurýr určená pro popkornovější publikum. Eticky dost pochybná je zřejmá estetizace brutálního násilí a především - tvůrci vnímají svého hrdinu jako pozitivní protiváhu mocných padouchů a jejich poskoků, jako ochránce a svého druhu romantickou postavu z podsvětí. Z mého pohledu vypadá a jedná Řidič spíš jako ukázkový psychopat - jeho neschopnost prožívat a sdílet lidské emoce, odbourání etických zábran, sklon k asociálnímu chování a výbuchy násilí ho jasně demaskují. Na místě Irene bych se svého ctitele spíš bál. Chování hlavních protihráčů je plně v zajetí rituálů, bohužel ale konstruovaných scénáristou, než vyplývajících z reality amerického podsvětí a povahy střetu filmových postav. Celkový dojem: 60 % za vizáž snímku, nikoliv jeho obsah. (31.05.2014)

Nevím, jestli to bylo mou neposednou náladou nebo prostě tím filmem, že mi přišel až zbytečně pomalý. Někdy jsem si dokonce říkala, jestli se nezasekl obraz. Svoje kouzlo a atmosféru to ale má. Možná je to i svým způsobem umění, ale chybí tomu vzrušení. Ryan Gosling se podle mně předvedl už i lépe. Samozřejmě to není jeho chyba. Scénář mu bohužel neumožňuje ukázat se v plné kráse. Bohužel to vidím jen jako průměr...3* (22.03.2012)

Uhrančivá artová gangsterka s výrazným nádechem melancholie, retra a starých dobrých krimi filmů, z nichž sálá vůně benzínu a spálených pneumatik. Krapet tarantinovské, hodně pomalé, téměř hypnotické. Nebýt té vysoké míry explicitně zobrazovaného násilí s přicházejícím finále, jednalo by se neoddiskutovatelně o filmovou událost sezony... (25.09.2011)

Srovnávat toto s Kurýrem může jen někdo, komu straší v bývalém londýnském vězení u řeky Temže a jelikož mně tam straší taky, nabízím jiný příměr: Dánský táta Refn adoptoval nedomrlé nedochůdče Rychle a zběsile a tomu po letech soužití s bratry Taxi Driverem a A History of Violence dorostly koule i charisma.. Hypnotická záležitost dokonalého souznění hudby, ruchů i ticha s obrazem, úsporným a přitom naprosto přesným Goslingem a krásně civilními scénami sbližování v protikladu drsného ultranásilí. Člověk může odtušit, kam to celé směřuje a přitom každá další scéna, každý další záběr, překvapí svou stylovostí a originalitou. A co víc, duch asfaltové džungle z Mannovy perly Heat prostřednictvím taktovky dánského kralevice filmové formy zase nabyl vědomí.. Závěrem mi dovolte trochu vše shrnující rytmicky organizované poetiky: „V neblahém úmyslu zkřížíš-li cestu Driverovi v bundě se štírem vyšitým tmavě žlutou nití - jsi v řiti..“ (22.09.2011)