John Oliver: Co týden dal a vzal

Nejen při výběru výběr témat prokazuje John Oliver velký cit a často vrhá světlo na různé problémy, jimž se jinak moc publicity nedostává, protože se třeba první pohled nezdají tolik palčivé. Tedy dokud netýkají vás konkrétně, pak totiž pocítíte brutální sílu mnoha amerických absurdit na vlastní kůži (nedělám si iluze, že jinde by se toho nedalo taky hodně najít). Tím spíš, že Last Week Tonight hodnotím hodně vysoko, nechci opomíjet jeho nedostatky. Ne vždycky Oliverovy vtipy zasáhnou cíl, osobně mi třeba running joke se vzpurností vůči mateřské společnosti AT&T připadal vtipný jen napoprvé, pak už spíš trapný, a některá jeho gesta jsou jen okázalá, ale už ne vtipná, třeba když se nechal zasypat rozinkami v rámci metafory s Trumpem a Hillary Clinton. Horší bývají případy, jako když se Oliver navážel do Chasing Amy od Kevina Smithe za něco, proti čemu se ten film ve skutečnosti vymezuje. Což znamená, že ani Oliver ani scenárista zodpovědný za tento vtip Chasing Amy buď neviděli nebo nepochopili. A pokud je Oliver takhle mimo tady, vrhá to nepříjemný stín pochybnosti na jeho výroky o věcech, ve kterých nemám až takový přehled… Ve valné většině případů ale John Oliver a jeho tým v jejich noční show odvádí výbornou práci, jak při výběru témat, tak při pořádné porci poctivé novinařiny, jež jejich zpracování obnáší. A úctu si zaslouží i za zarputilost, s níž neuhnou ani v segmentech, u nichž předem vědí, že naštvou někoho mocného a budou znamenat nemalé výdaje za právníky. Last Week Tonight pod rouškou prvoplánového i důmyslného humoru rozebírá důležité otázky a u toho stíhá na diváka soustavně dělat dojem nečekanými kousky, jako když vydá vlastní knihu, na vlastním absurdním příkladu prakticky ilustruje zneužitelné mezery v legislativě nebo si střihne velkolepé muzikálové číslo. (13.04.2020)

Velice podařeným a inteligentním způsobem zpracovaná talk-show, kde se člověk nejenže skvěle a přitom chytře pobaví, ale ještě se dozví zábavnou a poučnou formou mnoho informací, které bychom jinak museli získávat nudnějšími cestami (jistě, je to V-sauce, ale to je oproti tomuto vyloženě nudná záležitost). Za mne musím říci, že jsem se skvěle bavil, neboť John Oliver ví, jak na diváky. A necílí na nějaké ověřené metody, kdy si zahrává s emocemi lidí, ale považuje je za posluchače, kteří jsou ochotni naslouchat tomu, co říká. Ne jenom se zasmát vtípkům a pak odejít, ale odnést si od toho ještě něco víc. Jednoznačně tak musím říci, že je to svěží moderní podívaná, která je tu vzácná skoro jako šafránu. Nejlépe by to vystihla kombinace Craiga Fergusona, Marka Ebena a Michaela Stevense + něco k tomu, co tomu dodává ty nevýslovně skvělé grády. Nemůžu jinak, než tomuto počinu dát plný počet hvězdiček a čestné místo mezi mými oblíbenými pořady. (10.07.2014)

První série byly naprosto geniální. Poslední série jsou už bohužel jen o tom, jaký je Trump vůl. V zásadě nic proti, jenže to teď dělá v USA nemíň půlka televizních pořadů, takže Last Week Tonight nepřináší nic nového. Ztratil svůj původní účel, a to rozebírat dlouhodobé problémy, o kterých se málo mluví. Kdyby svět uměl litevsky :-) tak bych řekla, ať se místo Johna Olivera kouká na Andriuse Tapinase, což je výborný litevský satirik, který po něm v podstatě převzal žezlo. Tapinasův tým využívá litevskou fantazii ve stylu "nic není nemožné" k tomu, aby - alespoň v mém žebříčku humorných pořadů - Olivera totálně převálcoval. Například dělá rozhovory s litevskými poslanci, jako by to byly děti ve školce. "A s kým se tady nejvíc kamarádíš? Už ses tu s někým popral?" Navíc Tapinas překonává Olivera i Colberta v geekovosti, protože přeložil a vydal Pána prstenů, když mu bylo 17 let! Tady je aspoň ochutnávka pořadu v angličtině - video "America first, Lithuania third": https://www.youtube.com/watch?v=0NjkfHbK6BE (24.04.2019)

John (alias prof. Duncan z Community) je průvodce současného nejlepšího talk-show programu. I když, ona to ani není talk-show. Teda, je ... No takhle, John mluví a je to skvělá show, to bez debaty. Ale to množství výzkumu, dat, vtipů a fakt, která během té půlhodinky zazní si nálepku talk-show nezaslouží. Já bych LWTWJO klidně nazvala investigativní žurnalistikou, ovšem v jedné epizodě se proti tomu ohraničil, tak takto také ne. No nic, vždyť to ani škatulku nepotřebuje. Stačí napsat, že vás John během půl hodinky provede minimálně jedním tématem pěkně do hloubky a vy se nejenom dozvíte spoustu nových informací (většinou teda o US a jejich problémech, ovšem sem tam se objeví i mezinárodní téma, třeba volby ve Francii nebo situace ve Venuzele) a narážek na Trumpu (teda na Drumpfa, sorry, já už mu jinak ani neříkám), ale navíc se pobavíte spoustou vtipů a grafik, které jiná show nemá. John je navíc jednoznačně moderní liberál, navíc dost progresivní, a s 99% jeho názorů a pohledů na svět souhlasím, což dělá show o to stravitelnější. (150%) (20.11.2019)

John Oliver, to je taková anglická, extrémně chytrá verze Draxe ze Strážců galaxie. Jeho schopnost brát vážně různé řečnické obraty a klišé a chytat se jich, jakmile mu sviští kolem hlavy, nemá mezí. Fantasticky se to projevuje v mém skoro nejoblíbenějším segmentu, kde jsou vybírány absurdnosti z různých amerických show (nastřádané za dlouhou dobu) a v nichž Oliver poukazuje nedovtipnost moderátorů a autorit. Jak dokáže vyhmátnout tu absurdnost? Bere je doslova a tím ukazuje mnohoznačnost jazyka, jako třeba u věty konzervativních komentátorů stěžujících si na sexuální výchovu na školách slovy: „sexuální výchova má být vyučována u vás doma“. Připomíná, že většina z nás pronáší v zásadě v jednom kuse absurdity.... V čem byla jeho show opravdu revoluční, to je v tom množství videí a známých osobností, které na nich spolupracují. HBO v tomto směru skutečně nešetří. A Oliver umí pracovat s virálním potenciálem: ať už jde o koupi webových stránek, vymyšlení nového maskota Marlboro, reklamy s katetrovým kovbojem vysílaných ve vysílacím čase, kdy na Fox kouká Donald Trump, a můj nejoblíbenější – dětská kniha o králíčkovi jménem Marlon Bundo, která je parodií na knihu Mika Pence, viceprezidenta USA, o jeho králíkovi. Oliverův Bundo je gay, což je úžasně vtipné hlavně protož, že Pence je konzervativní homofob. A ano, Oliverova kniha se prodávala lépe než Pencova. A ano, Marlona Bunda mám zakoupeného i já. Telemarketing zjevně funguje i na mileniály. A tím to zdaleka nekončí. Jeho přetextování hymny Evropské unie, písnička o filibusteringu nebo Eat Shit, Bob směřovaný uhelnému magnátovi jsou všechno parádní kousky. Kdo by řekl, že muzikálová čísla mohou ostřit už tak fantasticky ostré pointy. Last Week Tonight má také dar vizuální zkratky: jako třeba když Oliver pozve na debatu o změně klimatu ne jednoho vědce pro a jednoho proti, ale jejich správný poměr, čímž se dostáváme do přečíslení několika desítek na jednoho. A i když bych se nezlobil, kdyby Oliver místy ubral na penis jokes, pravda je, že se mu povedlo dát dohromady naprosto mimořádný politický pořad té nejvyšší kvality. (29.05.2024)