Den nezávislosti: Nový útok

Vřelé díky CSFD za uspořádání projekce, která mi shodou okolností vyšla na večer před školením, takže mi to stálo za cestu do Prahé... mé díky jsou bohužel o to vřelejší, že kdybych za tyto ani zdaleka ne dvě hodiny promítání pohyblivých obrázků zaplatil v podstatě jakýkoliv peníz, byl bych "poněkud rozčarován". Nemám potuchy, co a komu se stalo, ale přes obrovský technologický skok a hlavně přes to všechno, co jsme za těch dvacet let viděli nejenom my, ale i samotný Emmerich, se tomuhle zarytému overlordovi apokalyptických destruktivních filmů nepodařilo v podstatě nic jiného než natočit něco jako Jurský Svět nebo Epizodu 7, to jest oprášenou (jak se dnes ve světě předělávek PC her říká "redux") verzi téhož. Ale co je divnější, nemohl být nepříčetný, protože se tu objevují všechna ta jeho "trademarková" mrknutí a úsměšky, které od něho lze čekat v návaznosti přímo na jeho vlastní předchozí filmy. Ať už jsou to v poslední vteřině zachraňovaná nemluvňata, zázračně přeživší psiska, tentokrát jenom lehce pošťouchnutá americká vlajkosláva nebo další drobnosti, všechno to ukazuje na to, že si Emmerich chtěl dělat legraci z daného "žánru", a možná i sám ze sebe. A některým absurdním humorům typu školní autobus se prostě nejde nesmát. Přesto si ID4:2 nasazuje masku nevhodně vážnou (humoru i hlášek je bohužel příliš málo, i když poručík Data, pardon, doktor Okun, s africkým mačetovitým náčelníkem a obrýleným auditorem dělají, co se dá), a skládá za sebe "povinné" epizody, které navíc krom staré gardy prezentují opravdu nepovedeně obsazení mladí herci a herečky, a hraje k tomu naprosto nezapamatovatelná hudba. Ve srovnání s prací Davida Arnolda je druhý Den Nezávislosti úplné nic. Kdyby Emmerich naplno otevřel patriotická stavidla (ne že by tady byla zavřená), bylo by nejtrefnější přirovnání ID4:2 k megarozpočtové tragikomedii Battleship. S výsledeným produktem to ale už tak úplně není, protože to, co z tohohle filmu trčí nejvíc, je změna světovopolitického paradigmatu, kdy se jednou z hlavních postav stává čínská pilotka, a celý svět (zřejmě kromě fanatických afrických bojůvek) včetně Číňanů - ovšem jediného Rusa nevidno - žije v blahobytu a míru. BTW pamatujete na nový Rudý Úsvit (shodou okolností s druhým Hemsworthem, než s tím, který tu předvádí svého Mavericka/Hana Sola?), ve kterém se Číňané raději během produkce přemalovali na Severní Korejce? To je zřejmě ten krásný nový svět... který mimo jiné místo Willa Smithe (který už se asi stal natolik Thetanem, že se mu příčí kosit emzáky) přináší levnou mladou afroamerickou pracovní sílu, a samozřejmě i vysportovanou blondýnku nevalného hereckého talentu (ale sport jí prý ve skutečnosti opravdu jde, a ječela už v několika "horrorech", takže se sem hodí víc než dnešní podoba Mae Whitman;)). Samozřejmě je to z hlediska nějaké logiky děje a "shod náhod" v mezilidských vztazích naprostá zoufalost, ale to byla už jednička, a nevadilo mi to, protože to zkrátka a dobře FUNGOVALO. Jenže opět - musíme si říct na rovinu, že Emmerich na několika místech zjevně záměrně konstruuje scény, které jako by vypadly z pionýrských let filmové sci-fi produkce (což zase funguje hlavně díky Brentu Spinerovi), kdy se malí kluci mohli pustit do objevování galaxií s jedinou výzbrojí v podobě skautského desatera. Takže co z toho vyplývá? Že jediné místo, kde se na tenhle film má smysl dívat, je kino, a že plná palba za lístek je vyslovené okrádání diváctva. Druhý Den Nezávislosti se nepovedl, a nemám nejmenší důvod se na něj ještě někdy podívat znova. Bohužel, už tu po roce 1996 byla hromada Transformerů, G.I. Joeů, Edge Of Tomorrowů, a blablablabla, takže jenom grafika prostě už ani omylem nestačí. 50% (09.07.2016)

Nostalgie jako prase. Při každé druhé scéně jsem musela vzpomínat, jak jsem před dvaceti lety seděla v kině a užívala si každou minutu (a pak ještě mnohokrát opakovaně). Jednička je moje guilty pleasure srdcovka, na kterou pokračování sice nemá a v podstatě jen recykluje už viděné, ale co naplat. Když to miluješ, není co řešit. A navíc mě neskutečně potěšila účast mého oblíbence Williama Fichtnera, který to konečně dotáhl až na generála (a ještě dál). (24.06.2016)

Rollo, čti: Úve Boll s neomezeným rozpočtem v zádech, je zpět a v obvyklé formě! Čti: S pečlivě nagelovanou hlavou po ramena zaraženou v americké prdeli, velkoryse pohrdaje fyzikou, logikou, postkomatickou rekonvalescencí, racionálními dialogy či nekýčovitým vkusem, zase veřejně vášnivě masturbuje nad hvězdotřpytným praporem, okatě podkuřuje Pekingu kvůli tržbám a v neotřelém, naprosto originálním konceptu „V roce 2012 zaútočíme na Hvězdu smrti a pak se vydáme na lov vetřelčí matky“ velkolepě demoluje vše, co mu vleze před čočku. Výsledkem je jako vždy pompézní multikulti eintopf, v němž pod vlajkou světospásných Spojených národů amerických v jeden milující se celek sjednoceni árijsky patriotističtí správňáci, odpudiví neherečtí metrosexuálové, židi, negři, ťamani a buzeranti znovu nekompromisně zatočí se zlým bordelem z vesmíru. Bordelem, který furt ne a ne přistát v Barentsově moři, za což bude muset tentokrát účelově ignorovaný car Vláďa anektovat Aljašku a najmout Bondarčuka juniora, aby vrátil úder a natočil Den VŘSR. Ale ať je ten Rollo zdegenerované a komerčně pokřivené hovado, jaké chce, pořád je to kurevsky nostalgická, slaboduchá zábava! Závěrem bych zde rád zanechal vřelý vzkaz pro provozovatele Kulturního zařízení Ostrava – Jih: Ještě jednou mi v tom nezlodějském, krásně zrekonstruovaném a pohodlném kině s jedním z největších pláten v republice, které pro mě představuje poslední výspu odporu proti všeobecně přehlíženému monopolu banditsky předraženého Cinezmrda, nazapneš ve čtyřiceti stupních klimu, poseru ti sedačky a prokleju promítačku! (03.07.2016)

Emmerich by už klidně mohl jít na odpočinek. Své si odtočil a bylo by fajné se s ním rozloučit dřív, než přijde o dvě své poslední devízy. Jeho filmy vypadají extrémně draze, trikově vycizelovaně, takže měřítko, ve kterém operuje, trumfuje všechny popcornové blockbustery. A občas se jeho postavám povede fórek. Což jsou všechny klady, které mě na vrub druhého Dne nezávislosti napadají. Jinak jde o klasicky beztvarou nastavovanou kaši, ve které je všeho víc, ale bezvýrazně, hůř, sterilně, zkrátka v tom klasickém tuctově sequeloidním podání, jež víc nudí, než že by bavilo. Parta matných dorostenců nebo nezajímavých navrátilců úplně náhodně (nebo rovnou nesmyslně) čelí ještě větší emzácké invazi, aniž by jejich boj měl hlavu, patu a vypravěčský náboj. Z dvojky je prázdný festival triků bez hlubší podstaty, který je zároveň uspěchaný a zároveň má příliš dlouhou stopáž. Po parádní popcornové palbě, jakou byl první Den nezávislosti, obří úpadek. (23.06.2016)

Toto ešte niekoho baví, dnes, v dobe Interstellarov, Gravitácií a Marťanov? Oproti dvadsať rokov starému (!) originálu žiadny trendový posun, iba je v tom všetko zniekoľkonásobené - počet postáv, stíhačiek, veľkosť vesmírnych korábov, počet prezidentov a ich preslovov, podfarbených patriotickou hudbou. Trikovo vymazlená a hlučná akcia síce nastúpi rýchlo, trvá 100 minút a je zahustenejšia než v jednotke, ale VŠETKO v nej je odniekiaľ "požičné” a v celom filme niet JEDINÉHO inovatívneho prvku. Osobne som najviac trpel pri postavách, dialógoch a neskrývanej stupidite, ktorá v deväťdesiatych rokoch možno pôsobila vtipne a cool, ale dnes?! Najsvetlejším okamihom tohto filmu pre mňa bola záverečná predtitulková zatmievačka a nástup známeho Arnoldovho hudobného motívu. (27.06.2016)