Den nezávislosti: Nový útok

Rollo, čti: Úve Boll s neomezeným rozpočtem v zádech, je zpět a v obvyklé formě! Čti: S pečlivě nagelovanou hlavou po ramena zaraženou v americké prdeli, velkoryse pohrdaje fyzikou, logikou, postkomatickou rekonvalescencí, racionálními dialogy či nekýčovitým vkusem, zase veřejně vášnivě masturbuje nad hvězdotřpytným praporem, okatě podkuřuje Pekingu kvůli tržbám a v neotřelém, naprosto originálním konceptu „V roce 2012 zaútočíme na Hvězdu smrti a pak se vydáme na lov vetřelčí matky“ velkolepě demoluje vše, co mu vleze před čočku. Výsledkem je jako vždy pompézní multikulti eintopf, v němž pod vlajkou světospásných Spojených národů amerických v jeden milující se celek sjednoceni árijsky patriotističtí správňáci, odpudiví neherečtí metrosexuálové, židi, negři, ťamani a buzeranti znovu nekompromisně zatočí se zlým bordelem z vesmíru. Bordelem, který furt ne a ne přistát v Barentsově moři, za což bude muset tentokrát účelově ignorovaný car Vláďa anektovat Aljašku a najmout Bondarčuka juniora, aby vrátil úder a natočil Den VŘSR. Ale ať je ten Rollo zdegenerované a komerčně pokřivené hovado, jaké chce, pořád je to kurevsky nostalgická, slaboduchá zábava! Závěrem bych zde rád zanechal vřelý vzkaz pro provozovatele Kulturního zařízení Ostrava – Jih: Ještě jednou mi v tom nezlodějském, krásně zrekonstruovaném a pohodlném kině s jedním z největších pláten v republice, které pro mě představuje poslední výspu odporu proti všeobecně přehlíženému monopolu banditsky předraženého Cinezmrda, nazapneš ve čtyřiceti stupních klimu, poseru ti sedačky a prokleju promítačku! (03.07.2016)

Vřelé díky CSFD za uspořádání projekce, která mi shodou okolností vyšla na večer před školením, takže mi to stálo za cestu do Prahé... mé díky jsou bohužel o to vřelejší, že kdybych za tyto ani zdaleka ne dvě hodiny promítání pohyblivých obrázků zaplatil v podstatě jakýkoliv peníz, byl bych "poněkud rozčarován". Nemám potuchy, co a komu se stalo, ale přes obrovský technologický skok a hlavně přes to všechno, co jsme za těch dvacet let viděli nejenom my, ale i samotný Emmerich, se tomuhle zarytému overlordovi apokalyptických destruktivních filmů nepodařilo v podstatě nic jiného než natočit něco jako Jurský Svět nebo Epizodu 7, to jest oprášenou (jak se dnes ve světě předělávek PC her říká "redux") verzi téhož. Ale co je divnější, nemohl být nepříčetný, protože se tu objevují všechna ta jeho "trademarková" mrknutí a úsměšky, které od něho lze čekat v návaznosti přímo na jeho vlastní předchozí filmy. Ať už jsou to v poslední vteřině zachraňovaná nemluvňata, zázračně přeživší psiska, tentokrát jenom lehce pošťouchnutá americká vlajkosláva nebo další drobnosti, všechno to ukazuje na to, že si Emmerich chtěl dělat legraci z daného "žánru", a možná i sám ze sebe. A některým absurdním humorům typu školní autobus se prostě nejde nesmát. Přesto si ID4:2 nasazuje masku nevhodně vážnou (humoru i hlášek je bohužel příliš málo, i když poručík Data, pardon, doktor Okun, s africkým mačetovitým náčelníkem a obrýleným auditorem dělají, co se dá), a skládá za sebe "povinné" epizody, které navíc krom staré gardy prezentují opravdu nepovedeně obsazení mladí herci a herečky, a hraje k tomu naprosto nezapamatovatelná hudba. Ve srovnání s prací Davida Arnolda je druhý Den Nezávislosti úplné nic. Kdyby Emmerich naplno otevřel patriotická stavidla (ne že by tady byla zavřená), bylo by nejtrefnější přirovnání ID4:2 k megarozpočtové tragikomedii Battleship. S výsledeným produktem to ale už tak úplně není, protože to, co z tohohle filmu trčí nejvíc, je změna světovopolitického paradigmatu, kdy se jednou z hlavních postav stává čínská pilotka, a celý svět (zřejmě kromě fanatických afrických bojůvek) včetně Číňanů - ovšem jediného Rusa nevidno - žije v blahobytu a míru. BTW pamatujete na nový Rudý Úsvit (shodou okolností s druhým Hemsworthem, než s tím, který tu předvádí svého Mavericka/Hana Sola?), ve kterém se Číňané raději během produkce přemalovali na Severní Korejce? To je zřejmě ten krásný nový svět... který mimo jiné místo Willa Smithe (který už se asi stal natolik Thetanem, že se mu příčí kosit emzáky) přináší levnou mladou afroamerickou pracovní sílu, a samozřejmě i vysportovanou blondýnku nevalného hereckého talentu (ale sport jí prý ve skutečnosti opravdu jde, a ječela už v několika "horrorech", takže se sem hodí víc než dnešní podoba Mae Whitman;)). Samozřejmě je to z hlediska nějaké logiky děje a "shod náhod" v mezilidských vztazích naprostá zoufalost, ale to byla už jednička, a nevadilo mi to, protože to zkrátka a dobře FUNGOVALO. Jenže opět - musíme si říct na rovinu, že Emmerich na několika místech zjevně záměrně konstruuje scény, které jako by vypadly z pionýrských let filmové sci-fi produkce (což zase funguje hlavně díky Brentu Spinerovi), kdy se malí kluci mohli pustit do objevování galaxií s jedinou výzbrojí v podobě skautského desatera. Takže co z toho vyplývá? Že jediné místo, kde se na tenhle film má smysl dívat, je kino, a že plná palba za lístek je vyslovené okrádání diváctva. Druhý Den Nezávislosti se nepovedl, a nemám nejmenší důvod se na něj ještě někdy podívat znova. Bohužel, už tu po roce 1996 byla hromada Transformerů, G.I. Joeů, Edge Of Tomorrowů, a blablablabla, takže jenom grafika prostě už ani omylem nestačí. 50% (09.07.2016)

Ale jo, bavil jsem se. Navazat po dvaceti letech neni nic lehkyho a i kdyz se tu vicemene opakuje to samy, co minule, vsechno je jen ocekavane ve vetsim, i tak film dokaze bavit. Rozjezd je sice lehce vlaznej, chybi tu nejaky napeti, ale tvurci prijemne prekvapili s tim, ze se nebali nechat zarvat nektery vedlejsi postavy, u nekterejch jsem to necekal. No a pak se rozjede klasicka bitva emzaci vs. lidi, film uz do konce plyn neubere, nejaky to napeti se taky dostavi a triky jsou ocekavane vybrouseny. Jen by to chtelo do hlavnich roli pilotu nekoho vic charismatickyho. Takze i kdyz se nejedna o nic prelomovyho, jen poctive odvedenej sci-fi/katastrofickej film, ja jsem spokojenej, ostatne nic vic jsem ani necekal. A pripadnymu dalsimu dilu bych se vubec nebranil. (05.02.2018)

O dvacet let starší, pořád stejný a ... utahaný, bez překvapení a Davida Arnolda (i když se ho Kloser a Wanker snaží dost diletantsky napodobit). U prvního ID4 funguje nostalgie, teď by jeden možná hodnocení snížil, ale tehdy byli zkrátka Emmerich a Devlin mladší a celý ten popkulturní sci-fi mix jim šel zkrátka slepit lépe. Trojku netřeba. 50%. (19.07.2016)

„Rádi ničí památky.“ Ač by mu to prospělo, o mnoho víc podobně prozřetelných hlášek nový Emmerichův film neobsahuje a moc nedává najevo, že by si byl vědom vlastní blbosti. Vážnost, s jakou je námět připomínající béčková sci-fi z 50. let uchopen, dává představu, jak by vypadala Hvězdná pěchota, kdyby ji Verhoeven myslel vážně. Nový Den nezávislosti s bezelstností roztomilou stejně jako znepokojivou staví na hlavu poselství studenoválečného Dne, kdy se zastavila Země. Vyspělejší civilizace zde není od toho, aby lidstvo varovala před rizikem sebedestrukce, ale aby mu pomohla se zničením nepřítele. Válka pak neslouží k tomu, aby se z ní lidé poučili, ale aby se díky ní mohli lépe připravit na válku příští, protože bez válčení by vojensko-průmyslový komplex logicky zkolaboval. Jiné než militantní řešení není ani zváženo a účinnost užití tvrdé síly (třeba i proti spojenci) film svým vyzněním nijak nezpochybňuje. Sice není vysvětleno, proč byla společnost rozdělena, ale hlavně, že díky válčení došlo k jejímu sjednocení. Válečné konflikty tak mají v zásadě pozitivní efekt, byť při nich zpravidla zmizí ze zemského povrchu pár velkoměst. Přestože se mi ideologie, kterou film vyjadřuje, příčí (o nakládání s postavou tuze nekompetentní prezidentky nemluvě), a přestože jeho sentimentalita a patriotismus občas překračují únosnou mez, druhý Den nezávislosti jsem si užil podobně jako svého času jedničku. Kompozičně jde o perfektně vyladěný letní blockbuster, v němž má každý motiv a každá postava své opodstatnění (a delší expozice tak později přináší své ovoce). Množství postav Emmerichovi umožňuje měnit podle potřeby hledisko a sdělovat nám informace nezbytné k tomu, abychom byli v obraze a zároveň chtěli vědět víc (když už se schyluje k finále, tušíme, že se objeví nějaký zádrhel, protože všechny dějové linie dosud nebyly dořešeny). Film je ve svém celku i na úrovni jednotlivých akčních scén znamenitě stupňovaný. Deadline, na který jsme průběžně upozorňováni, je stále blíž, emzáci jsou stále větší a silnější, počet důležitých postav v ohrožení stoupá. Rozpočet 200 milionů dolarů je vidět a souboje jsou masivní, ale ani na jednom by nezáleželo, kdyby akce nebyla pevnou součástí vyprávění a nepomáhala posunovat příběh odstraňováním některých překážek a vytvářením jiných. Když už dělat velké hloupé a ne moc originální sci-fi, pak s podobným vypravěčským umem. 80% (21.06.2016)