Počátek

Hranice inteligentního blockbusteru opět posunuta. Nolan dokázal komplikovaný příběh přednést tak, aby ohromil a fascinoval v každé své sekundě, aby donutil k hlubokému zamyšlení, ale přesto aby zůstal srozumitelný a ve své komplexnosti neztratil nic ze zběsilého tempa i úzkostné atmosféry. Spolu s kongeniálním Zimmerem dokázali zplodit natolik strhující opus, že každá emoce v něm zdá se silnější, každá přestřelka hutnější (a to musím přiznat, že dokonale natočeny nejsou), každý hektický moment napínavější a každý dialog prožitější. Obecně lze říct, že "způsob provedení" (režie apod.) zde překračuje veškerý potenciál už tak brilantního scénáře, pokud to takto zvlášť vůbec jde posoudit... Více mých nadšených ovací ZDE 10/10 (24.07.2010)

Počátek jsem plně docenila ve chvíli, kdy jsem se ho pokoušela odvyprávět. Vždycky jsem tvrdila, že všechno vyprávět lze: to usneš, něco se ti zdá, v příběhu toho snu znovu usneš, v tom usnutí a v jinym zdání se ti zase něco sní a ... Už jsem slyšela, že moje podání bývá poutavější než film, ale tady skládám bez boje a dmu se pýchou, že jsem tu precizní skládačku se všemi detaily stíhala a pobrala. Ano, né, nejsem Nolan, to nelze vyprávět, to se musí vidět! (13.08.2010)

Nolan se opět potvrzuje jako technicky silný režisér, ale měl by se řídit radou jedné ze svých postav a začít snít ve větším. Svět snů a fantazie totiž ukazuje jeho chladnost a neschopnost oprostit se od desítky pravidel tím spíš. Přitom pravidla Počátku rozhodně nejsou nějak brilantně promyšlena a je až překvapivě snadné najít díry v logice. Nevadilo by mi to u jiných filmů, ale když se něco tak strašně vydává za chodícího filmového zázraka, přitom však je to děravé jak ementál, vyloženě mě to irituje. Možná i proto, že vše je polopaticky vysvětleno a několikrát zopakováno, aby zápletku pochopil i největší jouda. Nezbývá tedy ani malá rezerva a mezera, které by trhliny obhajovaly skrze "tajemno" a "domyšlení si". V celkovém nápadu byl potenciál - věřím, že kdyby Nolan skutečně natočil nízkorozpočtové krimi, měli bychom tu film roku (minimálně), ale tak komplexní námět nejde udělat jako blockbuster pro každého, což ale s tímhle rozpočtem bylo nutné. Je to tím smutnější, že veškeré "vysokorozpočtové" prvky jsou naprosto zbytečné a snímek by stejně dobře fungoval i bez nich. Inception je pěkný blockbuster, který divákům vnuká myšlenku o svojí chytrosti, promyšlenosti a jedinečnosti velmi úspěšně. Nolan si pochvalu zaslouží minimálně za to, jak se dokáže vetřít "obyčejnému" divákovi, který si najde modlu, (jde na to chytře - skrze přesvědčení ho, že když snímek pochopil, je sám chytrý - přitom na pochopení Počátku není naprosto nic složitého), a přesto udrží pozornost u těch náročnějších, kteří se budou soustředit hlavně na technické kvality, narativní kejkle a chyby si uvědomí, ale prominou je. Inception je skutečně dobrý film, výjimečného na něm ale není nic. (24.07.2010)

S filmy to je jako se ženami - to, že je nějaká nejchytřejší, ještě neznamená, že ji budete mít nejradši. Ani napodruhé jsem se u Počátku nezbavil pocitu, že komornější příběhy jdou Nolanovi líp. Zimmerův soundtrack bez diskuze boží. (2010) P.S. Po deseti letech zvedám na pět - ten samotný koncept je pořád neskutečně ohromující a omamný, provedení precizní a poctivé, byť mrazivě chladné. Ale takový byl Nolan vždycky. Pro pocit zahřátí u srdíčka musíme jinam. (2020) (29.07.2010)

Od nabušených trailerů až po závěrečné pomrknutí do davů obdivovatelů i zatratitelů je Inception vysněný klenot mezi současnými filmy. Vymazlené dítě v současnosti asi nejperspektivnějšího tvůrce Hollywoodu přetéká množstvím detailů/vtipů/myšlenek (Nolanova podoba s DiCapriem, Edith Piaf, narážky na představivost, paradoxy a odrazy/zrcadlení), že milovníci složitých teorií budou mít nejeden vlhký sen (během bdění:)). Pocit sofistikované a stylově zabalené podívané umocňuje i dostatek emocí, které mě v nolanových filmech, především v batmanech, dosud chyběly. Technická stránka je opět doslova vymazlená, stejně jako velmi dobře zvolení herci, hudba a efekty. Minimálně ve scéně s gravitací jsem musel místo pohledu na Josepha Gordon-Levitta hledat svou čelist na podlaze kina... a obdobně mě fascinuje závěrečná scéna, kdy je 148 minut dlouhé vyprávění o vložení myšlenky do hlavy syna magnáta zakončeno vložením jednoduché myšlenky do hlavy každého diváka v sále. Pochybnost. Stačilo 5 sekund a jeden architekt... Více zde. PS: odpad! je pouhá póza. Zkuste si to dát znovu, dávat pozor a myslet;-) PPS: hlubší a hlubší odhalování vodítek sebou přináší úžasnou promyšlenost. PPPS:může to být celé vnímáno jako Cobbova katarze? (26.07.2010)