Scénář filmu volně vychází z motivů dvou povídek Edgara Allana Poea Zaživa pohřben a Šílený psychiatr. Jednou z hlavních postav je Markýz, postava inspirovaná markýzem de Sade. Děj celého filmu se zdánlivě odehrává začátkem 19. století ve Francii, je však plný anachronismů a reálií dneška, protože je alegorií současného světa. A blázinec je jeho výstižnou kulisou absolutní svoboda, civilizační represe a manipulace jsou jeho tématem ...(oficiální text distributora)
Jsou důsledkem absolutní svobody naprostá duchovní vyprázdněnost a citová vyprahlost ještě horšího řádu než ty, které plodí autoritativní uspořádání společnosti? I takto se můžeme ptát po zhlédnutí filmu, který šokuje exaltovanými obrazy krutosti a nihilismu.(MFF Karlovy Vary)
DRACULA+EXPERIMENT Švankmajer je umelec s velkým U a vie, čo je to surealizmus s veľkým S. Oroti NECO Z ALENKY viac sústredené na príbeh, ale jeho "animácie" a "bábkarstvo" je aj tu. Behajúce mäso sa snáží povedať čosi o našej spoločnosti. Na mňa však urobil dojem len horiaci strom na začiatku a "dýchajúce" mäso na konci. Tak či tak je to zaujímavý temný príbeh, kde sú výborní herci (len Pavel Liška dialógy hovorené priamo do kamery nie vždy zvláda). Vynikajúci (aj keď nevyrovnaný) herecký súboj dvoch maniakov (Tríska/Huba) ma však ozaj dostal...(10.5.2006)
Odcházím z kina, před sebou stále vidím to maso a v uších mi zní Pochod padlých revolucionářů. Dochází mi genialita díla, které jsem právě viděl. To úžasné alegorické podobenství mi doslova sebralo dech. Špatně udělali ti, kteří odešli během projekce, až na konci vychází všechno najevo a (skoro) všechny ty podivnosti (které nemusí vždy a každého zaujmout) dávají smysl. Ještě něco málo k hercům: Martin Huba předvádí během závěrečných 15 minutách úžasnou hereckou exhibici, Jan Tříska s Jaroslavem Duškem jsou šílení se vším všudy, Pavel Liška je velice dobrý, zklamala mě pouze Anna Geislerová, která mi místy připadala nepřesvědčivá, ale na tom ani tolik nesejde. A teď mě omluvte, musím si jít pustit Pochod padlých revolucionářů.(26.11.2005)
Nekompromisní režisérský diktát aneb Švankmajer na plný plyn...masitě šílený. Úchvatně temná záplava zvráceného absurdna, tedy našeho "bláznivého" světa, dnes, včera, před šesti sty lety...zde ovšem bez jakéhokoli obalu. Máme možnost zhlédnout umělecký underground (i když sám mistr toto za umění nepovažuje...což si ovšem může dovolit pouze on) oslavující absolutní svobodu a zároveň nekompromisně připomínající její pomíjivost, neb tak nedokonalá a slabá bytost, jakou člověk bez pochyby je, pro ni musí nejdříve trpět. Jan Švankmajer jako geniální umělec a Jan Tříska v herecké euforii zaslouží celosvětový respekt a ocenění. AAAAHAA HA HA HA HAAA!!!!(7.4.2012)
Jasné, přímočaré, doslovné. Švankmajer je opět podivný surrealista, ale to nic nemění na tom, že se mi Šílení z jeho celovečerní tvorby líbilo nejvíc. Vlastně je to docela normální film. Napínavý a dobře natočený normální film. Z jeho sledování rozhodne nebudete chytřejší ani poučenější, nejde stimulující umělecké dílo, vůči čemuž se Švankmajer ostatně vymezuje. Sice je podivné, že ve své předmluvě slibuje čistokrevný horor, aniž bych měl pocit, že se ve filmu bylo čeho bát, ale tohle dílčí selhání mi nezkazilo zážitek. Nevím však, jak velké ambice režisér měl - Šílení žádné velké ambice rozhodně nenaplňuje. Užil jsem si ho na úrovni milého béčka.(14.1.2014)
Výtvarné provedení tohoto filmu je fantaskní. Fantasmagorické, bizarní a šílené. Všechny ty výjevy, atmosféra, postavy a místa. Ale něco mi tam chybělo. Nejvíce zde exceluje Jan Tříska a jeho bláznivý smích. Pavel Liška patří k mým nejoblíbenějším českým hercům, ale tady jsem bohužel místy měla obtíže, mu jeho herectví věřit. Jeho tvář i herecký projev je pro role bláznů či podivínských exotů jako stvořen, ale tady jsem z jeho výkonu měla roztěkané dojmy. Přemítala jsem nad tím, zdali svou postavu tak zkrátka měl zahrát nebo jestli se ji tak snažil hrát. Měla jsem z něj prvně častý pocit, že svou postavu hraje, ale že jí není. Bylo to celé jakési polovičaté. Nevím. Na současnou českou tvorbu však rozhodně výrazné, netradiční a možná až kontroverzní dílo, spojující v sobě hodně podobností s dílem Markýze de Sade, Saló aneb 120 dnů Sodomy.(26.6.2010)
-
Blázinec se nacházel na zámku Velké Březno. Filmovalo se i na hradě Lipnice nad Sázavou.
(M.B)
-
Režisérova manželka Eva Švankmajerová, ktorá sa výtvarnícky podieľala na filme, zomrela mesiac pred premiérou.
(Raccoon.city)
-
Od prvotného nápadu natočiť snímku uplynulo takmer tridsať rokov ku konečnému scenáru a ďalších päť rokov, než sa Janovi Švankmajerovi podarilo pre film získať peniaze.
(Raccoon.city)
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace
V kinech
od:
V kinech
od:
klerik
DRACULA+EXPERIMENT Švankmajer je umelec s velkým U a vie, čo je to surealizmus s veľkým S. Oroti NECO Z ALENKY viac sústredené na príbeh, ale jeho "animácie" a "bábkarstvo" je aj tu. Behajúce mäso sa snáží povedať čosi o našej spoločnosti. Na mňa však urobil dojem len horiaci strom na začiatku a "dýchajúce" mäso na konci. Tak či tak je to zaujímavý temný príbeh, kde sú výborní herci (len Pavel Liška dialógy hovorené priamo do kamery nie vždy zvláda). Vynikajúci (aj keď nevyrovnaný) herecký súboj dvoch maniakov (Tríska/Huba) ma však ozaj dostal...(10.5.2006)
Davson
Odcházím z kina, před sebou stále vidím to maso a v uších mi zní Pochod padlých revolucionářů. Dochází mi genialita díla, které jsem právě viděl. To úžasné alegorické podobenství mi doslova sebralo dech. Špatně udělali ti, kteří odešli během projekce, až na konci vychází všechno najevo a (skoro) všechny ty podivnosti (které nemusí vždy a každého zaujmout) dávají smysl. Ještě něco málo k hercům: Martin Huba předvádí během závěrečných 15 minutách úžasnou hereckou exhibici, Jan Tříska s Jaroslavem Duškem jsou šílení se vším všudy, Pavel Liška je velice dobrý, zklamala mě pouze Anna Geislerová, která mi místy připadala nepřesvědčivá, ale na tom ani tolik nesejde. A teď mě omluvte, musím si jít pustit Pochod padlých revolucionářů.(26.11.2005)
mchnk
Nekompromisní režisérský diktát aneb Švankmajer na plný plyn...masitě šílený. Úchvatně temná záplava zvráceného absurdna, tedy našeho "bláznivého" světa, dnes, včera, před šesti sty lety...zde ovšem bez jakéhokoli obalu. Máme možnost zhlédnout umělecký underground (i když sám mistr toto za umění nepovažuje...což si ovšem může dovolit pouze on) oslavující absolutní svobodu a zároveň nekompromisně připomínající její pomíjivost, neb tak nedokonalá a slabá bytost, jakou člověk bez pochyby je, pro ni musí nejdříve trpět. Jan Švankmajer jako geniální umělec a Jan Tříska v herecké euforii zaslouží celosvětový respekt a ocenění. AAAAHAA HA HA HA HAAA!!!!(7.4.2012)
xxmartinxx
Jasné, přímočaré, doslovné. Švankmajer je opět podivný surrealista, ale to nic nemění na tom, že se mi Šílení z jeho celovečerní tvorby líbilo nejvíc. Vlastně je to docela normální film. Napínavý a dobře natočený normální film. Z jeho sledování rozhodne nebudete chytřejší ani poučenější, nejde stimulující umělecké dílo, vůči čemuž se Švankmajer ostatně vymezuje. Sice je podivné, že ve své předmluvě slibuje čistokrevný horor, aniž bych měl pocit, že se ve filmu bylo čeho bát, ale tohle dílčí selhání mi nezkazilo zážitek. Nevím však, jak velké ambice režisér měl - Šílení žádné velké ambice rozhodně nenaplňuje. Užil jsem si ho na úrovni milého béčka.(14.1.2014)
Aluska88
Výtvarné provedení tohoto filmu je fantaskní. Fantasmagorické, bizarní a šílené. Všechny ty výjevy, atmosféra, postavy a místa. Ale něco mi tam chybělo. Nejvíce zde exceluje Jan Tříska a jeho bláznivý smích. Pavel Liška patří k mým nejoblíbenějším českým hercům, ale tady jsem bohužel místy měla obtíže, mu jeho herectví věřit. Jeho tvář i herecký projev je pro role bláznů či podivínských exotů jako stvořen, ale tady jsem z jeho výkonu měla roztěkané dojmy. Přemítala jsem nad tím, zdali svou postavu tak zkrátka měl zahrát nebo jestli se ji tak snažil hrát. Měla jsem z něj prvně častý pocit, že svou postavu hraje, ale že jí není. Bylo to celé jakési polovičaté. Nevím. Na současnou českou tvorbu však rozhodně výrazné, netradiční a možná až kontroverzní dílo, spojující v sobě hodně podobností s dílem Markýze de Sade, Saló aneb 120 dnů Sodomy.(26.6.2010)