Fontána

Od první minuty Aronofosky diváka bombarduje audiovizuální smrští (osvědčená spolupráce s kameramanem Matthewem Libattiquem), kterou nejsou smysly s to ji napoprvé pojmout všechnu. Hledání léku na nemoc jménem smrt je neskutečně strhující (děj), zároveň očistná (forma) a zvláště dokonale intimní (partnerský vztah) podívaná, která si žádá několikeré shlédnutí ke svému plnému pohlcení. Nadreálně silný filmový kus, který dokáže vzít za emoční nitky jak tajemným středověkem, tak mystickým vztahem mezi člověkem a stromem života, ale zároveň i fádní skutečností dneška. Povinnost pro všechny cyniky, kteří vidí současnou kinematografii až příliš bledě. (15.04.2007)

Nádherný artově usazený sci-fi film, nebo možná spíše filozofické zamýšlení se nad touhou po nesmrtelnosti, či prostě jen v podstatě žánrovými nánosy dovedně maskovaný film o síle lásky a ztrátě milované bytosti? Tím vším může být opus magnum amerického režiséra Darrena Aronofského. Úžasné vizuální zpracování tří dějových rovin (španělské minulosti, nemocniční přítomnosti a podivuhodné cesty vesmírem budoucnosti) je prostoupeno několika významovými styčnými plochami - mayskými mýty a věroukou, symbolem stromu, prstenu, mlhovinou Xibalba, knihou, jež píše Izzy... (a také možná i oběma hlavními postavami). Stejně tak třeba sérum ze stromu Natul Tortuosa, což byl starodávný strom z Guatemaly, z roviny přítomnosti se nápadně blíží míze stromu rostoucímu v mayské Fontáně mládí stejně jako míze stromu v budoucnosti. Aronofského pokus spojit jednotlivé fabule různých kultur hovořících o věčném životě a nesmrtelnosti geniálně rámuje současnou americkou civilizaci vzešlou jak z původních civilizací pohanských, tak i z nově příchozí civilizace křesťanské i civilizací dalších, a vlastně i dnešní globální svět (jde vlastně o obdobnou fabuli jako ve známém mýtu o Svatém Grálu a jemu předcházejících mýtech keltských, hinduistických a dalších...). Je to velmi složitá konstrukce a její akceptování chce jistou míru náklonnosti k vypravěčskému stylu režiséra. Pakliže ji ale budete mít, otevře se před vámi skutečná fontána fantazie, kreativnosti a jedinečné vizuality, která vám dovolí prožít cosi hodně nevšedního... (11.07.2007)

Bezprostředně po shlédnutí filmu jsem zaujatá několika součástmi. Předně neskutečně nádhernou hudbou Clinta Mansella, která podkresluje film téměř pořád krásnými tóny smyčců a klavíru (tichých míst zde mnoho nenajdeme). Vizuální stránka (o které jsem se dočetla, že byla vyrobená bez pomoci počítačů - nechce se mi tomu věřit) bere dech. Občas sice sklouzne ke kýči, ale podle mě to byl záměr. Ať jde o mayské pyramidy v západu slunce, o sál španělské královny zaplněný tisíci visících luceren nebo o bublinu se stromem plující vesmírem k umírající hvězdě ve zlaté mlhovině. Fontána je neskutečně krásný a smutný příběh o tom, že můžete někoho nekonečně milovat a přesto mu svým jednáním nevědomky ubližovat, příběh o tom, že konec je nevyhnutelný a ani sebevětší snaha nedokáže některé věci změnit a proto je lepší užívat si dneška a neupínat veškeré svoje sny do budoucnosti, která je nejistá. (18.04.2007)

Vizuální esej, audiovizuální vlnka romantického příběhu. Napsal bych sto krásných slov, abych se silně nedotkl Aronofskyho srdce, ALE vydal jsem se během jeho filmu na spletitou cestu, při které jsem nepodlehl tak naplno, abych se do toho dle snímku bezmezně zamiloval. Ale i tak mě Aronofsky dostal. (21.02.2012)

Ako sa Hugh Jackman naučil hrať a voňať fialky odspodu, alebo 90-minútová odpoveď na otázku, prečo nás fascinujú filmy. Pre mňa osobne jeden z najsilnejších diváckych zážitkov vôbec. Komentár píšem hodinu po odchode z kina a ešte stále mám zovreté hrdlo a premáham búrku pocitov, ktoré mi od prvého záberu filmu až do záverečných titulkov vháňali slzy do očí a spôsobovali vnútornú triašku. Už dávno som si nebol taký istý hodnotením 100%, pretože toto je po všetkých stránkach dokonalé filmové dielo. Príbeh sa originálnou formou vyjadruje k absolútne zásadným životným otázkam. Nie je ani prostoduchý, ani príliš komplikovaný a má pochopiteľnú, no nie prvoplánovú symboliku. A predovšetkým nepotrebuje dovysvetľovávať a chronologicky usporiadavať, treba ho len a len precítiť. Mne sa to podarilo aj vďaka úžasnej audiovizuálnej stránke, vynikajúcej hudbe a, čo ma prekvapilo najviac, výborným hereckým výkonom. Že dobre hrajú Rachel Weisz a Ellen Burstyn, to už je tak trochu štandard, ale oduševnený výkon Hugha Jackmana ma ohúril. Po jeho nemastnom-neslanom výkone v Dokonalom triku som si už myslel, že dokáže zahrať len vystrkovanie adamantiových pazúrov, ale to, čo predviedol vo Fontáne, by si zaslúžilo minimálne nomináciu na Oscara. Tlieskam a neviem sa dočkať opakovaných zhliadnutí. (11.06.2007)