Carlitova cesta

Stará gangsterská páka, Carlito, kdysi legenda podsvětí, se vrací z vězení do ulic. Ale jeho doba už skončila... Jeden z vrcholů De Palmovy tvorby a Al Pacinova zralého herectví. Oba chlapíci zde potvrzují rčení o stárnoucím víně. Drsná, romanticko-realistická gangsterka, která disponuje sympatickým hrdinou, jakému prostě nelze nefandit. Pokud vás to chytí, napětím neodtrhnete oči až do velkého finále. A pak si to určitě dáte znova. Minimálně jednou. (03.07.2006)

Popravdě jsem první hodinku a půl na filmu nespatřoval nic dechberoucího a kromě vynikající scény v kulečníkovém baru kolem mě Carlitova cesta pouze tak nějak proplouvala. Po lodním extempore Seana Penna ovšem film dostane neskutečné obrátky a grády. Začíná závod s časem, který Al Pacino velmi těžko může vyhrát, přesto se rve co to jde. Carlito Brigante udělal skrze varování tři základní chyby a všechny jej dostihnou. Nikdy už nemůžu mít rád Johna Leguizama. PS: Druhá projekce mi jasně ukázala, že tento film je bez jediné chybičky naprosto skvělou záležitostí. 100% (03.10.2009)

Na Carlitovu cestu jsem se velmi upřímně těšil a doufal, že Al Pacino ukáže trochu jiný výkon než ve Zjizvené tváří. Trochu více citu a lidskosti v postavě, která může být pro diváka o trochu příjemnější. Carlito Brigante se mu podařil naprosto dokonale a dokazuje svojí vysokou třídu. Bohužel už po několikáté dokazuje Brian De Palma svou slabou stránku, kterou vidím v málo akce ve filmu a odvahy zkusit něco nového. V jeho filmech si divák všimne všech dokola stále opakovaných krásných průletů/náletů/odletů kamery, které rozhodně dotváří atmosféru, ale jsou využity až zbytečně často ve chvílích, kdy například hlavní postava pouze čeká a sleduje svou milovanou osobu. Když už se začne střílet jako by se snažil Brian co nejrychleji akci ukončit a pokračovat ve svém oblíbeném vykreslování hlavní postavy. Úžasně se povedl Sean Penn, který je dokonale zamaskovaný a hraje na úrovni Al Pacina. Jeho postava dodává celému filmu sílu k pohybu všech koleček, co hýbou dějem. Já očekával větší akční porci a nedostal ji. To ve mě vyvolává nespokojenost, přestože film je opravdu velmi kvalitní a herecky skvělý. Je také škoda, že osud Carlita je nám prakticky znám od začátku filmu a tak jen sledujeme cestu, která není svižná a to ve 144 minutách nemusí být pro všechny diváky příjemné. Podle mě by jiný režisér vytáhl z Carlitovy cesty ještě víc, ale i tak film zkusím napodruhé a třeba se mé malé výtky změní v omyl a já se pokloním mistrovi. Do té doby silné 4*, kterým do čistých 5 stále něco chybí. (31.07.2007)

Napodruhé zvyšuji na maximální hodnocení téhle skvělé gangsterky, s De Palmou v plné síle. Zatímco ve Scarface byl Montana dokonale odpozující postavou, "staré školé" Carlitovi Brigantemu, s jeho morálními zásadami ulice (na které tak dojel), divák prostě musí fandit, ačkoliv díky svě drogové minulosti nebyl rozhodně žádným svatouškem. De Palmova schopnost poutavě vyprávět děj a zároveň uchvacovat režijními nápady se projeví už v první dramatické scéně v kulečníkové herně. Závěrečných patnáct minut pak neuvěřitelně graduje a scéna jízdy na sanitním stole s těžce raněným Carlitem a s jeho pohledem na reklamní plakát "cesty do ráje", za doprovodu melancholické písně, je pak nádherně smutná a povznášející zároveň. (14.07.2006)

Mafiánská cesta z poněkud jiného pohledu žánru svědčí, zvláště pod režijní taktovkou Briana De Palmy. Epické vyprávění na téma „očista“, jenž trvá dvě a půl hodiny, však dojíždí na úplnou zbytečnost. Ať se to vezme z jakékoliv strany, tak scénář Davida Koeppa by si sám o sobě stěží vystačil na devadesátiminutovou stopáž. Bohudík De Palma projevil silnou dávku invence a vyhrává si s každou scénou do posledního detailu. Jako celek to odsýpá neuvěřitelně rychle a to i za předpokladu, že se ve filmu dohromady nic pořádného neděje. Herecké výkony velmi nepokrytě pokukují po různých oceněních, zvláště Sean Penn, jenž prodělal velmi radikální proměnu a skvěle dostává klasickému heslu, že „právníkům se prostě nedá věřit“. Carlitovi, Ala Pacina jsem pomalu stárnoucího gangstera věřil do poslední kapky krve, kterou musí na své cestě prolít. Snad tedy ještě menší výtka k absenci větší dávky „DePalmovského násilí“, kterou však vynahrazuje přestřelka na eskalátorech, a každý můžeme jít svou vlastní cestou (17.09.2005)