Johnny Mnemonic

Velmi povedené a docela dost zábavné béčko, které často na tváři diváka vykouzlí úsměv díky neuvěřitelné herecké topornosti Keanu Reevese (a to ho jinak vždycky obhajuji ;) ) a šílené snaze do filmu protlačit několik nefungujíích "cool" hlášek :) Nicméně bavil jsem se dobře, zpracování internetu bylo stylové a dystopické sci-fi prostředí nemělo také chybu. Chce to však mít podobný typ filmů v oblibě. (28.01.2009)

Dukaz o tom ze nez se Keanu Reeves stal hvezdou Matrixu musel si projit taky solidnima srackama ultraslatanina kterou nezachrani ani pritomnost Dolpha Lundgrena ted bych z dovolenim pridal tak trochu po cesku interpretovanou scenku po premiere filmu kritik zpovida rezisera jee dobry den pane Longo a vam se pane Longo ten film jako libil?! (03.11.2011)

Ještě než Keanu Reeves začal hledat chyby v Matrixu, tak si osahal cyberpunk ve snímku Johnny Mnemonic. Hrdina jmenovaný v názvu filmu ve živí jako pašerák. Jenže on nepašuje drogy, zbraně, nebo peníze. Nene, přece jen žije ve světe budoucnosti, kde se pašují data. To co si dnes můžeme stáhnout, poslat, nebo vypálit to si Johny nechává nahrát do hlavy. Jenže on si ukousne trochu větší porci v tom jak velký obsah dat si nechal nahrát do hlavy a také jaká data, protože ho začne pronásledovat yakuza budoucnosti. Režisér se snažil nastavit tíživou vizi let budoucích s dusnou atmosférou. Prostředí působí ze začátku zajímavě, ale později jeho monotónnost začne ubíjet. Práce s napětím a gradace bojových scén, které měly také podpořit atmosféru, ujíždí režisérovi pod rukama. Keanu Reeves nemá herecky skoro co nabídnout. Pochválit můžu triky, které jsou na rok svého vzniku povedené a Dolpha Lundgrena jako pomateného zabijáka recitujícího bibli. 3* dávám hlavně za to, že se Johnny Mnemonic dá považovat za trénink ke skvělému Matrixu. (04.07.2007)

Mám pro špatné scifíčka slabost (namátkově se mi líbil i Žoldák nebo Duchové Marsu), no a tady hraje ještě k tomu několik mých oblíbenců (no spíše nehrají, jen tam jsou, ale to nevadí) – Keanu Matrix Reeves, Beat Takeshi Kitano, Body Count Ice-T, Udo ´skelný zrak´ Kier a hlavně hardcorový věrozvěst Henry Rollins. (29.01.2005)

Johnny Mnemonic je přesně na půl cesty mezi tím, co se o něm říká a tím, čím jsem doufal, že bude. Výsledkem je tak relativně zajímavé, typicky 90kově bečkové sci-fi, které doplácí na nedotažený děj (postavy se objevují, kde tvůrce napadne, nějaká logika a realistický pojem o plynutí filmového času jde rázem do kopru, podstata viru NSA, naprosté upozadění černého ledu) a podivné triky, u nichž nevadí ani tak, že jsou mizerné (neboť se tím alespoň jasně rozliší, co je skutečnost a co virtuální realita), jako spíš, že jsou nepřehledné. Každopádně by mě hrozně zajímalo, jak to vypadalo na velkém plátně. Především je ale velmi zajímavé sledovat typické cyberpunkové propriety (uličky s odpadky, kouř, čisté vědomí bloumající sítí, ...) jak si je Hollywood představoval půl roku před premiérou Ghost in the Shell... Kupodivu nebyl od té Oshiího vize až tak daleko... (09.11.2009)