Fontána

Docela hardcore na to koukat v 3 ráno, to jsem myslel, že u toho vytuhnu po pár minutách. Jenže omyl vydržel jsem do konce a to s otevřenýma očima a zrakem přilepeným na nasí metrový tv, kde vynikly veškerý efekty a že jich bylo bohatě a bylo na co se dívat! Je to sice trochu težší snímek na můj mozek, chtelo by to se na něj kouknout ještě tak 2x-3x abych viděl všechny souvislosti, ale i tak jsem to chápal až dosti na to abych pochopil propojitelnost 3 přiběhů, který bylo naprosto geniální a človek se jen může domnívat který se odehrával v té realné době. Hodně se mi líbilo, jak byla ztvárněna budoucnost, měla svou lehkost a nenásilnos a efektů všudy všude plno. Když jsem se násleze dověděl, jak byly udelány, tak jsme jen čučel. Sice film chválím všemi směry, ale i tak dám jenom 4. Přeci jenom některý úseky mi přišly trochu zbytečně propojené, spíš se do dané situace nehodily. A přeci jenom je Sci-fi a těm moc nelahodím, ale tak to je můj názor, jinak jsem spokojen a dávám 80% (28.07.2008)

Aronofského šlápnutí vedle... doufám... obrázky o ničem, někdy i téměř směšné kostýmy a prostředí (24.08.2008)

Tak tohle nebyl můj šálek kávy. 35% (14.09.2008)

Jsem rád že jsem tento film viděl napoprvé v kině. Zážitek jaký jsem z toho měl a pocit s jakým jsem odcházel z kina ve mně zůstává dodnes. Je to opravdu zvláštní film, dalo by se říct těžký, nebo náročný, ale záleží na úhlu pohledu. Je v něm pár skrytých významů, které vyvstanou na povrch až po druhé, nebo třetí projekci, ale film si užijete naplno i bez nich. Krásná vizuální stránka, chemie mezi perfektní dvojicí Weisz - Jackman, minimum klišovatosti, přijatelná romantika, poutavý scénář a dokonalá režie. To je Fontána pro mě. Poslední, ale neméně důležitá součást filmu, kterou je nutno zmínit, je soundtrack. Hudba vždy podkresluje obraz, nebo děj, právě tam, kde je to třeba. Závěrečná scéna u umírající hvězdy s písní 'Death is the Road to Awe' je prostě... famózní... ---Full Five... (26.10.2008)

Fontána je jednoznačně jeden z nejlepších filmů, tedy alepsoň pro mě. Jak Darren Aronofsky vyjádřil to neskutečné pouto lásky a strachu ze samoty, je pro mě tajemství. Úžasné bylo propojení třech příběhů v jeden, ale tak, aby dával smysl a neztrácel kontinuitu. Samotné vyjádření emocí bylo velice živelné, ale zároveň na mě působilo tak, jako bych byl jen divák v pozadí, který se nenechá lacině vydírat, ale zároveň trpí společně s hlavním hrdinou a prožívá všechen jeho smutek. To se mi ještě mockrát nestalo, ale líbílo se mi to a klidně bych si to zopakoval. Jak už bylo mnokohrát řečeno, tak výkony Hugh Jackmana i Rachel Weisz jsou velice přesvědčivé a vynikající. Úžasná hudba Clinta Mansella jen podtrhuje celkový dojem. A jestli jsou některé scény kýčovité? Ano, některé jo, ale vadí to? Mně přijde, že vyjádření vesmíru tímto způsobem snímku jen přidalo na netradičnosti a prospělo. Sečteno a podtrženo....krásný film, který si zaslouží výjimečnou pozornost a musím říct, že ať se většinou k snímkům nevracím, tak tenhle si jistě ještě někdy pustím. (28.10.2008)

já pořád nepochopím jak se někomu může líbit film když ho nepochopí (x komentářů u Fontány), tohle ještě pochopit jde, ale způsob jakým je to natočený je hrůza... (15.02.2009)

Medatitivní zamyšlení nad smyslem lidského bytí. Geniální hudba, obrazové orgie plné života, lehce komplikovaný příběh, který však při troše trpělivosti nabízí skvělý zážitek. Po třetím zhlédnutí měním ze 4 na 5 hvězdiček a dávám do TOP 10. S každým dalším zhlédnutím mi to přišlo lepší a lepší...*** Ve zkratce: Umírat je někdy fajn. (31.05.2009)

Svet muze zaniknout, lidstvo si sahlo na dokonalost. Celou nasi historii hledame formu schopnou oslovit nekterou ze tri nasich bytostne lidskych esenci, viru, rozum nebo cit. Ovsem nejvetsim snem vsech umelcu i filozofu je najit formu promlouvajici ke vsem trem najednou. Najit Umeni. Nasli jsme. Nebo teda nekteri z nas. Neelitarsky pristupne, ale pritom obsahujici i experiment, ktery neni pro kazdeho. Ne zbytecne komplikovane ale taky ne trivialni. Nesnazici se sokovat nebo agitovat, ale presto nutici premyslet. A tak krasne. Krasne pro oci, krasne pro usi. A mistrovske herectvi Jackmana, nezapomenutelny obraz zvireci dobyvacnosti conquistadoru scena u Stromu Zivota a jeho naprosty protipol meditujici klid lotosove pozice, ale i dalsi, treba naprosta vedecka zaujetost problemem ignorujici umirajici lasku. Film silne mluvi k rozumu, nutic ho spojovat nenapadne detaily (hloubka propojeni realit, prsten, Strom, Prvni Otec) a vyvozovat z nich neuveritelne souvislosti. Mluvi k citu, obrazy lasky, smrti a naproste oddanosti. Mluvi k vire, velice silne referujic krestanstvi, hinduismus, budhismus, norsky Yggdrasil, mayskou Xibalbu a dalsi. Pokud jde o rezisera, tak Aronofskeho Pi nesnasim. Ale Requiem for a Dream je jediny film, na ktery jsem se musel prestat divat, protoze na mne pusobil tak depresivne a bezutesne, ze jsem mel velke nutkani vyskocit z okna (ale jinak jsem normalni, dekuji za optani). Ovsem tento efekt hodnotim velice pozitivne, protoze tyto pocity skutecne mel probouzet, coz na mne dokazal az prilis dobre. No a po Requiem prisla Fontana a ja si sahnul na dokonalost. I z ciste formalniho hlediska je rezisersky pristup ve Fontane je skutecne neotrely. Obrazy z podsveti Mayu - Xibalby jsou prekrasne a byli vytvorene originalnimi triky. Tvurci se snazili pouzit co mozna nejmene pocitacovych triku, ktere nahradili makrofotografii a to je zazitek ! Schvalne se poptejte ve svem okoli znamych co Fontanu videli, jestli ji dokazi prirovnat k nejakemu jinemu filmu. Jestli se necemu podoba. Silne pochybuji, ze neco naleznou. Fontana je unikat. I hudba Mansella fantasticky vystihuje atmosferu, je jemna, meditativni a podtrhuje pomalost a intimitu vetsiny scen. A finalni gradace z "Death Is The Road To Awe" patri do sine slavy. Tu posloucham nejmene jednou mesicne. Par rad pro shlednuti: Film je hodne pomaly, nedoporucuji ho sledovat pred spanim, nebo kdyz jste unaveni. Zaver obsahuje obrovsky rychlou gradaci, kterou doporucuji pustit nekolikrat, aby vam neusli ty drobne detaily, ktere se tam mihnou jen na vteriny a naprosto meni vyznam filmu. Samozrejme jen, pokud k dobremu zazitku potrebuje vas rozum, aby vse do sebe zapadalo. (17.07.2009)

Můj komentář k tomuto filmu bude tentokrát krátký, nebude hodnotit herecké výkony, ani efekty. Moje babička vždycky říkávala - "na každý hrneček existuje správná poklička, jenom se musí najít". Tento film mě nutí říci - pokud v jakémkoliv ze svých životů najdete partnera, o kterém jse si jisti, že je ten pravý, pak neváhejete a zkuste najít pro oba i Vy svoji Fontánu mládí. (15.09.2009)

S hodnocením tohoto filmu jsem čekala dost dlouho. Nemohla jsem se rozhodnout, jestli se mi to vlastně líbilo, nebo ne.... Na jednu stranu to bylo nádherné - krásné záběry, úžasná hudba, celková poetičnost. Na druhou stranu mě to dost nudilo (ještě že to mělo jen 96 min.) a sdělení jsem v něm nenašla žádné. (13.02.2010)

Sice jsem v prvních chvílích neměl nejmenší potuchy o co vlastně jde, ale se zatajeným dechem jsem sledoval orgastický koncert v podání pánů Aronofského a Mansella. Postupem času jsem dokázal pochopit (teda aspoň doufám) všechny filozofické metafory a otázky, ale i tak mi dějová zápletka tak úplně nesedla. Jednoduše se jedná o moc hezký a dojemný film. (29.05.2010)

Nádhera! Pocity z dokonalé Fontány stále nedokážu popsat, to se prostě musí vidět. “Together we will live forever.” ... 10/10 (11.07.2010)

Film jsem zhlédla před několika měsíci a pořád si nejsem jistá jestli se mi líbí nebo nelíbí. Ale vzhledem k tomu, jak silný zážitek to ve mě zanechalo musím dát 4 hvězdičky. (17.07.2010)

něco těsně pod pět hvězd. pro mě je to skoro perfektní, ale něco nepopsatelného tomu k dokonalosti schází. možná je ta rouška tajemství na mě málo průhledná.... (29.07.2010)

Tento film je v mojej top 10, a hoci je tam ako prvý, nie je na prvom mieste, vlastne v top desiatke nemám žiadne priečky, lebo by bolo neobjektívne tie filmy porovnávať :) Fontána má možno isté chyby, ale dotkla sa hlbokých zákutí mojej duše, páči sa mi, že je interpretačne univerzálna, možno príliš ideologicky synkretická, ale predsa jednotná. Ja som si ju interpetovala z hľadiska svojho svetonázoru, t.j. kresťansky a na moje počudovanie všetko do seba krásne zapadalo, až ma to mrazilo...bol to podvečer plný premýšľania nad zmyslom života, smrťou, strachom zo straty milovaného človeka. Vizuálne a hudobne brilantné, scenár prepracovaný. *********"Our bodies are prisons for our souls. Our skin and blood, the iron bars of confinement. But fear not. All flesh decays. Death turns all to ash. And thus, death frees every soul."********* (22.08.2010)

Dostalo me to, i kdyz sem se v tom pomerne ztracel, priste si budu muset precist popisek :) . Urcite potrebuju druhou projekci. (06.10.2010)

Zfilmovaná poezie...tři příběhové roviny, kdy není jasné, jak na sebe navazují, či jak se ovlivňují, úžasní Hugh i Rachel, nádherná hudba, vizuální orgie. Scéna úmrtí je jedna z nejdojemnějších, kterou jsem kdy viděl. 95% (10.02.2011)

Kamera: Matthew Libatique (Rekviem za sen, Fontána, Iron Man). Osobně nejlepší film od Aranofského, i kdyz mirne senilni. (21.02.2011)

Taková urputná snaha dojmout mě v první půlce lehce znechutila. No a v druhý půlce to „dodělali“ - to už byla stoprocentní slátanina. (02.03.2011)

Nějak nevím, co vlastně říct........ (10.03.2011)