Mamzelle Nitouche

Po té, co se Anny Ondráková osvědčila jako zpěvačka v německé a české verzi filmu Er und seine Schwester a On a jeho sestra, realizovala společně s Karlem Lamačem ve vlastní produkci první zvukovou verzi Hervého oblíbené operety Mam'zelle Nitouche. Tuto verzi poprvé podpořili vznikem také verze francouzské, ve které Anny zaskočila ještě Janie Marèse. Pokračováním tohoto šťastného kroku bylo sedm francouzských verzí s Anny v hlavní roli (1931-1934, La chauve-souris, Une nuit au Paradis, Faut-il les marier?, Kiki, Baby, La fille du régiment a L'Amour en cage) a trojice francouzských verzí podpořených německým, českým nebo rakouským filmem s Anny v hlavní roli (1931-1936, Mam'zelle Nitouche, Professeur Cupidon a Donogoo). Plakát skutečně nelhal a i dnešníma očima lze hledět na produkci Ondra-Lamač jako na velkolepou. Po zásadně ateliérovém pojetí On a jeho sestry, filmu, který se přizpůsobil nejen pokračování komického partnerství Anny a Vlasty Buriana, ale také asistujícímu Fričovi, je Mam'zelle filmem výtečně vypraveným, odehrává se v prostředí kláštera, jeho okolí i v komickém divadle. Anny, na které stojí většina záběrů, kraluje a dominuje svým uměním v každém směru. Je komičkou (sehrává scény jemného humoru jako náměsíčná, scény vyvolávající burácivý smích jsou její parketou v momentě spolupráce s hudební rekvizitou), zpěvačkou (klasického i moderního repertoiru), zvládá úlohu dívčí i chlapeckou, jezdí na koni, skáče z okna, sehrává antickou tragedii a překonává další nejrůznější překážky. Lamač ale také nezapomíná na Anny romantickou až éterickou, téměř těžko uvěřit, že toto vše je možné si požnout během tak krátké stopáže celého filmu. Také Georg Alexander a Oskar Karlweis mají bezpečně komediální talent, čímž je tedy řečeno jasně a bezodkladně, že v produkci Ondra-Lamač-Filmu vznikla vynikající a nadčasová verze Mam'zelle Nitouche. (29.01.2011)

Anny Ondra a její jedinečná gagová jízda skrz klášterní pensionát a divadelní jeviště. Co víc chtít? Co víc si přát? Není šance se ani na chvíli nudit. (18.07.2011)