Mise na Mars

Při sledování tohoto SF jsem levitoval podobně jako hlavní hrdinové. Jenže zatímco oni levitovali mezi Marsem a Zemí, já levitoval mezi nadšením a znuděním. Nadšením proto, že příběh je brán velice vědecky, skoro jako by to byl hraný dokument BBC. Opravdu velká pečlivost se tu věnovala technické stránce letu na Mars i jeho průběhu. Jenže na druhé straně tu je taky neustále se opakující motiv rodiny a zázemí kosmonautů, následně převedený v sebeobětování a vůbec ten americkej patriotismus třepetající se vlajky. Odporně sentimentálně vlastenecká hudba neustále ruší a zahrabává jakoukoliv i trochu vypjatější scénu. Když v půli umře jeden z hlavních hrdinů při dosti dramatické situaci, je vám to úplně putýnka. Ve srovnání s dalším marsovským filmem toho roku Rudá planeta to vyjde vlastně na stejno, i když trochu jinak. Tady se stejně jako tam nezdrželi hloupých řečí a taky si nijak moc nepropracovali scénář, ale přeci jen tu jsou trochu víc realističtější v provedení techniky nebo postupů (i když, všeho s mírou, že) a navíc to není tak zábavné. Stejně jako tam se ani tady nepovedl konec. Tady ještě asi mnohem víc. Pár logických kiksů už neřeším (viz doplnění kódu DNA lidí, který se od DNA mimozemšťanů lišil jako DNA lidi od DNA opic). No nic, přesto se na to podívat dá, přestože pointa je dost pitomá a vzhled mimozemšťana naprosto magorskej. (14.01.2007)

Nemůžu si pomoct, ale já tenhle film mám strašně rád. Už jen kvůli té myšlence, kterou doprovází výborné herecké výkony v čele s Gary Sinisem a sice atypická avšak velmi chytlavá hudba. Rozhodně mnohem lepší jak konkurenční Red Planet, zejména závěr mě naprosto dostal. Ne kvůli zpracování, ale kvůli hodně atraktivnímu nápadu. Filmy tohoto typu miluju a Mission to Mars je pomyslnou špičkou. (27.12.2011)

Nevím úplně proč, ale viděl jsem to snad už čtyřikrát a při každém opětovném shlédnutí mě prostě cosi nalákalo, že bych se k téhle látce odhalující tajemství rudé planety měl vrátit. Stejně jako Brian De Palma úplně nepřečkal bez újmy kritické reakce, ani z první vyslané mise na Mars nikdo nepřežil. V čele té záchranné jsou taková esa jako Tim Robbins nebo Gary Sinise, ale nohy jim podkopává mizerný scénář, vylévání pocitů po kýblech, neuvěřitelné filozofování a množství nudných scén. Pár minut opravdového napětí se přeci jenom dočkáme, potěší i některé exteriéry, kdy barevné duny musely představovat obří filmovou konstrukci. Každopádně když výpravnou sci-fi, tak prosím třeba ujetý a emocemi nabitý Armageddon. (02.04.2024)

(69%) Náhodně jsem si tuto MISI NA MARS pustil a jsem za to upřímně rád. Nejedná se o nic převratného, je to takové naoko hloupoučké, naivní. Jsou mnohem serioznější filmy s touto tématikou, ale já si nemohu pomoci -. Mě to vcelku bavilo. Ještě úvodní seznámení s postavy atd – to mě moc nebralo, ale jakmile započala „záchranná mise“ v čele se skvělým G.Sinisem, začal jsem být víc, spokojenější. S vědeckého pohledu je to takové průměrné, ale proč být zbytečně kritický? Triková stránka je taková všelijaká, ale technicky to přeci působí solidně (myslím tím pohledy na Mars, putování ve skafandru volným vesmírem apod …). Není šance se zde nudit, hlavně v druhé půlce snímku. Záleží i na tom, jestli si divák dostatečně oblíbí postavy a smíří se, se stylem snímku, který je prostě netypický. Postavy jsem si opravdu oblíbil. Krom Sinise mě bavil snad každý včetně sympatického T. Robbinse, který zde neměl nejvíc prostoru, ale nevadí. Finále? No, na to se dá nahlížet dost rozporuplně. Já zklamaný nejsem, jen bych celkově film minutáží víc prodloužil. Nepřišlo mi to teda trapné vyjma toho „Marťana“, který byl tak blbej, až byl roztomilej. xD Opravdu jsem chtěl dát 4*, ale něco mi tu chybělo. Dá se to vidět snad i víckrát. Tentokrát ale hodnotím velmi silnou 3*. Zabavilo mě to, avšak nenadchlo, ale ani neurazilo. A ještě abych nezapomněl, hudba od Morricone byla vydařená – krásně se do atmosféry filmu hodila. To je celé. (14.01.2020)

Zezačátku solidně vypadající inteligentní scifi s prvky dramatu se postupem času mění v rádoby fylozofickou blbinu, které nepomůže ani relativně slibně vypadající vizuál, vysoce kvalitní herci a napínavost děje. Čím více se blížíme k cíli, tím větší nesmysl tento počin je. Začne to monumentálním zvedáním vlajky, pokračuje to přeživším ztroskotancem a mocný finiš můžeme vidět v podobě tváře a faktu, že "oni jsou my a my jsme oni". Demence. De Palma úplně mimo, aneb takhle to vypada, když si někdo pustí fantazii na špacír a nedrží se toho, co umí nejlépe. (01.10.2007)