A jak to bylo dál...

1. série: V 90. letech musel Sex ve městě šokovat hodně lidí svou otevřeností a prezentováním tabuizovaných témat. V roce 2022 mě ale And Just Like That šokovalo svým přístupem jistým způsobem taky. Tento seriál je podle mě historickým milníkem a symbolem počátku neo-socialistického realismu, který vzdává holt politické hyperkorektnosti prostě proto, že je to in a bortí nepopulární názory kudy chodí. V podstatě se tu řeší boření bělošských stereotypů, genderová fluidita a to, jak se s ní vyrovnávají matky teenagerů, které se s ní potýkají. Dále pak násilné protlačování nebinárních jedinců, experimentování se sexualitou ve stáří, samotné stáří a jeho úskalí a samozřejmě etnická diverzita a kulturní pluralismus. Byla by to zkrátka dlouhá debata o tom, která všechna témata tato série otvírá. Horší je pak to, že je nijak nezavírá. Spousta linek vyšumí do ztracena (např. Steve, Mirandy alkoholismus, neplodnost) a tak nějak se všechno jen vydává za něco, čím není. Absolutně se zde vytrácí motiv přátelství a pospolitosti původního seriálu. Už první díl si pro mě pod sebou podřezal větev tím, že zhanil Samanthinu absenci docela hyenickým způsobem a byla tam dost cítit reálná příčina ze zákulisí zdejších vztahů. Nevím, na jednu stranu to bylo strašně aktuální, moderní, módní a trendy, až se mi to vlastně příčilo a říkám si, jestli vlastně jsem cílová skupina co se věku týče. Dívalo se na to celkem hezky, ale nemělo to absolutně žádnou celistvost a byla to jen taková přehlídka problémů dnešního světa. Pěst na oko. (08.02.2022)

1. série: V 90. letech musel Sex ve městě šokovat hodně lidí svou otevřeností a prezentováním tabuizovaných témat. V roce 2022 mě ale And Just Like That šokovalo svým přístupem jistým způsobem taky. Tento seriál je podle mě historickým milníkem a symbolem počátku neo-socialistického realismu, který vzdává holt politické hyperkorektnosti prostě proto, že je to in a bortí nepopulární názory kudy chodí. V podstatě se tu řeší boření bělošských stereotypů, genderová fluidita a to, jak se s ní vyrovnávají matky teenagerů, které se s ní potýkají. Dále pak násilné protlačování nebinárních jedinců, experimentování se sexualitou ve stáří, samotné stáří a jeho úskalí a samozřejmě etnická diverzita a kulturní pluralismus. Byla by to zkrátka dlouhá debata o tom, která všechna témata tato série otvírá. Horší je pak to, že je nijak nezavírá. Spousta linek vyšumí do ztracena (např. Steve, Mirandy alkoholismus, neplodnost) a tak nějak se všechno jen vydává za něco, čím není. Absolutně se zde vytrácí motiv přátelství a pospolitosti původního seriálu. Už první díl si pro mě pod sebou podřezal větev tím, že zhanil Samanthinu absenci docela hyenickým způsobem a byla tam dost cítit reálná příčina ze zákulisí zdejších vztahů. Nevím, na jednu stranu to bylo strašně aktuální, moderní, módní a trendy, až se mi to vlastně příčilo a říkám si, jestli vlastně jsem cílová skupina co se věku týče. Dívalo se na to celkem hezky, ale nemělo to absolutně žádnou celistvost a byla to jen taková přehlídka problémů dnešního světa. Pěst na oko. (28.08.2023)

Po mé původní totální nasranosti z první série a k mému štěstí mám teď pocit, jako kdyby si tvůrci přečetli můj komentář k ní a chtěli s tím něco udělat. 2. série je ve svém uvědomnění konečně zase trochu normální co se týče extremistické propagandy amerických společensko-kulturních témat a začíná se zase více soustředit na zdejší postavy jako na lidi a ne jen nějaké experimentální figurky. To znamená, že se tu zase odehrávají malé příběhy, náhody a nezdary našich oblíbených postav a děj je všechny sune nějakým způsobem dopředu. Každý našel špetku toho zadostiučinění a nemusíme křičet, jestli jsme bi, nebi, nebo fluidní. Řeší se témata, která řeší každý smrtelník, a proto si myslím, že druhá série bude divákovi zase o trochu blíž. Těžko říct, zda potřebuji další sérii, ale když výjde, podívám se. (06.10.2023)