Gamer

DVD/// Obsazení 7/10 Děj 8/10 Hudba 8/10 Efekty 8/10/// +Gerard Butler, akce, tempo, námět -těkavá kamera, občas hodně nepřehledné, i když popravdě jsem se obával, že to bude nekoukatelné, hodně nechutný svět ve kterém se děj odehrává/// Kromě toho že Gamer hodně často měnil název i termín uvedení do kin, jsem na něm neshledával nic špatného a hodně se (hlavně díky námětu) na něj těšil. Jenže pak se do světa začali pouštět první trailery a já se zděsil, že to bude skutečně nepřehledné. Neveldine a Taylor jsou už známí svojí divokou akcí a styl který si pro svoje filmy zvolili (nic proti, je to aspoň něco jiného), jenže co je moc toho je příliš, však to znáte. Výsledek tedy je ten, že jsem si na film počkal až s uvedením na DVD a docela jsem překvapen. Ono to je sice zběsilé, ale je to docela i přehledné. Navíc příběh (ač už tu v obdobných podobách byl) je výborný. Připomíná mi to Death Rally a další podobné filmy, ve kterých je nějaký hodně dobrý "voják" křivě obviněn aby byl následně poslán do tohoto pekla a měl za co bojovat: za rodinu, za pomstu a další za....S Gamerem jsem tedy hodně spokojený, nehledě na to, že rozvíjí teorii jak by mohli v budoucnu vypadat počítačové hry. Doufám, že se k tomuhle ale nikdy nedopracujem. Film je přeci jen film a hra je hra./// Celkem 78%/// (02.05.2010)

Pravidlo stanovené fanoušky hlásá, že „videoherní filmy jsou na pytel“, ale současně existuje také hrstka uznávaných adaptací (Mortal Kombat, anime Street Fighteři a Fatal Fury). To neříká vůbec nic o filmech samotných, ale naopak odhaluje velmi mnoho o fanech. Zakládají si na vymezení se vůči masovým konzumentům, ale přitom patří k nejvíce konzervativním segmentům trhu. Hollywood už definitivně pochopil, že pochlebovat jim znamená tučné výdělky. Pokud jde o videoherní filmy, chtějí fanoušci, aby se věrně držely předlohy a hlavně nevymýšlely cokoli netradičního – jak ukazuje absurdní uznání brakově pitomého "Mortal Kombatu", ale odstřelení nápaditých ("Silent Hill"), hravých ("DOA", " Super Mario Bros.") či subverzivních a sebereflexivních ("Street Fighter") adaptací. Není tedy žádným překvapením, že se na vrcholné dílo dua Neveldyne/Taylor snáší apriorní kritika. Nejedná se o vykrádačku „Běžícího muže“, ale naopak o jeho tvůrčí aktualizaci pro dobu hyperrealistických videoher a sociálních sítí, která pod zdánlivě prostinkým a chaotickým povrchem skrývá sofistikovanou variaci na kyberpunkovou ideu o spojení těla a technologie, které posune člověka na nový (ne lepší, ani horší) vývojový stupeň. Příznačně se zde spojuje pohled hráče, který je ve virtuálním prostoru hvězdou, ale v realitě nicka, s hlediskem fyzicky zdatného člověka, který je mistrem na bojišti, přičemž až jejich symbióza zajistí naprosté vítězství. Formální zpracování přináší geniální filmové ekvivalenty zážitků z virtuálního prostoru internetu a především hraní FPS arénovek typu "Unreal Tournament" či "Quake 3", kde smrt protivníka hráč vnímá pouze jako frag, ale nepozastavuje se nad aktem samotným – tomu odpovídá frenetický pohyb kamery a rychlý střih, jimiž se pozornost v okamžiku zásahu ihned přesouvá jinam, k dalším potencionálním cílům. Takže jen směle vstříc „nadintepretacím týkajícím se otisku videoherní kultury na plátno (...) a úvahám o anarchii nebo punku“, protože právě ty jsou základ tvorby Neveldina/Taylora, která samozřejmě není pro každého a obzvláště filmovým fanouškům adresuje jeden s gustem vystřižený fuck-off za druhým (zde mimo jiné opět grandiózními cameo rolemi, které tentokrát jdou proti statutu svých představitelů - Milo Ventimiglia jako zhovadilý úchylák, Lloyd Kaufman coby vypatlaná figurka bez vlastní vůle či kaskadérská hvězda Zoë Bell, jež nemá nejmenší šanci se předvést a jen plní funkci kannonenfutteru). --- více v recenzi na Aktuálně.cz. (21.09.2009)

Audiovizuálně nařachaná, méně zábavná variace na Běžícího muže, která jen nakusuje potenciál rozvíjený později seriálovým Westworldem. Souboje jeden na jednoho s barvitými lovci v Běžicím muži tu střídají celkem nudné chaotické bitvy a zajímavý nápad s reálným zábavním matrixem zůstává u ohrané storky o nevinně odsouzeném muži-nejlepším hráči, který se musí v přímém přenosu probojovat k zlému kapitalistovi a zatnout mu tipec. (15.10.2019)

Připadám si jako z planety Opic. Jestli bude jednou takhle úchylně vypadat budoucnost a lidé se změní pouze na bandu nemyslících prasat, tak součástí této společnosti vím určitě že nebudu chtít být a raději spáchám sebevraždu. Ve filmu zpočátku nefungují akční scény a to je u akčňáku myslím minimálně na pozvednuté obočí. Poté vynikající nápad s chlastem do nádrže a projistotu tam Butler ještě nachčije. Převrácený náklaďák vypadá slušně. Pak se opět začnou dít ty oplzlé věci a mé hodnocení se může jít pást. Nakonec ještě Butler vykouzlí parádní mlátičku, při které několik chlápků doslova zadupe do země. Nic ovšem nemůže smazat rozpaky, které ve mě tento film vyvolal. Nepředpokládám že se na tohle ještě někdy kouknu. Butler má charisma, ale to je tak asi všechno. PS: Málem bych zapomněl na skvělého Mansona ve Sweet dreams. (06.12.2009)

Ve své podstatě velice experimentální film, který není ani špatným ani vynikajícím. Rozkládá se přesně někdy uprostřed a na každém divákovi záleží kam se přikloní. Já raději zůstávám neutrální, protože z určitých sekvencí jsem byl nadšený, už úvodní nabušený start je jak splnění dětského snu, avšak na rovinu není to nic pro epileptiky. To co kazí výsledný dojem je celková rozkolísanost, mnohdy nepřehlednost a klipové sekvence z nichž upřímně nenávidím tu na skladbu The Bad Touch. (07.11.2009)