V moci ďábla

Samotnou scénou vymítání dává Scott Derrickson na prdel i Williamu Friedkinovi, ale tím pozitiva nekončí. Je sice pravda, že soudní pletky jsou rutina, která ale skromnějšího diváka neurazí, tudíž hlavní devízou je samotné randevous se silami temna, které je natočené tak dokonale, až by si u Derricksona měli nechat producenti kdejakých remakovaných duchařin dopřát menší technické školení. Režisér výborně pracuje s kamerou, hudbou i zvuky, takže u mnohých pasáží velmi příjemně mrazí. Z herců to jasně táhne famózní Tom Wilkinson, ale nad kreací Jennifer Carpenter padá brada. Škoda jenom toho opatrnického přístupu k církvi samotné, více kontroverze by nebylo na škodu. I když je fakt, že raději takhle, než pozérské výkřiky do tmy, jako jinde. Ve výsledku překvapivě chytrá a zručná záležitost, která sice těžké spaní nezpůsobí, ale v jistém slova smyslu potěší. (22.07.2008)

Asi takhle: Já jsem dost bojovný ateista. Tím zbabělým způsobem ''snad mi to bůh odpustí''. Střet víry a světského pojetí práva mi ale vadil, protože argumentace advokátky mi přišla vcelku pitomá. Já bych jí vyhodil. Stejně dost pila a nebyla vyrovnaná. Když už sledovat boj dvou směrů vnímání světa, tak prosím pro-pra-co-va-ně-ji. U tohoto případu, tak jak mi byl představen, jsem neměl problém s výběrem strany. Škoda. Na drama ze soudní síně moc posedlých slečen, na horor moc talárů. Nestihl jsem se tak ani bát ani.. dramatět. (11.04.2010)

(83%) V moci ďábla je opravdu kvalitní snímek o vymítání. Musím se přiznat, že zpočátku jsem byl trochu zmatený. Úplný úvod mě moc nechytl a poté se vše rozvíjelo jinak, než bych o klasickém hororu o exorcismu očekával. Obviněný kněz, který dle právního systému mohl za smrt mladé dívky posedlé démony a následný počátek soudního procesu? No, po cca první třetině snímku jsem se z tohoto netypického pojetí vzpamatoval a začal si film užívat až do poslední chvíle. Takže opravdu už jsem těžko mohl hledat zásadní chyby. Mám rád filmy o soudním jednání apod, k tomu zde bylo vsunuto plno zajímavých flashbacků, kdy vidíme pád a utrpení oné mladé dívky, které posedli démoni či co … Takže se asi nebudu moc rozepisovat, vše mě celkem bavilo, možná poslední slovo soudkyně bylo trochu nečekané, ale chápal jsem to. Zamrazí, že to bylo podle skuteční události. Ty scény s posedlou holčinou byly opravdu mrazivé – chválím, jak to bylo realisticky podané. Herecké obsazení bylo výborné a i hudba byla přijatelná. Určitě bych ještě něco k úplné dokonalosti vypiloval, na to, že to mělo dvě hodiny, mi to uteklo rychle. Žánrově je to takový hororový thriller, který je trochu chladný, ale to neva. I tak jsem spokojen a ještě se k tomu někdy s radostí vrátím. (13.05.2020)

Trochu nečekané,a le s odstupem už hodně silné čtyři hvězdy za mrazivé hororové výjevy, při nichž tuhnou fornetti v hubě, hravě zmixované s předvídatelnou, ale ideově nebývale podnětnou soudní linií, v níž nemají místo dogmata, ale otevřená mysl... Herci bezchybní a pro mě neznámý režisér svírající otěže filmu tak sebejistě, že jsem musel kasovní úspěch Emily opravdu začít přát. Její vymítání totiž stojí za trochu strachu ve vašem oblíbeném kině. (26.10.2005)

A teď je to o každém z nás, o našem subjektivním přístupu. Já se nechci zase uchýlit k nějaký myšlence, abych dal svým dojmům "oficiální" formát, ale tady mi celou dobu v hlavě kolovalo tohle: "Vytvoř si démony, abys potřeboval někoho, kdo tě před nimi uchrání. Protože podlehnout vlastní slabosti je vcelku snadné". Ať už je můj náhled na křesťatsví sebekritičtější, a i když bych se obešel bez některých těch zbytečně ikonických paskvilů, vynucovaček atmosféry (ten příběh by přesto fungoval) a ať už je v tom sebevětší porce údajné reality, pro mě osobně tohle všechno funguje. Kdyby měl kupříkladu Exorcist: The Beginning byť jen náznak obdobně funkční atmosféry, nebyl by býval shitem, kterým nakonec pro mě byl. Je až obdivuhodné, s jakou sugescí a jak autenticky se Jennifer Carpenter své role zhostila a je až s podivem, kterak formát (a)typického soudního dramatu umně natáhl jednotlivé stránky děje a umožnil jim fungovat naplno. Nehodlám hodnotit Scotta Derricksona za to, co šulil před a došulil po The Exorcism of Emily Rose, ale tady dokázal odvyprávět příběh s takovou intenzitou, jaká by odpovídala jeho vlastnímu osobnímu prožitku. Vyjma toho hrají do karet perfektní lokace, dotažený zvuk a variabilní kamera (od dost oldschoolových záběrů až po takřka fotografickou kompozici v mlze). Kašlu na zbytečný fráze, když mě cokoliv donutí alespoň nějak děj spoluprožít a vlastně se na něm podílet. Třebaže jsou tam některý věci zbytečný a jiný zas zbytečně přetažený, vidím v tomhle filmu vkusného následovníka klasické posedlostní éry sedmdesátých let - nekýčovitý démon pro 21. století. [final rate: 80%] (02.02.2011)