Prokletý ostrov

Skoro mě mrzelo, že jde jen o další variantu na vnitřní svět vzpírající se realitě, protože atmosféra staré temné pevnosti a celkové ladění filmu jasně vybízely k nějakému pěknému krvavému operačnímu sálu, kde se do hlav zaráží kdeco. Hodně zajímavá hudba (taková zvláštní směs toho, co znělo třeba v Hitchcockových filmech nebo v Osvícení a moderních tónů), někdy zřejmě schválně viditelná zadní projekce, prototypy podivných bytostí v kobkách, všechno úžasně vybalancované tak, aby to ještě bylo děsivé a ne už přehnané. Na druhou stranu film zůstal nohama na zemi a jeho psychologická stránka mi přišla výborně propracovaná. Pravda je, že to co se Danielsovi reálně stalo, mi přijde mnohem hrůznější, než nějaké filmově okázalé experimenty s lidmi. Naprostá paráda jsou bez výjimky všechny herecké výkony od hlavních rolí po ty nejmenší a naprosto jistá Scorseseho režie. Z každého záběru je zřejmé, že je na plátně přesně to, co Scorsese chce aby tam bylo. I když má film výborný zvrat i pointu, nestojí zdaleka jen na tom, že tam nějaký (nečekaný?) zvrat a pointa jsou, ale hlavně na jejich opodstatněnosti a logice. Při opakovaných shlédnutích člověk naprosto docení, jak se film s divákem k finálnímu prozření blíží, přičemž se celkem ani moc nesnaží svádět na falešné stopy, právě naopak vše zapadá naprosto logicky, např. chování dalších postav okolo Teddyho (zejm. Mark Ruffalo). I o ostatních hercích je třeba pět jen chválu. Takhle po všech stránkách propracovaný a promyšlený film zaslouží maximální ocenění. Plně na úrovni Klubu rváčů, jediná nevýhoda Prokletého ostrova je, že přišel až jako druhý. Rozhodně největší filmový zážitek za minimálně 5 let. (12.03.2010)

Tak spojení Scorsese a Caprio funguje i u mysteriózního hororu, což se tak úplně čekat nedalo, ale bylo to fakt hutně tajemný a atmosférický, nicméně závěrečná pointa nepatří zrovna k těm nejoriginálnějším a pár scén, rekrutujících se převážně z flashbacků DiCapria, je dost nepřesvědčivě zahraných, ale všechno to vynahrazuje perfektní temnej nádech celýho filmu a prostředí psycho léčebny pro vrahy, který je pro tyhle mysteriózní horory jak dělaný. (18.03.2010)

90% Scorsesemu přeji především hodně zdraví a elánu, protože pokud hodlá i v následujících letech pokračovat v nastavené kvalitě, máme se na co těšit. SHUTTER ISLAND jsem už četl pár měsíců před premiérou, připravil jsem tak o pár překvapení, ale rozhodně zůstává dojem z absolutní filmařiny. Shutter Island poutá každým záběrem, střih je výtečný a DiCaprio se pomalu šplhá do žebříčku mých oblíbených herců. (07.03.2010)

Soundtrack: 1. Fog Tropes (Orchestra of St. Lukes, conducted by John Adams) ,2. Symphony #3: Passacaglia - Allegro Moderato (National Polish Radio Symphony, conducted by Antonio Wit) ,3. Music For Marcel Duchamp (Philipp Vandre, prepared piano) ,4. Hommage a John Cage (Nam June Paik) ,5. Lontano (Wiener Philharmoniker, conducted by Claudio Abbado) ,6. Rothko Chapel 2 (UC Berkeley Chamber Chorus) ,7. Cry (Johnny Ray) ,8. On The Nature Of Daylight (Max Richter) ,9. Uaxuctum: The Legend Of The Mayan City Which They Themselves Destroyed For Religious Reasons - 3rd M (Vienna Radio Symphony Orchestra; Peter Rundel, conductor) ,10. Quartet For Strings And Piano In A Minor (Prazak Quartet) (14.06.2011)

Ještě den po projekci těžko hledám slova. Vymazlený scénář stále vrtá v hlavě, herecké výkony mám před očima a Martin Scorsese po průměrném Letci a šlápnutí vedle jménem Departed boduje tak, až mi bere dech. Hraje si na Hitchcocka, na Kubricka, křičí do světa lásku ke starým filmům a každých pár minut mě ždíme. Jednou ze mě samou bezmocí málem dostane slzy, o pár minut později mě gradovanou tísnivostí skoro zabije. A celou dobu má nade mnou neskutečnou kontrolu a vodí si mě po všech koutech Shutter Islandu, jak jen chce. Na stará kolena naprostý vrchol jeho filmografie a zároveň diamant, ke kterému se ve vzpomínkách vracím jako k málokterému jinému. (18.03.2010)