BoJack Horseman

Titulky, hodnotenia a komentáre hlásali udalosť desaťročia - tento komentár bude aj preto trochu nabrúsenejší, než by si to BoJack zaslúžil, a bude cielený na určitú špecifickú skupinu. Podľa mňa sa to totiž v takmer žiadnom smere nevie odlepiť od doby a miesta svojho vzniku. Netvrdím, že ten seriál upadne do zabudnutia, pretože nejaké dvere predsa len otvára a nejaké žánrové konvencie predsa len prekračuje. Chýbala tomu však číra hravosť a anarchia animovaného sveta. Skôr sa mi zdá, že ide o súčasť trendu "zdospeláčťovania" animovaných seriálov a "zautentičťovania" žánru sitcom, ktorý pretrváva už od 90. rokov (a možno aj ďalej, neviem). Tá snaha o "existenciálnu ťažobu" a akúsi plnosť postáv tu vždy bude narážať na hranice, ktoré so sebou nesie zosmiešňujúca karikatúra, a tak boli aj BoJack a ostatní vo výsledku rovnako plytkí a jednorozmerní ako postavy z Dva a pol chlapa. Na druhej strane sa tá snaha o sitcom časom vytratila a zostalo niekoľko vtipných zvieracích gagov a popkultúrnych narážok (wau, aká to novosť... vitaj, postmoderna), ktoré sa utopili v redundancii. Ak sa k tomu pridá ten otravný (v tomto prípade latentný) psychoanalytický fetiš utáraných a emocionálne retardovaných amerických intelektuálov a ich snaha za každú cenu rochniť sa vo svojich grandióznych problémoch, vystavovať ich na obdiv celému svetu a robiť z nich priam generačné problémy (tú majú tvorcovia s BoJackom očividne spoločnú, keďže presne takéto sú prakticky všetky postavy), dostavuje sa u mňa dáviaci reflex. To je vlastne ďalšia hranica, na ktorú snaha o "zdospeláčtenie" naráža. Tento typ amerických intelektuálov nevie dospieť - ustrnuli v ranej puberte ako celá ich popkultúra. Smutné je, že presne títo ľudia sa vysmievajú z hlúposti a zaostalosti iných. Smutné je, že chcú meniť svet, hoci nikto príčetný by im do opatery nezveril ani kaktus. Jediné, čo som z toho seriálu cítil bola číra únava zo sveta. Akýsi neodbytný pocit, že dejiny sa skončili, točíme sa v kruhu a na ničom už nezáleží. Pocit, že všetci sme v stave depresie a niet z neho úniku. Nočná mora, že som prázdnou a plytkou postavou trápneho sitcomu, pretože práve BoJack je (chcene i nechcene) krásnou ukážkou blúdneho kruhu simulakier. Aspoň za sprostredkovanie tohto pocitu seriálu ďakujem, hoci ja sám ho nezažívam (aj keď som vyrastal v tom najhoršom type rodiny - v atomickom type). A áno - stále platí, že to nejaké dvere otvára a že je to občas milo absurdné. Len sa z toho, prosím... (30.08.2021)

V devadesátkách býval hvězdou populárního sitcomu, teď je z něj vyhořelá, sebenenávistná troska, která se ve snaze vyplnit díru v duši utápí v chlastu a skáče z jedné postele do druhé. Jo, a navíc je to kůň. Na aminovanou komedii s mluvícími zvířaty je to záležitost překvapivě vážná, ona dramatická linka nicméně funguje nečekaně výborně. Ta podobnost s Californication či Mad Meny je nepřehlédnutelná, rozdíl je ovšem v tom, že BoJack je mi asi tak milionkrát sympatičtější než Hank Moody a Don Draper dohromady. Všechny hlavní postavy jsou potom, když ne vyloženě narušené, pořád aspoň životné, s vlastní uvěřitelnou krizí a skutečným vývojem (Princess Carolyn FTW), což je víc, než se dá říct o většině animáků, a do jisté míry v podstatě i hraných seriálů. Vynikající dabing musí potěšit každého seriálového fandu (neb "regulaři" promlouvají hlasy Goba z Arrestedu, Annie z Community či Jesseho Pinkmana z Breaking Bad, o hostovačkách typu Lisy Kudrow nemluvě!), a ač linky ústřední pětky brnkají spíš na vážnější struny, barvitá sorta vedlejšáků se pravidelně stará o dostatečnou dávku humoru (tady zase vede Vincent Adultman + všechny ty zvířecí joky). Dolů mi BoJacka táhne v podstatě jenom příležitostný sitcomový střih (prostřihy s vtipy ve stylu řekněme Family Guye, nějak mi to sem zkrátka nepasuje) a pár slabších chvilek, od třetí série dál se jedná o stabilní pětihvězdu, musím tedy zvýšit. P.S. Skvělá otvíračka, nejenom co se hudebního podkresu týče, ale i obměny "obrazů." (28.08.2017)

Ze všech možných animovaných seriálů pro dospělé, které já osobně upřednostňuju před sledováním prostoduchých hraných sitcomů, mi BoJack nejspíš navždycky nejvíc utkví v paměti. Nebudu vůbec zastírat, že jsem s tímhle serošem měl ze začátku poměrně problém (vždyť jeho vůbec první díl se topí v modrých číslech) a na velmi dlouhou dobu jsem s BoJackem zkrátka seknul. Pak ale přišla chuť jej dohnat a jakmile jsem se dostal hlavně do třetí řady, bylo mi jasné, že už nepůjde přestat. Ta totiž společně se čtvrtou a pátou obsahuje tak srdceryvné momenty, že se jim těžko vyrovná kdejaké hrané televizní dramedy. Bylo to krásných 77 epizod plných těch nejbizarnějších poukázání na společné soužití zvířat a lidí na jedné stejné úrovni. (11.01.2021)

Pokud by byla stupnice "zdánlivě vtipný seriál, ale ve skutečnosti temná sonda do lidských smutků a životních selhání", tak Rick and Morty mají tak sedmičku, a tohle - kamarádi - tohle je desítka. Budete se smát, hehehehe, a pak vám najednou dojde, za jaké houby stojíte, jak jste promarnili posledních pět let života, odehnali od sebe všechny lásky a směřujete jenom k samotě a hořkosti. Super animák. _____ První sezóna rozjezd kde se to hledá, druhá super, třetí sezóna je scenáristický vrchol a něco nádherného, čtvrtá trochu ztrácí a pátá je rozvleklý bizár. (13.12.2018)

Seriál som začala pozerať s tým, že to bude komédia. Zo začiatku som si ešte myslela, že to len nie je veľmi dobrá komédia. No ako seriál pokračoval, bolo jasné, že toto je dráma a navyše mega depresívna. Nielenže v nej sledujeme osobnú krízu hlavného hrdinu, ale rôznymi spôsobmi sa tu vykresľujú aj rôzne spoločenské problémy, trendy a ľudské vlastnosti. A ešte aj to, čo by sa dalo považovať za vtipy, človeka deprimuje, keď sa nad nimi hlbšie zamyslí. Hoci je to veľmi negatívne a zabíja to vo mne akúkoľvek životnú nádej, seriál je tak dobre urobený, že neviem prestať pozerať. (29.10.2019)