Mlčení jehňátek

"Thank you, Clarice." Thank you, Tony. Thank you, Jodie. Thank you, Jon. Thriller nad všetky thrillery. Sorry, Hitch, ale tvoje Psycho (hoci inšpirované vyčíňaním toho istého sériového garbiara) je v porovnaní s touto peckou len báchorkou pre zaprdených nostalgikov. Jedinou chybou tohto famózneho filmového zážitku sú jeho pokračovania. Fakt, že ani Majster Scott nedokázal napodobniť atmosféru, ktorú nejakým zázrakom vyčaroval Demme, už o niečom svedčí. (10.10.2008)

I takhle se tvoří filmové dějiny. Když se zeptáte fanouška napínavých filmů, který thriller je bezkonkurenčně nejlepší, jedním ze tří zaručených tipů je právě Mlčení jehňátek. Film s naprostou realističností, žádné přikrášlené sekvence. Režijně naprosto brilantně zvládnuté. Skvělá kamera, která nechává vyniknou mrazivé surovosti, neumělosti celého děje. Hudba od Howarda Shorea, která dokresluje ponurost celého děje. A hlavně a především, naprosto uhrančivé herecké představení Anthonyho Hopkinse v roli šíleného kanibala Hanibala. Já jsem si několikrát zkoušel představit v této roli desítky dalších hereckých hvězd, ale nikdo se Hopkinsově podání ani vzdáleně nepřibližoval. Dokonalý scénář nechává vyniknout všem hereckým kvalitám a dělá děj krůček po krůčku tajuplnějším a ponuřejším. No a tohle všechno, celé tohle hlavní jídlo je v závěru doplněno skvělou přílohou v podobě závěrečných momentů v domě šílence Buffalo Billa. Jodie Foster předvedla co to je, když má někdo skutečný strach. A pak už jen ta třešnička v podobě lehkého černého humoru, kterou si Lector neodpustí na adresu svého „přítele“ šéfa psychiatrické léčebny. Takže Oscar je v těch nejlepších rukou. (09.02.2004)

Jeden z nejlepších filmů devadesátých let, který lze sledovat do zblbnutí, a stejně nás jeho psychologická intenzita a konstantní napětí pokaždé zarazí až pod peřinku. Proč tomu tak je, jsem se snažil stručně dopátrat v rámci poklony Jonathanu Demmemu zde (27.04.2017)

Mistrovsky vystavěný mix procedurálního thrilleru a hororu. Když Mlčení jehňátek obdrželo Oscara, byl druhý uvedený žánr definitivně akceptován za pevnou součást mainstreamu. Z hororu si Demme vypůjčuje krvelačné monstrum, způsob svícení nebo koncept final girl. Film je mimořádně vtahující zejména díky napojení našeho hlediska na mladou „soon-to-be“ agentku FBI, jejíž proměna je tou nejzásadnější, která se ve filmu plném motýlů (tj. symbolů změny) odehraje. Poprvé ji opouštíme až po půlhodině vyprávění, kdy už jsme k ní zásluhou malé hloubky ostrosti, POV záběrů nebo velkých detailů tváře dostatečně přimkli. Clarice Starling má přitom daleko ke klasickým hororovým scream queens. Nejedná zbrkle, dokáže si zajistit respekt nebo vycítit sexismus na pracovišti. Psychopatickému doktorovi, z něhož mrazí i tehdy, když jen nehybně stojí ve své cele (a nemrká!), je i díky inteligentnímu herectví Jodie Foster vyrovnanou soupeřkou. Společné scény Clarice a Hannibala, jejichž dynamika je stále rafinovanější (s tím, jak pronikají stále hlouběji do hlavy toho druhého), jsou těžištěm filmu, který tak můžete sledovat i jako zvrácenou love story. V Hannibalovi se tato implicitní rovina bohužel stála explicitní a film se přiblížil campu. 90% Zajímavé komentáře: Lima, Lateef, lewwin, Cornon, Cimr, Bilky (06.04.2005)

Jeden z mála filmů, o kterém si troufám tvrdit, že je téměř dokonalý. Skvělé herecké výkony Hopkinse (životní role + ztvárnění jednoho z nejzajímavějších a nejstylovějších záporáků) a Fosterové, Demmeova poutavá režie a stejně tak atmosféra a příběh filmu. V žánru thriller asi to nejlepší, co bylo kdy natočeno (společně se Sedm). "Rád bych si s vámi povídal déle...ale na večeři tu mám starého přítele." Moje TOP 10. (17.12.2007)