Gamer

Pravidlo stanovené fanoušky hlásá, že „videoherní filmy jsou na pytel“, ale současně existuje také hrstka uznávaných adaptací (Mortal Kombat, anime Street Fighteři a Fatal Fury). To neříká vůbec nic o filmech samotných, ale naopak odhaluje velmi mnoho o fanech. Zakládají si na vymezení se vůči masovým konzumentům, ale přitom patří k nejvíce konzervativním segmentům trhu. Hollywood už definitivně pochopil, že pochlebovat jim znamená tučné výdělky. Pokud jde o videoherní filmy, chtějí fanoušci, aby se věrně držely předlohy a hlavně nevymýšlely cokoli netradičního – jak ukazuje absurdní uznání brakově pitomého "Mortal Kombatu", ale odstřelení nápaditých ("Silent Hill"), hravých ("DOA", " Super Mario Bros.") či subverzivních a sebereflexivních ("Street Fighter") adaptací. Není tedy žádným překvapením, že se na vrcholné dílo dua Neveldyne/Taylor snáší apriorní kritika. Nejedná se o vykrádačku „Běžícího muže“, ale naopak o jeho tvůrčí aktualizaci pro dobu hyperrealistických videoher a sociálních sítí, která pod zdánlivě prostinkým a chaotickým povrchem skrývá sofistikovanou variaci na kyberpunkovou ideu o spojení těla a technologie, které posune člověka na nový (ne lepší, ani horší) vývojový stupeň. Příznačně se zde spojuje pohled hráče, který je ve virtuálním prostoru hvězdou, ale v realitě nicka, s hlediskem fyzicky zdatného člověka, který je mistrem na bojišti, přičemž až jejich symbióza zajistí naprosté vítězství. Formální zpracování přináší geniální filmové ekvivalenty zážitků z virtuálního prostoru internetu a především hraní FPS arénovek typu "Unreal Tournament" či "Quake 3", kde smrt protivníka hráč vnímá pouze jako frag, ale nepozastavuje se nad aktem samotným – tomu odpovídá frenetický pohyb kamery a rychlý střih, jimiž se pozornost v okamžiku zásahu ihned přesouvá jinam, k dalším potencionálním cílům. Takže jen směle vstříc „nadintepretacím týkajícím se otisku videoherní kultury na plátno (...) a úvahám o anarchii nebo punku“, protože právě ty jsou základ tvorby Neveldina/Taylora, která samozřejmě není pro každého a obzvláště filmovým fanouškům adresuje jeden s gustem vystřižený fuck-off za druhým (zde mimo jiné opět grandiózními cameo rolemi, které tentokrát jdou proti statutu svých představitelů - Milo Ventimiglia jako zhovadilý úchylák, Lloyd Kaufman coby vypatlaná figurka bez vlastní vůle či kaskadérská hvězda Zoë Bell, jež nemá nejmenší šanci se předvést a jen plní funkci kannonenfutteru). --- více v recenzi na Aktuálně.cz. (21.09.2009)

Gamer je výtečnou exploatací současné mediálně-virtuální reality, ze které si bere dva zásadní fenomény (online hry a reality show), propojuje je v jeden fungující celek a vytváří dokonale zvrácenou kapitalistickou vizi, z níž jeden megaloman profituje na všech frontách (bezplatné využití trestanců pro samotnou hru, poplatky hráčů plus příjmy od diváků). V duchu skvěle zvoleného soundtracku ("Some of them want to abuse you, some of them want to be abused.") se tak Společnost dělí na ty, kteří prostituují svá těla a emoce (!) a ty, kteří žijí skrz druhé. Řekl bych, že zatím nikdo nedokázal s takovou přesností vystihnout 4chanovsky temné podhoubí internetu, ve kterém se v pravidelných intervalech střídají Sex, Vulgarismy a Násilí, jako pánové Neveldine & Taylor. To samé platí i pro pocit zahlcenosti množstvím podnětů a informací, ve kterém dostává prostor pouze přítomný okamžik a naše minulost je redukována na uploadovaná data v podobě digitálních fotografií nebo youtube videí; stejně jako Kable, k jehož vzpomínkám se musí hackeři dopracovat přes obrazovku počítače. Celá činnost hackerského uskupení ve filmu nakonec naznačuje, že zhoubný systém lze rozložit pouze zevnitř a pomocí jeho vlastních prostředků. Podobně jako se nelze postavit do přímé opozice vůči nejtypičtější vyfabulované mediální realitě současnosti - bulváru (protože vlivná lež vždy zvítězí nad nevyslyšenou pravdou), ale je nutné ji inflitrovat a až poté změnit/zničit. (26.11.2009)

Je to dosť dobrý mierne sci-fi ladený akčný film. Má celkom dobrý príbeh odohrávajúci sa v blízkej budúcnosti, kedy sa stali mimoriadne obľúbenými prvotriedne simulačné hry, v ktorých môžu platiaci zákazníci ovládať skutočných ľudí, či už v zábavnejších, ale hlavne akčnejších hrách, v ktorých už ľudia bojujú o svoje životy proti svojej vôli. Jedným z nich je aj prvotriedny vojak nespravodlivo obvinený z vraždy, ktorý sa vďaka svojim kvalitám stal hviezdou najslávnejšej hry a práve mu chýba len pár víťazstiev, aby bol oslobodený. No uvedomuje si, že tvorcovia to len tak nedovolia a tak musí urobiť všetko preto, aby sa z toho dostal, ale tým môže ohroziť aj svoju rodinu. Spracovanie sa mi páči, v prvom rade musím pochváliť tútu veľmi zaujímavú víziu budúcnosti, ktorá síce predsa len už z väčšej časti bola použitá viackrát, ale aj tak to má stále dostatok nových prvkov a tvorcovia si na tom dali viditeľne záležať, pričom sa pohrali aj s detailami a rovnako mi sadol aj ten skvelý kontrast medzi medzi tými najjemnejšími a zároveň drsnejšími prístupmi, čo vidno už len na výbere hier a táto kombinácia sa mi tu skutočne páči. Je síce pravda, že potenciál bol ešte o niečo väčší a hlavne v druhej polovici sa občas nájde nejaká scéna alebo prvok, bez ktorých by som sa určite obišiel, napríklad pesnička hlavného záporáka, ale inak je to prakticky po celý čas nadmieru dynamická a nápaditá zábava s nespočtom skvelých momentov. Akcie je tu dosť a je výborná. Síce tento moderný štýl s množstvom strihov celkovo až tak moc nemusím, ale tentoraz s ním nemám ani najmenší problém. Akcia je výborne natočená, perfektne dynamická a aj slušne drsná, pričom krvi, rôznych zlomenín a podobných prvkov je tu dosť. Tvoria ju hlavne veľkolepé prestrelky, v ktorých nechýbajú desiatky zabitých, ale občas poteší aj nejaký súboj, prípadne naháňačka. Najviac sa mi páči všetka akcia z prvej polovice, kedy je ešte hlavný hrdina súčasťou hry, prípadne finálny súboj s mnohými protivníkmi. Herecké obsadenie je na tom dobre, Gerard Butler je tu skvelý a hlavne v akcii je na jeho profesionálny prístup skutočne radosť pozerať, k tomu Amber Valletta ako jeho žena, ktorá tu má tiež zaujímavú úlohu a plno zaujímavých vedľajších postáv, jedine hlavný záporák Michael C. Hall mi moc nesedel, no nemá moc priestoru. S réžiou a technickou stránkou som nadmieru spokojný, toto režisérske duo má síce zvláštny štýl, ktorý rozhodne nefunguje vždy, no tentoraz sa to povedať nedá, je to vizuálne zaujímavé, dynamické a nápadité, takže tu nemám žiadny problém. Keby sa odstránilo niekoľko nadbytočných prvkov, mohlo to byť ešte lepšie, ale aj tak mi Gamer príde ako vydarená akčná zábava, ktorá sa dá pozrieť aj viackrát. 75% (22.02.2014)

Soundtrack Geoff Zanelli a Robb Williamson: 1. Sweet Dreams (Are Made of This) - Marilyn Manson ,2. The Bad Touch - Bloodhound Gang ,3. Deathmatch ,4. Society ,5. Slayers ,6. Kable's New Ride ,7. The Prison Yard ,8. Upgrades ,9. Target Practice ,10. Gina Parker Smith ,11. Simon's House ,12. Turn Me Loose ,13. You Have To Escape ,14. Kable Is Gone ,15. Dress Up Doll ,16. Humanz ,17. The Thorax Bar ,18. Kable Rescues Angie ,19. Blood Ball ,20. The Interrogating Simon ,21. Kable Vs. Castle ,22. I Think It, You Do It ,23. I've Got You Under My Skin/Big Bad John/Night and Day - Sammy Davis, Jr., (14.06.2011)

Překvapení. Neveldine s Taylorem sice točí pořád stejně, ale konečně zasadili svůj rozběsněný audiovizuální styl do světa, kam patří. Že jsem si původně myslel, že do prdele, beru nazpět, jelikož tahle ujetá estetika si s herním dějem tyká velmi obstojně a z mého pohledu promíjí více, než čeho jsem napočítal v obou dílech Cranku. Pravda, ‚Society game‘ dává průchod jejich fetišistickým úchylkám (nelze se nepozastavit nad tím, jak by v jejich pojetí vypadalo nějaké porno), ale ‚Slayers‘ táhnou do kladných bodů. K čemuž přispívá i Butlerovo neoddiskutovatelné charisma a Hallova ujetá slizkost. Zamyšlení závěrem. Tvůrci na jednu stranu točí v nadsazeném stylu, který si žádá divácký mozek v režimu ‚stand by‘, ale zároveň jim tam vyskakuje kritika systému i společenských postojů k hrám, trestu smrti, atp. Takže až pánové přestanou příště moralizovat, možná to budou mít i za 4*. 3 a ½. (22.11.2009)