Trestný prapor

Vojaci Červenej armády, ktorí nejakým spôsobom porušili pravidlá alebo zákony, sú prevelení do takzvaných trestných jednotiek. Sú nasadzovaní do prvých línií v najnebezpečnejších akciach. Jedine krvou môžu vykúpiť svoju vinu. Som rád, že som mal možnosť vidieť novodobý pohľad ruských filmárov na tému druhej svetovej vojny. Páčilo sa mi to omnoho viacej ako tie staré socialitické vojnové filmy, čo slúžili ako účelová propaganda Komunistickej strany Sovietskeho zväzu. "Trestný prapor" v žiadnom prípade nemôže konkurovať "Bratstvu neohrozených", ale tiež má svoje neodškriepiteľné kvality. *** (18.02.2010)

Tohle je sakra dobře natočený válečný seriál, který sice nevyniká monstrózní produkcí (narozdíl třeba od Bratrstva neohrožených), za to má ale výborné obsazení a postavy, které jsou mnohovrstevnaté a je radost s nimi těch jedenáct dílů sjet. Hodně překvapivě se tu tepe do rudé armády a když tu někdo s řevem "Uráá" vyráží na sebevražednou steč, tak to nevypadá jako agitka a patosu je tu tak akorát, aby byl uvěřitelný a nikoliv ulepeně trapný. Kéž by se stejné péči jako vypsání charakterů mužstva dostalo i vyššímu důstojnictvu, kde jsou postavy jasně nalinkované ve charakterech totální svině, nebo otcovské figury. Jasně, je tu pár slabších momentů, ale... Na ty v důsledku kašle pes. (25.06.2017)

Komorní válečné drama odehrávající se někdy mezi lety 1941-1943 je mikrokosmem velitelství divize a prostředí trestného praporu, kam byli zařazováni ti, na jejichž životě nebyl příliš velký zájem a byli proto nasazováni tam, kde to nejvíce připomínalo potravu pro děla, miny, tanky či jiné nástroje válečných jatek. V ruském případě šlo o tvář zvláště odpudivou, protože trestáni byli až příliš často ti, kteří patřili k nejlepším a doslova Stalinovi navzdory zachránili Rusko před nejhorším ponížením v jeho novodobých dějinách, jdoucím daleko za limitu, k níž se kdysi velmi vzdáleně přiblížil Napoleon I. Syrovostí přístupu, věcností při pohledu na příslušníky policejního ministerstva NKVD (velmi připomínajícími tu nejhorší verzi StB našich padesátých let), ale i citlivou individualizací vyšších důstojníků divize nebo lidí v týle připomíná TRESTPRAP (to je doslovný překlad ruského zkratkového názvu) MASH. Ta obdoba je ovšem velmi vzdálená, protože více než 200 dílů čítající americký seriál se soustředí na takřka mírový život nemocnice a přerůstá do širší dobové sondy demokratické americké společnosti prožívající šok z vietnamského výprasku. Všechno, co bylo možno dříve slyšet jako pokradmé poznámky kdesi stranou nebo v náznacích poučenějších próz ruských předních spisovatelů (např. Šolochovův OSUD ČLOVĚKA) je tu věcně a bez příkras podáno jakoby na tácu. Vlastenectví, které prostupuje i tyto zavržené, nevyznívá hluše, protože Hitlerovi se podařil svého druhu zázrak: přesvědčit ruského i obecně sovětského člověka, že může existovat rozvrat a brutalita ještě větší, krutější a bezuzdnější než byla ta, kterou ztělesnil ve své ponuré osobnosti někdejší zločinecký diktátor z Kremlu. Jakkoliv lze dílu vytýkat řadu dílčích nedodělků, syrovost záběru, mimořádná kvalita hereckých výkonů, ale i režie a scénáře - uznalou zmínku zaslouží i úvodní motiv ostnatých drátů - převládá. Hrůza a děs, ale i lidství a solidarita mezi politickými a lidmi ze skutečného dna sovětské společnosti jsou tu alespoň pro mne představeny v celé své strašlivosti. Snad také jako konečně skutečná katarze nešťastné největší evropské země, trestané v minulém století režimy, jež si nezasloužila, a krvavými konflikty, po kterých nikdy netoužila. Právě tudy zřejmě vede dokončení cesty ruské společnosti do Evropy, z níž nikdy nevyšla a jejíž je již druhé tisíciletí přirozenou součástí. (26.07.2010)

Je mi líto, ale bezbřehé nadšení mnohých nad seriálem nesdílím. Vypadá, jako by vznikl za časů pozdní perestrojky, nikoliv ve 3. tisíciletí. Objevují se v něm tabuizovaná témata ze sovětských dob, počínaje obludností stalinského gulagu a široce rozšířeným antisemitismem konče. Jenže některá z nich se jen nakousnou, jiná se změkčí - tvrdě nekompromisní přístup velitele NKVD je víc než vyvažován otcovským přístupem velícího generála a ostatních důstojníků štábu. Když už má člověk pocit, že se seriál umí dotýkat bolavých míst sovětské historie a hojit rány, přijde hláška, která je jak nezasloužený políček. Kupříkladu když velitel vyzývá pochybující vojáky, ať se raději vrátí dál válet šunky do bezpečí tábora a bez práce projídat menáž. Trestný oddíl má zjevně jen skromný rozpočet a nemůže uchvacovat výpravou, což je jedna věc. Horší je, že pokud už sporadicky dojde na bojové scény, jsou natočené nevýrazným a nepřehledným způsobem. Silnou stránkou je naopak obsazení. Tahle generace ruských herců už u nás známá není, přitom jde často o špičkové herce, které je radost sledovat. Celkový dojem: 60 %. (20.11.2015)

Zatím jsem viděl první tři díly, takže zatím hodnotím na velmi silné 4. Objevují se tu věci typické pro kvalitní ruské filmy - velmi dobří herci, výborně ztvárněné prostředí, přirozené dialogy. Děj je velmi syrový a reálný, rozhodně nejde o oslavu ruského hrdinství, ale o popis života lidí, kteří už nemají co ztratit, a proto občas dokážou nemožné. Scény ze zázemí jsou na ruské poměry nebývale otevřené, vidíme vojáky, pro něž není dost uniforem, není jídlo (takže ho kradou NKVD), není ani naděje. Jen režie bojových scén bohužel dost pokulhává (alespoň zatím), je vidět, že moc peněz na to nebylo. Naštěstí na boji scénář zas tak nestaví (a ani to moc nevadí). Uvidíme, jak to pojede dál. (04.11.2006)