Mlčení jehňátek

Opravdu legendární thriller s několika téměř hororovými momenty, skvělou špinavou, sychravou a syrovou Amerikou, díky čemuž vše působí nepříjemně autenticky a realisticky. Mezi námi se opravdu mohou a opravdu pohybují zrůdy - to křičí na diváka s každého políčka filmu. Výborný je též důraz na psychologii postav a jejich postavení ve společnosti, dané přirozeností, výchovou či životní zkušeností. Ať už skrze hlavní hrdinku, kde ji scénář celý film staví do role obětní ovečky, kterou všichni muži pozorují s hladem v očích (ona však jde odhodlaně za svým) nebo méně přímo skrze hlavního zloducha. To vše v opravdu vybroušeném scénáři, který září samozřejmě nejvíce v dialogových momentech střetu hladového lva a zmíněné ovečky. Proč tedy "jen" čtyři? Protože než se scénář opravdu k té dokonalosti vybrousí, v první třetině filmu více než jednou nešikovně zakopne, nepůsobí hned od začátku tak silně, jak by měl. Stejně tak hereckým projevům a chemii mezi herci chvíli trvá než začnou působit opravdu věrohodně a realisticky. A nakonec, celý film působí trošičku zastarale, více než bych si přál. To se prostě ale někdy u starších klasik stává (mám s tím pár zkušeností, je možné, že je chyba na přijímači, ale co se dá dělat). 8,3/10 (01.01.2024)

Psychologická sonda do hloubi lidské duše :) Něco Vás probudilo, že? Co to bylo? –Uslyšela jsem podivný zvuk. Bylo to děsivé kvílení. Nějaký nářek. Jako dětský hlas. –Co jste udělala? –Šla jsem dolů. Ven. Připlížila jsem se ke stodole. Hrozně jsem se bála podívat se dovnitř, ale musela jsem to udělat. –Co jste tam uviděla, Clarice? –Jehňátka. Hrozně kvílela. –Poráželi jarní jehňata? –A ona kvílela. –A vy jste utekla? –Ne. Nejdřív jsem se snažila je pustit. Otevřela jsem jim vrata ohrady, ale neutíkala. Jen tam tak stála, zmatená. Nechtěla utéct. –Ale Vy ano. A taky jste utekla, že ano? –Ano. Vzala jsem jedno jehně a běžela, jak nejrychleji jsem mohla. –Kam jste utíkala? –Nevím. Neměla jsem jídlo, ani vodu a byla taková zima, hrozná zima. Myslela jsem, že když zachráním aspoň jedno, ale… Bylo tak těžké. Tak těžké… Uběhla jsem sotva pár mil a sebralo mě šerifovo auto. –Co se stalo s tím jehnětem, Clarice? –Zabil ho. –Pořád se ještě někdy budíte, že? Probouzíte se ve tmě a slyšíte kvílení jehňat? –Ano. (22.10.2015)

Absolutně bezvýhradné, ctihodné, drsné, ďábelsky exekutivní, fanatický, geniální, hodnotný, chladný, imponující, jímavý, krutý, legendární, mistrovský, nadprůměrný, (místy) obscénní, povedený, .... a mohl bych patrně takto abecedně s těmi přívlastky pokračovat až do Z. Není šance napsat do komentáře něco, co by přede mnou nezmínili jiní. Za sebe hodnotím plnou palbou, nenudil jsem se a sledoval jsem film s napětím a očekáváním, co následné minuty přinesou. Nevěřte všemu, co je ve filmech řečeno: Lišaj smrtihlav nežije pouze v Asii, jak tvrdí filmový přírodovědec, "trvalý pobyt" má také v Africe a dokonce i v Evropě. (04.10.2009)

Anthony Hopkins podruhé přivádí na filmové plátno postavu psychiatra Hannibala Lectera, ale tentokrát přidává svoje charizma a nechává všechny ostatní herce (i Brian Cox jako předchozí Lecter promine) daleko za sebou. To se týká i skvělé Judie Foster, která i přes všechnu snahu a dokonalý dojem jemné, citlivé a trochu i bezbranné holčičky, nedokáže výrazněji vystoupit ze stínu velkého génia, kterému patří cela o pár metrech čtverečních a jedno velké plastové "okno" do chodby. Jonathan Demme předvádí životní výkon, v příběhu o muži a ženě, jejichž pouto a vztah může zachránit nebo zničit život unesené dívky. Oprávněný Oscar a velká chvála Akademii, že našla odvahu poslat sošku do rukou eRkového filmu, jehož atmosféra najde těžko srovnání. (16.06.2004)

Obrovská očekávání - výsledek vynikající, ovšem nikterak výjimečně překvapující. Anthony Hopkins je zkrátka úžasný, ale...něco tomu chybělo. Nebo možná ne, jen jsem měl opravdu přehnaná očekávání. Na druhou stranu jsem celkem hltal příběh, dobře se bavil, občas odtrhl zrak a rozhodně můžu konečně potvrdit, že Mlčení jehňátek je film, který by měl každý filmový divák vidět...80% (08.12.2014)