Východní přísliby

Je přirozené, že lidé jedí. Je přirozené, že lidé jedí také ve filmech? Neřekl bych. Pokud nejde vyloženě o „žrací“ film, zřídkakdy narazíte na scénu s jídlem, která vám utkví v paměti. Do zhlédnutí Východních příslibů pro mne takovou scénou byl recept na delikátní omáčku na špagety z Kmotra. A nyní? Anna vchází společně s majitelem do kuchyně útulného rodinného podniku a je jí nabídnuta ochutnávka z velkého hrnce, v němž probublávají kusy čehosi červeného, co s jistou obezřetností snímá také kamera. "Lidské ostatky!", napadlo mě jako první. Jak následně vyjde najevo, režisér s námi hraje hru – šlo o pravý ruský boršč. Co oceňuji s každým dalším Cronenbergovým filmem více - tu hru může hrát každý. (více) 85% Zajímavé komentáře: DaViD´82, Visáč, Vitason, m.zub (15.01.2008)

David Cronenberg stárne a moudří. Točí filmy, které jsou pro větší publikum než jehož dříve natočené snímky. Je to rozhodně dobře, protože Dějiny násilí jsou kvalitní podívaná a Eastern promise rozhodně ještě lepší. Opět je zde Viggo Mortensen, který podle mě předvádí oscarový výkon, v roli řidiče syna významné osobnosti ruské mafie. Hned vedle něj je krásná Naomi Watts , která jako by mládla a v každém dalším snímku je krásnější a krásnější. Celé obsazení je naprosto skvělé, bez jediné chybičky trefené, včetně Vincenta Cassela, který mě osobně velmi překvapil. David Cronenberg pečlivě buduje atmosféru a v některých okamžicích dá vzpomenout na svou "krvavou a úchylnou" minulost. je to jedině dobře, protože takovéhle scény dodávají snímku realističnost a trochu té brutality. Je jisté, že všechny okouzlí Viggo Mortensen, který předvádí neskutečný výkon a například jeho hlas prošel obrovskou změnou. Jediná nevýhoda tohoto snímku je jeho průhlednost. Po půl hodině, možná dřív, je vám všechno až do konce jasné a to je opravdu u tak kvalitního a skvěle obsazeného snímku smutné. Přesto je Eastern promise skvělý snímek, který nikomu nesmí uniknout, protože je horkým kandidátem minimálně na nějakou oscarovou nominaci. (31.12.2007)

Stejně skvělé jako Dějiny násilí. Cronenberg je na stará kolena čím dál lepší vypravěč a ani mainstreamovější mantinely mu nejsou překážkou. Každou vteřinu maximálně soustředěný, podivnou atmosférou blížícího se zla prosycený příběh mě strhl jako už dlouho nic. Všichni herci jsou znamenití, ale úplně nejvíc mě dostal Armin Mueller-Stahl, jehož pouhý pohled je výmluvnější než názorně zobrazované podřezávání krků. (25.11.2007)

Svým zvláštním, cronenbergovským způsobem, který v sobě (alespoň pro mě) spojuje příchuť určité nereálnosti a "vytrženosti z reality" s civilností, jsou Východní přísliby vyzrálejším pokračováním předcházejících Dějin násilí. Obzvlášť vizuální stránka filmu je tentokrát vymazlená a některé záběry (především scéna "ruský mafián předvádí holčičkám hru na housle a vše pozoruje motorkářka" je pastvou pro oči) bych si, stejně jako např. u Coppolova veledíla, s radostí pověsil do pokojíčku na stěnu. S Kmotrem mají Východní přísliby tak trochu společnou i tematiku; dostává se nám tentokrát nahlédnutí pod pokličku východoevropské mafie a jejího fungování v západním světě (Londýn). Pohled to není nijak detailní; Cronenberg sděluje pouze, co nevyhnutelně musí a diváka nutí si řadu souvislostí domýšlet. Jednoduše načrtnutý příběh tak přece jen získává kontury, které si lze vychutnat i naněkolikrát a bez pocitu deja vu. (03.08.2009)

Naprosto zásadní "překladové" dílo Davida Cronenberga, které zrcadlí předchozí morální thriller Dějiny násilí a tématizuje celou tvorbu nejznámějšiho Kanaďana, je zároveň jeho narativně nejkomplexnějšim. (Všem lidem vyčitajícím filmu poslední patnáctiminutovku a konkrétně dva poslední zábéry: pamatujete na Dějiny násilí, na jídlo, které se tam servírovalo, a zkoušeli jste si přiradit narátora - onen předčítaný deník mladou 14letou zavraždénou prostitutkou - konkrétní osobě v jednotlivých scénách?) Malá restaurace s rodinnou atmosférou je zde vyměněna za velkou rodinnou, konfrontace s podraďnými padouchy ve třech čtvrtinách filmu a následné "kdo ve skutečnosti jsi?" v nemocnici, závěrečná scéna večeře... - Východní přisliby jsou jsou filmem, v němž se postava Tomma Stala/Joeyho z Dějin násilí nezbavila své násilné a i homosexuální minulosti. Zasazení do období Vánoc, upomínající na Rabid, dovoluje Cronenbergovi po rodinném filmu Dějiny násilí natočit ten nejlepši vánoční film, v němž jsou přebrány jednotlivé náboženské motivy se subverzivností Cronenbergovi vlastní a se sociální výpovědí o Východňářích na Západu scénáristy Stevea Knighta (Špína Londýna). _____ Zatímco v Dějinäch násilí se tvůrce až úzkostlivě vyhýbal všem cronenbergovštinám a jednu jedinou natočenou, upomínající na Videodrome, vystřihnul, Východní přisliby jsou cronenbergovské celé od první poklesle béčkové minuty do poslední zvrácené variace na happy-end, která je asi tím nejsprostšim, co si kdy jaký tvůrce dovolil provést divákovi._____ Iniciačním procesem, kdy se na jeho konci z člověka stane něco jiného a jemu se to možná zalíbí, zde neprochází jedna postava, ale dvě - muž a žena, přičemž nejdou spolu, jako tomu bylo v v existenZ, ale navzájem se tak nějak míjejí a ženský prvek představuje cronenbergovskou grindhouseovou tvorbu a ten mužský tu artovou._____ Stylizace Vigga do Cronenberga, mafiánské rodiny vory v zakone do filmového štábu, který je pro Cronenberga už jako rodina, protože s ním spoluprace dlouhé desítky let, je pak včetně závěrečného obrazu upřimným vyznáním tvůrce, z nějž se, aniž by dosáhnul statutu "prince", stal "král", který je ve skutečnosti dvojitým agentem, jenž rozvrací systém zevnitř._____ Je to geniální a sral jsem blahem každou pikosendu. (09.12.2007)