Arabela se vrací aneb Rumburak králem Říše pohádek

Jasný problém v tentokrát už nezvládnutě rozplizlém scénáři, který původním dílům nesahá ani po kotníky, ale o žádnou hrůzu se každopádně nejedná a bez svého předchůdce by nová Arabela možná i splňovala většinu požadavků průměrné zábavy. Nejvíce mě štve, že tu byl dán až příliš velký prostor "hysterickým" hercům typu Jiřího Lábuse, Mariána Labudy a jako zosobnění všeho kravství působící Jaroslavě Kretschmerové. (17.03.2005)

Nato že to má v názve Arabelu, tak tentokrát tu Arabela hrá druhé husle a pre tvorcov bola táto postava tak nepodstatná, že ju pokojne preobsadili. Viete si predstaviť, žeby preobsadili Jiřího Lábusa ako Rumburaka? Zo seriálu sa vytratila tá krásna rozprávkovosť predošlého seriálu a zostal z toho prekombinovaný dej. Ale má to zopár dobrých nápadov ako napr. Pultanela. (31.12.2023)

Původní Arabela pro mě v dětství byla jedna ze srdcových záležitostí. Pokračování mi nepřišlo zas tak špatné, i když jeho kvalita za původním seriálem rozhodně zaostává. V hereckém obsazení citelně chybí Menšík, který v předchozí řadě exceloval. Lábus už není tak dobrý jako v původním seriálu, rovněž mnoho dalších postav je odstrčeno na vedlejší kolej. Děj je ovšem celkem slušně vymyšlen, je zde řada zajímavých nápadů (například Fantomasův kufřík) a vzato souhrnem to stojí alespoň za jedno shlédnutí. (24.03.2007)

Na tejto novej Arabele je vidieť ponovembrová nemohúcnosť tých tvorcov, ktorí za socializmu sypali jeden klenot za druhým. A nie je to len Vorlíček, ale na ňom je to najviac vidieť. Predsa len tvorivá sloboda im akosi nepochopiteľne uškodila. Alebo možno nie až tak nepochopiteľne, pretože ... peniaze. (11.07.2019)

Dodnes si pamatuji můj dětský šok z toho, když to premiérově šlo v telce - Arabelu hraje jiná herečka (!), Menšík je po smrti a ze Sováka, Brodského a Filipovského jsou starci nad hrobem (naopak 44 (!) letého Zedníčka a 55 letého Nárožného seriál vydává za dědky, což je přinejmenším komické), z Honzíka s Mařenkou jsou dospělí lidé (jejichž vzájemný vztah je v celém seriálu tak nepochopitelně cudný, až s tím o to více kontrastuje jejich nečekané finální rozhodnutí spolu bydlet jako milenecký pár, což u vdovy Majerové vyvolá podobně nepochopitelné zděšení), z Xenie je najednou kladná postava, mnohem více prostoru zde má postava Fantomase jakož i zcela nové postavy (Pompo, Papp, Natálka, Roxana, Karel s Hyacintem...), a v případě Rumburaka zde zazní překvapivá informace, že má smůlu na ženský, protože byl mj. ženatý s krasobruslařkou, která mu utekla s trenérem, čímž seriál vtipně navazuje na filmový spin-off z r. 84, a narážek na tento snímek je v seriálu víc, a dokonce se v seriálu i objevuje jedna postava z filmu, a sice inženýr Zachariáš, který Arabele pomáhá s vývojem Arafonu, ačkoli mu zůstala nenávist ke zvířatům (seriál ale kupodivu nijak nepracuje s filmovou kouzelnou formulkou pro přesun do světa pohádek, a místo ní ji nahrazuje Fantomasovými vynálezy, které často dublují funkce cestovního pláště a kouzelného prstenu z původního seriálu). Když ale opadlo to zděšení z příšerné první epizody, rychle jsem tomu přišel na chuť, a každý týden netrpělivě očekával další epizodu (a platonicky zbožňoval milionářskou dceru Natálku). A když jsem si to teď po 30 letech pustil znovu, zjistil jsem, že mě to baví úplně stejně jako v dětství, a ještě se z toho mezitím stalo úžasné devadesátkové retro, které nádherně zakonzervovalo podobu dobových aut, pražských ulic, bydlení, účesů, oblečení (ta děsivá mikina Mařenky, kterou nosí v celém seriálu!) apod. Přijde mi kupříkladu dnes zajímavé, že snad všechny interiéry v tom seriálu jsou extrémně devadesátkově hnusné, což asi nejvíc platí o bytě Petra s Arabelou, ale překvapuje mě to i u vily pana Pappa, která mi tehdy přišla jako vrchol luxusu, a dnes žasnu, jak odporně vypadala uvnitř (nemluvě o komických detailech typu, že ač je Papp v seriálu vydáván za superbohatého člověka, který má dokonce vlastního sluhu - analogicky k pohádkovému králi coby král hraček ve světě lidí - tak jeho venkovní sezení představuje nejobyčejnější bílý plastový stůl s plastovými židlemi, který by se hodil tak maximálně někam na chatu - podobných bezděčně komických či nepřesvědčivých momentů je tam více). A ačkoli chápu nízké hodnocení, které si to zde vysloužilo, a souhlasím s tím, že to byl Vorlíčkův sestup dolů (a například všechny scény s děkanem a docentkou jsou extrémně stupidní), přesto mám toto pokračování v podstatě stejně rád jako původní seriál, a a možnost ho znovu vidět po tolika letech mi připravila velmi příjemný návrat do dětství, ze kterého se jen velmi neochotně vracím zpátky. (11.02.2023)