Wrestler

Requiem bez vizuálních cinkrlátek... aneb indie verze Rockyho... aneb Aronofskyho nejzajímavější film. Nikoliv tím, co sděluje (zase tolik toho není, ostatně příběhy o loserech se nikdy neztratí), ale tím, jak se prezentuje. Jako osobní zpověď vyhasínající hvězdy, která "TO" tam stále má a potřebuje "TO" dostat ven, je velice stimulující, jako nezávislé drama za pět švestek odzbrojující a v konkurenci jiných direct-to-oscar fláků přímo fascinující, jako civilní cvičení filmařského umu pak neuvěřitelně uchvacující. Jako by si Aronofsky řekl, že zřetelných onanií bylo dost, a tak obrátil o 180 stupňů, přičemž je Wrestlerova dokumentární vicizelovanost vlastně úplně stejnou exhibicí jako Fontána. Jen nepůsobí tak namachrovaně a kromě výtečné formy nabízí i velikánské srdce. (26.06.2009)

Oslnivý Mickey Rourke v příběhu wrestlera, který má sice na povrchu tvrdou slupku, ale pod ní je o poznání měkčí - zkrátka citlivý chlap. Aronofsky opustil rádobyumělecké manýry a nechal prostor příběhu a mně si získal tímto filmem nejvíc. Rourke je zatraceně přesvědčivý a tak bych si tipl, jestli náhodou nedostane Oscara, no uvidíme. 80. léta už jsou pryč, ale s tou božskou hudbou a tímto filmem si připomeneme, že měla své. Bravo chlapci! (11.05.2009)

Bolel ma kazdy jeden jeden jediny tlkot, kazdy uder toho zlomeneho, slabeho srdiecka Randyho "The Rama" Robinsona ... Od melancholie a smutku ma bolelo cele telo, kazdy jeden nadych... Aronofsky je pre mna Boh. To, co sa mu podarilo s Pi, Requiem a Fontanou, u mna vyvrcholilo Wrestlerom. Neuveritelne uveritelne natoceny film. Vlastne, tak ako vzdy... (30.12.2008)

Účelně a nekřiklavě natočený příběh následuje klasické zákonitosti kategorie sportovních outsiderských filmů, které mají silnou tradici v Japonsku, zatímco v USA veškeré ostatní tituly zastiňuje Stalloneho série Rocky (jedním z upozaděných titulů je i výtečný Rourkův osobní projekt "Homeboy"). "Wrestler" se drží všech žánrových položek, jde přesně podle tradiční struktury vyprávění a z hlediska žánru nepřidává nic nového (v těchto ohledech se například nemůže poměřovat s fenomenálními asijskými filmy z wrestlingového prostředí "The Foul King" a "Gachi Boy"). Výjimečnost získává jednak pojetím hlavní postavy a její situace, a pak především spojením s Mikey Rourkem a jeho kariérou, což je stejně jako v "Rocky Balboa" stěžejní element filmu, bez něhož nemůže plně fungovat. Hranice mezi postavou a hercem splývají podobně jako v "JCVD", a vrcholem obou filmů je emotivní řeč, kde se hrdina vyznává ze svých pocitů a své kariéry (příznačně je v obou filmech ztvárněna v jednom dlouhé záběru). (05.07.2009)

Soupeření, sláva, steroidy, solárko, slušivý sestřih, striptérky, sebezničení, sentiment, samota, strach, schematičnost.. Klasicky vystavěné sociální drama se sportovním ocasem, které je stejně iluzorní jako sám wrestling. Nástup mezi vlašák a bramborový salát ve stylu nástupu mezi bouřící dav sice měl své kouzlo, ovšem vidět syna, jak si hraje s darovanou figurkou a pak se rozjet za jejím předchozím majitelem, to nemohl myslet Aronofsky vážně. Bez rozpaků bych dal tři hvězdy, kdyby do hlavní role nevložil obludný Marv podstatný kus sebe.. (06.12.2016)