Zdrojový kód

Mám ráda Duncana Jonese. Mám ráda jeho schopnost natáčet nenápadné, chytré a přístupné filmy. Obdivuju, že umí vytvořit dvě v podstatě úplně stejné věci a dokázat, aby zdánlivě neměly nic společného. A baví mě jeho morální zanícenost, s níž je schopen dojít k nekompromisnímu dogmatickému závěru, že kdyby blaho společnosti mělo vykoupit mírné, nedobrovolné utrpení jen jednoho konkrétního otroka, stává se z oné společnosti fašistická diktatura. Ale je mi líto, za to, co provedl Zdrojovému kódu v jeho posledních minutách, by Jones zasloužil umlátit lopatou. A nepleťte se: nezuřím proto, že mi trvalo hodinu, než jsem dokázala zavřít šokem vypáčenou hubu nebo než jsem pochopila, co jsem to vlastně viděla. Mám dva lepší důvody: 1) konec zcela neguje způsob, jakým Jones doposavad pracoval s potlačením divákovy nedůvěry. Zdrojový kód perfektně balancoval na hranici mezi přílišným zjednodušením a detailním logickým propracováním do důsledků, a působil tedy dojmem nekomplikovaného, ale stále ještě chytrého narativu, který umožňuje zběžné prozkoumávání nového světa, aniž by omračoval svojí nereálností. Naproti tomu závěr nechává (mimo jiné i kvůli jednomu dost nešťastnému střihu) tak široký prostor pro interpretaci, k níž poskytuje tak málo vodítek, že přehledně budovanou strukturu v podstatě boří. Navíc jde o zbytečný přílepek, protože 2) Zdrojový kód už jeden konec má. Je jím pro mě snad nejkrásnější vyobrazení smrti vůbec: žádná prázdnota, žádný nový život, jen okamžik, který si sami zařídíme. Obraz absolutního štěstí. To, co následuje, je učebnicovým příkladem, jak nejlépe vzít Monu Lisu a vytřít si s ní prdel. Zatímco kapitán Stevens ví, kdy přestat, Jones nemá nejmenší tušení. Bravo, Duncane, i po třech filmech zůstáváš stále jen slibným tvůrcem. Nechť ti to vydrží až do smrti. (13.08.2011)

Kino-zážitek měsíce dubna a spokojenost. Ale na jak dlouho? Zdrojový kód působí chytře, atraktivně a v kině při prvním sledování funguje na výbornou i díky famózní hudbě. Ovšem pak přichází okamžik procitnutí, kdy si (doufám) divák zpětně promýšlí pointy a všechny pravidla filmu a kroutí hlavou. Pro mě osobně je příběh sám jednoduchý, ale postavy definicí pravidel světa zdrojového kódu, tento svět podkopávají. Duncan Jones roste ve vynikajícího režiséra a na jeho další filmy se rozhodně těším i přes slabý komerční potenciál současného (ne-blockbusterového) scifi žánru. Spoiler k zamyšlení: jak vytváří počítačová simulace paralelní vesmír? Kde se berou detaily a varianty do simulace, když není strojem času? Jde tu o sílu lidské duše nebo o schopnosti techniky, která s ní dokáže manipulovat? Realita versus virtuální sen? On to možná celé nakonec ten pan o berli špatně spočítal a celá simulace je něčím víc... Přesto všechno je zábavné fandit hrdinovi, který zabije nevinného učitele, vezme mu tělo a navíc přeberu pěknou holku:)). PS: Jake Gyllenhaal má na to být hvězda, ale stále mu něco chybí... PPS: Pěkné využití amerického klišé patriotismu a "happyendu":) (24.04.2011)

|| Scenár: Ben Ripley | Hudba: Chris P. Bacon | Produkcia: Mark Gordon, Jordan Wynn, Philippe Rousselet | Distribúcia: Summit Entertainment | Štúdio: Vendome P, The Mark Gordon C, E1 Entertainment, StudioCanal | Rozpočet: 32 miliónov $ | Tržby: 123,278,618 $ || Herecký koncert Gyllenhaala. Základný nápad cestovania v čase zase trochu inak, na stý spôsob, o niečo chytlavejšie a viac strhujúcejšie. Metráž maličko kratšia, než aby každý podnet mal dostatok priestoru na vývoj naozajstného emocinonálneho ohňostroja. I tak nadpriemerná zábava, so šmrncom sviežosti, ktorá jednohubkám väčšinou chýba. (04.04.2011)

No, rozhodně Duncan Jones začíná vypadat stále zajimavěji a zajimavěji. Jestli natočí ještě jeden takhle kvalitní a přitom docela komorní thriller (snad až na ten jeden perfektní vizuální trik výbuchu tam nic dalšího než interiér vlaku a základny není, Moon pak byl ještě komornější a to se odehrával i na povrchu měsíce), stane se rozhodně pro mně velmi přitažlivým a vyhledávaným. Protože tohle se cení. Výborná, a přesto jednoduchá zápletka (ano, pointa je trochu složitější, ale stále se to nedá srovnávat s jinými), přesto, a to je důležitá, podaná naprosto úžasně a zábavně, plná emocionálnosti, dramatičnosti i akce (ale samozřejmě ne akce s akčního blockbusteru). Gyllenhaal je zase (stejně jako v legendárním Darkovi) skvělý a uvěřitelný, a Monaghan je k sežrání. Farmiga je pak přesně ten rozpolcený sympatický element, který by neměl chybět. Líbilo se mi i pomalé kouskování toho, o co vlastně jde. Filmu po vizuální stránce nejde taky nic vytknout, kamera je velmi dobrá a nechybí ani určitý staronový feeling. Jones tak dokázal z tohoto všeho vytěžit maximum a na závěr ponukl skvělé rozuzlení stejně jako v Moon. Ano, užil jsem si to. (08.08.2011)

Stejná premisa, jak v Na hromnice o den více, ale to byla větší sranda. Zdrojový kód je docela fajn, ale vůbec jsem nebyl napjatej. Prostě protože mu v podstatě o nic nešlo. Záchrana miliónů anonymních Američanů někdy v budoucnu mi je fakt u zadku. Gyllenhaal tam prostě na nekonečno pokusů nakonec atentátníka odhalí a ani tam nedělá moc píčovin, když už to není napínavé. A nějaká katarze se u mě fakt nedostavila. Jasně, rád pokecám s kámošema o tom, co měl znamenat ten úplný konec. A ten nápad a námět na film stejně jako Gyllenhaalův výkon jsou fakt super. Jenže mi to prostě nějak nesedlo. (03.07.2011)