Jan Palach
Jan Palach
Režie:
Robert SedláčekScénář:
Eva KantůrkováKamera:
Jan ŠusterHudba:
Michal RatajHrají:
Viktor Zavadil, Zuzana Bydžovská, Denisa Barešová, Kristína Kanátová, Jan Vondráček, Karel Jirák, Michal Balcar, Anna Stropnická, Gabriel Cohen (více)Obsahy(1)
Film pozoruje posledních několik měsíců života Jana Palacha. Pozoruje jej na základě dostupných faktických pramenů a zároveň přemýšlí, co tomu mladému muži táhlo hlavou. Jan Palach nikomu z blízkých o svém rozhodnutí dopředu neřekl. Ani nenaznačil, že by byl něčeho takového schopen. Ve filmu prochází vztahem se svou přítelkyní Helenkou, bouřlivým kolejním životem roku 1968, soužitím s mámou doma ve Všetatech, zažije studentské brigády v Kazachstánu a Francii, chodí do školy, pozoruje a mlčí. Stejně jako se od podzimu 68 mění veřejný život, ráz ulic i výrazy lidí, stává se něco s Janem. Jak to, že si ničeho nevšimla jeho dívka, máma, spolužáci? Ještě to ráno si Jan vzal od mámy svačinu, na koleji vtipkoval se spolubydlícím a před odchodem do města se vysprchoval. Kamera po celý film sleduje Janovu tvář a snaží se zachytit okamžiky rozhodnutí… (CinemArt)
(více)Recenze (390)
Jan Palach je první vlaštovkou, neboť Masaryk, Milada, Lída Baarová ukázaly, že natočit kvalitní film o výrazných českých osobnostech, je v našich končinách obrovský problém. Asi jsem ani nečekal, že dostanu v některých momentech tak silný zážitek a pocítit vlastenectví. Film nijak konceptem nepřekvapí, přece jen plyne v zavedených kolejích a bez úkroku stranou. Herecké duo Bydžovská, Zavadil bylo trefa do černého a nedivil bych se, kdyby posbírali České lvy. Robert Sedláček vykreslil Jana Palacha jako obyčejného studenta, jeho vztahu s nejbližšími a poukázal na období okupace, které ho přiměly spáchat tento čin. Pro někoho blázen, pro mě hrdina, který se nebal poukázat na zlo, se kterým se většina národa hodlala smířit. Zážitek z filmu umocnilo i to, jak se jeho čin nabízí v kontextu dnešní doby a našich politických špiček.......8/10 ()
Dvě výborné scény: příjezd tanků a závěrečné upálení, což ale není úplně režisérova zásluha, tyto situace strhávají tak trochu samy o sobě (jakkoli jsou zároveň dobře natočené). Mezitím paběrkování a dramaturgická beznaděj (postavy se nahodile objevují a mizí, scény jsou zkratkovité nebo rovnou nesmyslné). Výsledkem je bezkrevný a plytký film, což je vzhledem k tématu celkem brutální fail. Jinak řečeno: snímek o statečnosti a odvaze natočený zcela sterilně a neinvenčně. ()
"Honziku, nemusíš se předřít !! Nikdo se nedívá !!" - "V socialismu se vždycky někdo dívá.." ()
Nechybělo mnoho a byl jsem svědkem nejtvrdšího pádu na hubu v českém filmu posledních let (moji „oblíbenou“ Učitelku vnímám jako slovenskou), ale vyvrcholení dojem naštěstí zdárně vylepšilo. Ta mlčenlivá soustředěnost mi v předchozím dění chyběla – je rozdíl mezi tím sdělit záměr mlčky a cpát ho při každé příležitosti všem postavám do úst. Vracet se do našich nejexponovanějších dějinných epoch a odkrývat mýty pro mě osobně nedělá Honzu Palacha vynikajícím. Mám pocit, že zrovna s podobnými introspekcemi na tom není česká kinematografie úplně zle (Protektor, Fair Play, Ztraceni v Mnichově, Já, Olga Hepnarová…) a Sedláček jen toto směřování ozvláštňuje větším množstvím ironie, někdy záměrně nepatřičné. _____ Účelovou nečitelnost protagonisty kvituji, mělkost světa kolem něj již nikoli. Ačkoli jsou pod Sedláčkových triptychem České století/Bohéma/Jan Palach podepsáni jiní scenáristé, problémy se opakují. Dialogy mě naposledy takhle trápily v nějaké nedělní pohádce na ČT. Scénáři jsem přál dramaturga, který by seškrtal to kvantum nevyslovitelných šíleností a jakoby mimoděk zmíněných údajů sloužících k charakterizaci postav a vývoji vyprávění (vinu tentokrát možná nese také nezkušenost Jana Gogoly ml. s hranou tvorbou). Jsem přesvědčen, že opravdu dobří herci dokáží s těmito nástrahami pracovat, ale v podání některých zdejších mlaďochů a za asistence Jana Vondráčka jsem procházel sedmi bránami pekel. _____ Záporů vnímám o dost víc. Dějinné události Sedláček představuje ve vždy srozumitelné chronologii, linie týkající se konkrétních figur ale nechává roztříštěné a neujasněné (vztah Palacha s přítelkyní a slovenskou kamarádkou) nebo nedovede zdůraznit jejich vývoj v čase a explicitní záměr (profesor jako morální vzor, důsledky charakterové změny Smrkovského, bezmoc stávkujících). Zvolená epizodičnost vyprávění na mě působila velmi únavně, nerytmicky a nedokázala mi zprostředkovat závažnost situace a utužování poměrů, to mi film musel sdělit opět až dialogy. Vypíchl bych ještě inspiraci seriálem Vyprávěj – veškeré kostýmy jsou čisté, nové a „retro“, zvláště hlouček protestujících komparzistů na Václavském náměstí hraje pod tím věčným bílým světlem všemi barvami a účesy. Po střelbě pak utíká tak zmateně, že nemám pochyb o tom, že tyto scény režíroval hostující Biser A. Arichtev. ()
Docela mě zaráží, kolikrát tu zaznívá, že je to bezemoční film, který dostatečně nevykresluje Palachovy pohnutky. Vážně? Asi jsem teda viděl jiný film. Je sice pravda, že Kantůrková doslovnou odpověď nedává, ale jinak je to velice poctivá drobnokresba Palachovy osobnosti, kde jsou jednotlivé podněty k onomu činu spíše naznačovány a vyplývají z událostí. Viktor Zavadil je trefa do černého a ačkoli se snaží hrát Jana Palacha enigmaticky a do jisté míry ho vykresluje jako nepříliš otevřenou, ale empatickou introvertní osobnost, je radost sledovat každý jeho mimický záchvěv, který jakoby probublává z nitra na povrch. Dobová atmosféra a na český film poměrně štědrá výprava rovněž funguje a třeba procházka ulicemi sověty okupované Prahy, kde za zoufalého zpěvu protestujících střílí typicky arogantní ruští vojáci do davu, mě vyloženě napumpovala emocemi a adrenalinem. Stejně jako následná rezignace... V dnešní době, kdy rozmazlená veřejnost pomalu zapomíná a znehodnocuje podobné osobnosti a činy, v době kdy se během zdravotní celosvětové krize bezskrupulózně a bez kontextu ohání slovy jako fašismus nebo marxismus, zuřivě máchá na ulici šibenicemi a slovo "nácek" se, jakožto pejorativní označení názorového oponenta, cpe pomalu do každé druhé věty, je znalost těchto příběhů a především (!) dobového kontextu potřeba. Jan Palach coby film nemá žádné vyšší umělecké ambice, kupodivu není ani přehnaně patetický nebo tendenční, ale věrně zobrazuje režim, události a nakonec i pro moderní české dějiny ikonickou osobnost, která nebyla ani hrdinou, ale velice pravděpodobně ani žádným bláznem, a onen čin vykresluje nejen jako důsledek tíhy socialistického režimu samotného, ale především jako opakované zklamání z apatických reakcí společnosti na něj. Tedy jako čin pod tíhou okolností a s jediným cílem: něco změnit. ()
Za zmínku nepochybně stojí herecké výkony, ať už se jedná o Zuzanu Bydžovskou nebo Viktora Zavadila, oba mi do svých rolí pasovali a byli výborní. Své výhrady ponechám stranou, nejsou podstatné. Ten, kdo je tu zásadní, je Jan. A i když je jeho rozhodnutí diskutabilní, někým obdivován, jiným zatracován, mně se nad ním tají dech.. ()
Civilnost Jana Palacha mě seděla lépe než pompéznost Baarové a Masaryka. Atmosféra doby zachycena bez patosu. Rozhodně plusem byl výběr hlavní role. Viktor Zavadil jako Jan Palach je za jedna. Na plný počet to není z jednoho důvodu. Film je součet epizod, které jsou skvělé (vše po 1968) a jiné zavádějící. Nevím, proč vědět, že se malý Palach ztratil v lese anebo byl na brigádě někde v Kazachstánu. ()
Nepochopila jsem, co chtěli filmem tvůrci říct. Od samého začátku film plný Rusů a Vietnamců. Ve škole, mezi Palachovými kamarády, na pracovištích. Proboha, kde se tady vzali, v 60. letech nebyla naše země vůbec multikulti. Nejdříve se s Rusy všichni kamarádili a byli na ně moc hodní a pak jim Rusové udělali okupaci. To přece nebyli jen Rusové. Kde je řeč o Ukrajincích, Polácích, Bulharech, Němcích, ti tady byli s tanky přece taky. Konec filmu, Palachův čin, jsem nepochopila vůbec. Určitě ve filmu nevystupuje Palach jako hrdina, ale jako roztěkaný mladík s trochu tyranskou matkou. Takže případ pro psychologa, ne pro historii. Z filmu jsem velmi zklamaná a podruhé ho sledovat ani náhodou. ()
Až moc divné a hlavní hrdina ultra nesympatak. ()
„Člověk musí bojovat proti tomu zlu, na které právě stačí.“ "Na to oni spolíhaj, že zapomeneš, co je důležitý." "Žádná logika není. Člověk se jenom pořád diví, co je tady možný." ()
Skutečně silných je až těch posledních pět minut, to předtím je jen slušný televizní film. ()
Silně evokativní studie osobnosti okolnostmi popostrkované k bohužel marnému vykupitelskému činu, přesná studie společnosti navracející se zpátky do pevných osidel. Palachův portrét se zdál být vzhledem k nedostatku vystopovatelných argumentů a motivačních momentů pro dokonaný čin neuchopitelný pro dramatický filmový příběh. Sedláček s Kantůrkovou se však vydali prozíravě zvolenou cestou Palachových svědectví bez nutnosti jednoznačně postihnout jeho reakce a zprostředkovaně vytvořili deziluzivní obraz měsíců následujících po srpnovém společenském vzepjetí. Deziluze, která mnohdy narůstá spíše v periferním vidění a vyžaduje aktivní pozornost, nakonec vytváří přesvědčivou předehru, po níž následuje mrazivě intimní čtvrthodina s Palachem opouštějícím kolej a mířícím s nezbytným vybavením před budovu Národního muzea... Sedláček opět uplatňuje svůj pověstný strohý styl, ale právě evokativní způsob vyprávění s funkčními vizuálními akcenty Palachův portrét vzdaluje statickým dokudramatům i neučasenému stylu jeho současných látek. Ztvárnění méně připomínaných událostí podzimu 1968, které jsou však klíčovým indikátorem společenské rezignace působí živě, autenticky a patos v nich ustupuje narůstající hořkosti. Jan Palach je zásadním a nekompromisním příspěvkem, který vysoce převyšuje vše, čím nás letos obrazovka častovala k výročí srpna 68 (ano je řeč o dílech jako Krycí jméno Holec a Dubček) a myslím, že společně s obdobně pronikavou "diagnózou" doby v Trojanově Tomanovi budou letošní nejzásadnější osmičková výročí náležitě připomenuta. ()
Nuda na druhou, které zcela chybí závěr, dopad a kontext. Vše se točí a směřuje k jedinému. Bez okolností, následků, epilogu. Škoda. ()
Kvalitně natočený film, ale bohužel víc si z něho neodnáším. Jediná silná scéna je příjezd tanků, jinak mi v paměti nic jiného asi nezbyde. Dobře odvyprávěný příběh, ale bohužel trochu chybí emoce. ()
Z filmu cítím rozpaky stejně jako z Palachova činu. 1) Nevím, jestli je Palach národním symbolem české nepoddajnosti anebo jestli si upálením řešil chmury vlastní duše. Přál bych si mu porozumět, zjistit, jak to vlastně bylo. Chtěl bych hlubší vhled do jeho osobnosti, vidět víc, než nenápadné topení štěňátek. Chtěl bych vyjasnit jeho nekonzistentní chování. Jsem na rozpacích a se mnou v řadě i scenáristka 88letá Eva Kantůrková, režisér 45letý Robert Sedláček a samozřejmě i představitel titulní role 26letý Viktor Zavadil._____ 2) Pokud nemáme k dispozici fakta, jak se zdá, pak nezbývá než tvůrčí fantasie. Uvítal bych, kdyby byl Palach zobrazen tak či onak. Uvítal bych, kdyby tvůrci šli se svou kůží na trh a přihodili vlastní názor na věc. Hrdina nebo pomatenec?_____ Vzhledem k tomu, že řada komentátorů film hodnotí ne podle kvalit filmařských, ale podle postoje, který filmaři k základní otázce zaujmou, umím si živě představit smršť nenávistných reakcí, kdyby tvůrci Palachovu motivaci dotáhli do mainstreamově srozumitelného vyjádření._____ Na druhou stranu říci nevím je méně atraktivní, ale možná poctivější. Protože my skutečně nevíme a jen si projektujeme do předpokládaných Palachových pohnutek vlastní hodnotový žebříček._____ 3) Zaměření na fakta a potlačení emocí snímku neprospělo. Vznikl další příspěvek do filmového archívu. Odškrtněme si čárku a s povzdechem c´est la vie pojďme na vyladěnou večeři - vlažnou polévku a vlažné pivo._____ 4) Abych jen nekritizoval: atmosféra doby mi připadá věrohodná, zejména posrpnová deprese._____ 5) Zaujali mě 26letý Viktor Zavadil (Jan Palach) a 32letý Michael Balcar (Palachův bratr Jiří)._____ 6) Výstižný koment: Matty*****, xxmartinxx***, Mertax**, Flexaret*, JitkaCardova*. ()
Ach jo. Další snímek z naší historie, který by si zasloužil mnohem lepší zpracování. Takové silné téma a výsledek je rozpačitý. Chybí mě tu výraznější dobová stylizace a uvěřitelnost hrajících postav. Až na závěrečnou, sugestivně působivou scénu zde postrádám civilní autentičnost a jakousi hloubku. ()
Typicky sedláčkovský nedivácký film, který asi lépe natočit nešlo. Sedláček má vyslovený odpor k patosu a kýči, což je na Palachovi znát a je to jedině dobře. V pomalém tempu vypráví nijak strhující, o to ale intimnější příběh mladíka, jenž se nechtěl a nedokázal smířit se společenskou letargií a došlo mu, že je potřeba udělat něco, co by z letargie společnost probralo. Jan Palach je plný výborných scén a momentů, nikdy ale emocionálně nezásáhne, což byl ale tvůrčí záměr. Sedláček si celou dobu udržuje jakýsi odstup a nikdy nedá nahlédnout do Palachova nitra, které bylo asi extrémně složité a nikdy k němu diváka úplně nepustí, což může mnohým vadit. S tím souvisí i výborný a umírněný civilní výkon Viktora Zavadila v hlavní roli, s nímž drží krok jedině výrazná Zuzana Bydžovská, ostatní pouze přihrávají a nijak na sebe neupozorňují. Za zmínku stojí i krásná kamera a nevtíravá, nicméně intenzivní hudba, která zážitek jen prohlubuje. Možná kdyby byl film o něco kratší, držel by víc u sebe a některé věci mohly být vysvětleny lépe (třeba, že žádná skupina neexistovala a byl to jen zastírací manévr nebo to, že jeho milenka na něj donášela), to ale v kontextu současného českého filmu vůbec nevadí. Jan Palach je tak ve výsledku asi nečekaně málo kontroverzním, zato však důstojným a lidským medailonem těžce uchopitelného mladíka, který pro svůj národ položil oběť, kterou si ten nejspíš ani nezaslouží. 80 % ()
Některé věci je zapotřebí připomínat...jsme zase nějak neteční a smíření s tím balastem okolo nás! ()
Ten film oplývá vynikajícím zvukem a solidním, nepatetickým vyprávěním. IMHO se tu naposledy takhle povedl Protektor. ()
Související novinky
Kino na hranici - on-line na konci listopadu
Po dvou nezdařených pokusech uspořádat filmový festival Kino na hranici v tradiční podobě se organizátoři rozhodli, že letošní ročník uspořádají on-line. Bude se konat ve dnech 23.–29. listopadu.… (více)
26. Český lev – výsledky
Letošní 26. ročník cen České filmové a televizní akademie Český lev se tradičně udílel v pražském Rudolfinu. Večer plný největších hvězd českého filmu moderoval herec Václav Kopta, a to poprvé pod… (více)
26. Český lev – Nominace
Česká filmová a televizní akademie oznámila své nominace pro 26. ročník Českých lvů a mezi největší favority se tak zařadil snímek Toman s Jiřím Macháčkem, který získal celkem 13 nominací. Hned za… (více)
Nominace na Ceny české filmové kritiky 2018
Rok se s rokem sešel a přichází na řadu rozhodování o nejlepších filmech roku. Tentokrát je řeč o ryze domácích filmech a ke slovu se dostanou pro změnu kritici, dnes byly totiž čerstvě oznámeny… (více)
Tak zase jeden osobnější komentář. Je pravda, že jsem v době premiéry tento film poměrně zhejtil, ale po třech letech a po druhém zhlédnutí musím říct, že jsem na něj změnil názor...Nebo prostě jeden z nás uzrál. Ano, on taky uzrál v mých očích a má pro mě aktuálně takový přesah, že pro mě symbolizuje nejenom dobu Jana Palacha, ale i dobu premiéry filmu, kdy vznikla vláda s podporou komunistů a pravidelně se pořádaly demonstrace Milionu chvilek. Takže bylo ve veřejném prostoru často slyšet odvolování k sametové revoluci, předlistopadovému odkazu disidentů i k možná přímo samotnému Janu Palachovi. Vím, že jsem si sám v téhle době začal více všímat politiky a všechny tyhle věci celkem prožíval. Ale nakonec s odstupem jsem na rozpacích, jestli-pak mělo tohle všechno smysl, a nebylo to jen všechno hodně patetické. Takové otázky ve mě (asi jako u mnoha dalších lidí) při vší úctě k jeho odvaze mírně vyvolává i čin Jana Palacha a dělá tak film ještě více symbolickým ve více směrech. Neberte to prosím tak, že chci srovnávat nesrovnatelné, dobu útlaku, zoufalosti, nesvobody čin upálení s dobou svobody, kdy si (v očích určité skupiny obyvatelstva) šlo jen pár Pražských kavárniků zademonstrovat proti výsledkům demokratických voleb. Pouze si kladu otázku, proč mě v takové době tento film právě o mladé touze nespokojit se s situací nezaujal. A to mi Robert Sedláček není moc sympatický (vlastně ani nevím na které doopravdy stojí straně spektra.) Když jsem na ale včera znovu díval, jako bych byl zpět..Nejen v roce 2018, ale jako bych se chvilku teleportoval i do let 68-69 v Československu v minulém století. Jasně, když mi v té době bylo mínus (hodně.:D) nemůžu dobovou atmosféru správně posoudit, to je spíše úkol pamětníků. Ale já si opravdu přišel jako bych v té době na chvíli byl, a i všechna možná i banální prostředí jako studentská kolej nebo obyčejná tehdejší Pražská noční ulice na mě působily i se všemi ruchy a dialogy v pozadí (rozhovor prodavaček v obchodě s kbelíky) autenticky. V tomto ohledu jsem ocenil i scény jako příjezd Rusů do prahy. Prostě se tady asi projevila moje určitá slabost pro tyhle české filmové návraty do dějin 20.století. Přestože se někdy nadává, že pořád natáčíme minulost, mě baví když najednou pod Janem Palachem nevídím jen jméno z historie, ale obyčejného studenta z masa a kostí, který váhá mezi dvěma holkami, má spory s maminkou apod. A přestože to psychologické vyobrazení je mnohými hodnoceno jako nedotažené, náhodou je vidět, jak se v něm pod tou zdánlivou zamlklostí postupně všechny společenské událostí škváří. Zklamání po srpnu 1968 je tady náhodou taky cítit. Otázkou jenom je jestli byl Jan Palach ve skutečnosti takhle zamklý, a jestli se tvůrci nemohli v případě takové dodnes záhadné osobnosti trošku více odvázat, zaspekulovat apod. Takhle Jan Palach pořád zůstává trošku tajemstvím, ale to už k němu asi patří a bude to tak navždy. V minulosti jsem na filmu kritizoval časové skoky, a pořád si stojím za tím, že jsou nefilmové, a možná i bez nich je tohle vyprávění občas takové útržkovité, ale já jsem včera nelitoval, že jsem to zapnul a zapůsobilo to na mě. Původně to vypadalo, že zvyším hodnocení ze dvou alespoň na tři, nakonec to skončilo přímo na čtyřech. () (méně) (více)