Star Trek: Do temnoty

Být věrný své nadšenecké geekovské dušičce, raději se pomrkáváním zavděčit trekkies či být poplatný blockbusterovým požadavkům trhu? Toť otázka, na kterou tentokrát Abrams oproti jedničce nenašel uspokojivou odpověď. A tak mezi těmito přístupy kolotá chvilku tak a chvilku zase onak. Rozháranost se tu projevuje ve všech aspektech. Na jedné straně vážně pojatý (a pohříchu ne zcela využitý) záporák s uvěřitelnou motivací ztvárněný charismatickým hercem a proti němu komediálně rozjuchaná posádka plná loutek do počtu. Je to sice emočně spockovsky chladné, ale přitom se tu prolije více slz než na pohřbu Kim Čong-ila. Tváří se to jako popcorn, u kterého není zapotřebí vypínat mozek, přesto se tu sypou z rukávů překombinované plány, které by působili debilně i v o několik řádech tupějších slátaninách. Jsou tu s nadsázkou pojaté indianajonesovské eskapády i pokusy o temnou osudovou epičnost a do toho je šroubovaně naroubované povinné deus ex machinovské cameo, do nekonečna recyklovaná hudba, nechtěně směšné metavariace (v čele s otřesnou scénou "zpoza skla") či utnutý závěr, který spíše než jako nevyhnutelné osudové vyvrcholení působí dojmem, že byl vyčerpán rozpočet a tak se jaksi nedostalo na ten pravý konec... Prostě nesourodý (a frenetickým střihem během akce znepřehledněný) výsledek, u kterého nejvíce zarazí, že přesně s tím samým neměl Abrams v případě jedničky sebemenší problémy. (07.06.2013)

Sérii Star Trek dokázal všeuměl J. J. Abrams postavit na nohy, o tom žádná, přesto ty moje čtyři hvězdy před čtyřmi lety byly s docela velkým otazníkem. Režisérova úcta k látce je patrná i u pokračování, smysl pro líbivý vizuál je mu také vlastní, jinak se mi ale ve výsledku vyloupl tak nějak průměrný (hele, ty kameny už neházejte!!) zážitek, který je docela ukecaný a tempo mu poměrně často zaškobrtne. V rámci příběhu je to rutina, v rámci nějakého žánrového tetelení mi zase chyběla dravost. Záporák byl ale opravdu mocným protivníkem. Co ještě potěšilo, byla větší vyzrálost při práci s emocemi. Přesto ani zdaleka necítím chuť pustit si to znovu. Ale na výsledek neplivu. Okysličení série ano, na zadek nicméně nepadám!! (29.11.2013)

Bez mučení se přiznávám, že jsem Do temnoty vpadla teprve dnes a už konečně chápu všechnu tu hysterii okolo Beníka. Ten jeho bestiální výraz padoucha, ty jeho oči podlité nejen zákeřností ale i krví. Ta umělá slza, jenž dokázal z oka svého vypudit ... asi jsem se zamilovala ... I když váhám. Přece jen jsem trochu víc na ty špičaté uši. Bombaaa prostě! Jsem v jednom velkém nadšení. Celá jsem prostoupena nepřetržitou akcí a napětím a ještě k tomu přes slzy nevidím a břicho mě bolí a nemůžu se přestat pořád smát, bo jsem si přečetla komentář od verbala! (10.08.2016)

Do temnoty nenudí, neustále spěje k nějakému dalšímu bodu, postavy mají perfektní chemii, dialogy jsou vtipné, svižné, vizuální pojetí fantastické, akce přehledná... Kde je chyba? Je tohle vlastně ještě Star Trek? Koncept Star Treku potřeboval omladit, ale až takhle? Nebýt tu Enteprise, nebýt tu Federace, tak tohle mohlo být nosný prvek vlastní nové značky a ne jen novější popcornovou, ale i inteligentní zábavou, která je pod ochrannými křídly legendárního světa. Abrams neumí zklamat, ale dokáže nepřekvapit a to se přesně stalo, ať bude Enteprise se svým talířem vylétávat z oblak jak bude chtít (stejně jako z prstenců v jedničce). Pro člověka, co nezavadil o svět Star treku (a o druhý film Khanův hněv) to bude rajská hudba, ostatní budou čelit nepřekvapivé hře, která až moc sází na efekt a vlastní opakování. // Splněná přání (koncept Star treku výrazně omlazen, kořeněno akci, Hvězdnými válkami a moderní-blockbusterově nabušenou tváří) vs zklamání (žádná vlastní cesta/nový příběh, kde je více osobitá verze, z které není cítit touha po světelném meči...). (spoilery) Ve zkratce:většina filmu už někde byla, je to remake Khanova hněvu, neustálé vracení ke starému Spockovi nudí, Enterprise chytne gravitace, trosky okolo ní ne;-), SW Episoda 2+3, přehrávající přesto dominantní Benedict, Klingonové jsou nuly, závěrečná destrukce San Francisca na efekt, autoři nemají koule-> ať k vlastnímu příběhu, tak k zabití někoho z posádky, která bohužel je, až příliš početná na to hvězdné obsazení... PS: sami si po týdnu nebo dvou řekněte, na co si z toho filmu vzpomenete... (20.06.2013)

// Na jedné straně James T. Kirk, na té druhé Joe K. Harrison a mezi nimi propast tvořená duchy minulosti, strachem, nenávistí, nepochopením, zradou a smrtí. Emoce tu sviští jako kulky na divokém západě, jedna epická akce střídá druhou, tomu všemu diriguje milovaný mistr Giacchino, který opět nezklamal a vytahuje burácejicí chorály stejně jako jemné klavírní melodie, které člověk prostě musí doma poslouchat znova a znova, dokud nemá dost. Herci do jednoho podávají výkony na hranici dokonalosti, každá slza dopadne na to správné místo a veškeré vztahy mezi postavami jsem pociťoval v kině na vlastní kůži. Stejně dobře dopadaly všechny hlášky a výhružné one-linery, což je opět něco, co se v každém blockbusteru zkrátka nevidí. Obecně jsem spokojen, dostal jsem přesně ten gigantický vesmírný náhul, který jsem si přál a zároveň si užil emotivně vypjatý příběh, který pozvolna navázal na geniální první díl (který i přes všechny kvality pokračování zůstává mým oblíbenějším) - nezbývá než se těšit, co si Abrams přichystá pro Epizodu VII, už teď je jasné, že bude laťka velmi vysoko. EDIT:// po asi pátém shlédnutí musím říct, funguje to! Čím dál tím více, dokonce už v tom ani nenacházím ty věci, které mi neseděly napoprvé, paráda. Jsem vesmírně zvědavý, jak dopadne třetí díl. (24.05.2013)