Godzilla

Snímek Godzilla z roku 1998 od režiséra Rolanda Emmericha jsem si pořídil okolo roku 2004 na DVD a samozřejmě se doma na tento 139 minutový film podívali. Obavy ve mne tenkrát budila právě příšerná délka filmu, ale kupodivu jsem v něm nenašel takřka žádné hluché místo, pořád se něco dělo a děj byl nabitý akcemi i občasným humorem. Od té doby uplynulo mnoho vody v řece Moravě a desítky dalších disků se roztočily v mém přehrávači, takže když jsem se chystal napsat na tento ještěří příběh zasvěcený komentář, rozhodl jsem se na tento film podívat znovu. Celý příběh se začal odehrávat ve Francouzské Polynésii, kde obyvatelé starého kontinentu často konali jaderné testy. V jejich důsledku se v okolí míst výbuchu děly zvláštní věci a došlo také na mutaci zvířat. O několik let později byla napadena japonská loď a případ přijel vyšetřit francouzský agent Philippe Roaché, kterého si zahrál můj oblíbený herec Jean Reno. Jenže tvor, který měl vše na svědomí se zatím přesunul dál do Panamy, kam dorazila také americká armáda vedená plukovníkem Hicksem, kterého si zahrál Kevin Dunn. Armáda si na pomoc povolala experta na vliv radiace na živé tvory Nicka Tatopoulose, kterého skvěle zahrál mně nepříliš sympatický Matthew Broderick. Než se všichni stačili rozkoukat, obří zmutovaná ještěrka dorazila do New Yorku, která zde začala páchat škody na majetku a svou mohutností i zabíjet neúmyslně obyvatele Manhattanu. Tvor byl pojmenován jako Godzilla, což byl bájný japonský drak a přes snahu armády jej nedokázala zastavit ani střelba z vrtulníků a ponorek. Zatím se stometrový netvor z ulic New Yorku přesunul do metra, kde jej marně všichni hledali. Na Nikův návrh byla navezena na blízké náměstí obrovská hromada ryb, která netvora přilákala na večeři a armáda se opět marně snažila jej zabít. Strhla se tak obrovská honička mezi ještěrkou, které jsem jako milovník zvířat fandil a vojáky, kteří se pochopitelně snažili ochránit obyvatele New Yorku. Akci velel seržant O'Neal, kterého si střihl Doug Savant a byla to fakt úžasná podívaná. Ještěrka unikla a Niko si správně myslel, že jde o nový druh živočicha, který vznikl mutací, a jeho vyjádření se dostalo i na televizní obrazovky, kde ho zahlédla jeho bývalá snoubenka, snaživá reportérka Audrey, kterou si střihla pěkný blondýnka Maria Pitillo. Audrey se vetřela do přízně Nicka, kterého ani nenapadlo, že by jeho důvěry jeho expřítelkyně mohla zneužít a tak se jí povedlo odhalit tajemství o zkázonosném potenciálu Godzilly a svět zachvátila panika. Díky tomu byl Nick vyhozen z centrály armády, jenže namísto aby odletěl pryč, unesl jej tajný francouzský agent Roaché, který Nicka přesvědčil o nutnosti proti Godzille zasáhnout. Vydali se do útrob metra s několika dalšími francouzskými agenty hledat ještěrku, kterou skutečně objevili. Tvor si jich nicméně nevšímal a vydal se pro potravu do parku, kde na něj opět číhala armáda. Té se nakonec po další zběsilé akci podařilo Godzillu zabít a tak se lidé začali vracet zpět domů a armáda chtěla zabalit své nádobíčko. Mezitím francouzská skupina dorazila do Madison Square Garden, kam jej tajně pronásledovala Audrey s kolegou kameramanem Victorem, jehož si zahrál Hank Azaria. Ve slavné sportovní hale zjistili, že se Godzilla dokáže rozmnožovat bezpohlavně a tak zde objevili okolo dvě stě vajec, z nichž se začali líhnout malé ještěrky. Při takovém tempu by brzy po světě běhalo 40.000 Godzill a to nemohli lidé dopustit a ještěrky bylo potřeba zabít - stejně jako všechno, co člověka na životě ohrožuje. Nickovi se podařilo s pomocí Audrey upozornit armádu na to, že akce ještě neskončila a během zbývajících 20 minut do konce filmu se rozběhla závěrečná monstrózní akce, která se mi velmi líbila, ostatně jako celý film. Bohužel se mi nelíbilo zabíjení zvířat, která se ocitla na nesprávném místě a v důsledku toho bylo potřeba je poslat do věčných lovišť. Potěšil mne občasný humor, který zjemnil napětí ve filmu, třeba scéna v Madison Square Garden, kde při pronásledování lidí Nick vysypal asi kulaté žvýkačky z automatu na chodbě a ještěrky se na nich elegantně klouzali. Líbilo se mi také, že režisér nechodil dlouho okolo horké kaše a skoro od začátku bylo na co se dívat a na nudu a chození na záchod nebyl čas. Suma sumárum, Godzilla ode mne získala pět ještěřích hvězd *****. (06.07.2019) (méně) (více)

Král destrukce přichází a s ním i další způsob, jak ničit. Godzilla je tu, bohužel se veze na vlnách trapnosti a přepumpovaného béčka. Toto byl jeden z filmů mého dětství, já ho miloval za tu ikoničnost a nezapomenutelné scény. Teď však ale vidím, jak špatný film to skutečně je. No, kde začít? Tak třeba s příběhem, kde hlavní premisa není není nic zlomového, ale s odřenýma ušima to stačí. Zmutovaná ještěrka útočí na lodě a následně i na New York. Ok, není to nějak chytré, ale v tomhle hlavní problém není. Problém je v tom, že si Emmerich myslel, že film vyrábí pro úplné idioty. Tak třeba Godzilla se v New Yorku pohybuje v síti metra a nikdo nedokáže zjistit, kde se nachází. Jako upřímně, takhle velké zvíře se v podzemí jen tak neztratí, zvlášť když má někde 150 m. A samozřejmě tu máme vědce Nicka, kterého si na práci zavolala armáda, protože klasicky nikoho z armádních vědců nemá. Ten pak s věšteckou přesností dokáže odhadnou veškeré nadcházející kroky Godzilly, a to s odůvodněním, že se Godzilla chová stejně jako červ. Ve filmu je tolik příběhových děr, tolik stupidních momentů, že radši příběh opustím a vrhnu se na postavy. Jak už jsem zmínil, tak hlavní postavou tu je prosťoučký vědec Nick. Dále tu máme neúspěšnou novinářku Audrey, u které Maria Pitillo odvedla tak špatný herecký výkon, že se vlastně nedivím, že její postavou je neúspěšná novinářka. Celkově se ale dají postavy shrnout jako poměrně odpadní, jsou vykreslené asi jako obrázek sluníčka ze 3. třídy, nemají hloubku, jsou prosté, stupidní a bez jakékoliv motivace. To samé platí i o dialozích, kde se nám oči opět protočí nad tou šablonovitostí a stereotypností bez jakékoli špetky autentičnosti. Dialogy tu z hlediska struktury nepřijdou s ničím novým, pouze vyzbírávají jedno klišé za druhým. Teď na chvíli k logice filmu, kde přestane hlava stát. Ať už to jsou stíhačky s nekonečným zásobníkem raket, nebo naprosto neschopná armáda, která dokáže trefit naprosto cokoliv, teda kromě cíle. Těch výtek k logice tu je tolik, že by to na papíře zabralo více místa než scénář. Teď bych se přesunul k silnější stránce Emmericha čili k akci. A musím říct, že to zázrak není. Celková přítomnost armády tu byla jen pro vytvoření dojmu, že se tu jedná o něco velkého, ale tím hlavním posunovačem děje byl náš skromný vědec Nick Červ. Samotné boje s Godzillou obsahovali jen výstřely, které spíše vypadali jako varovné, dále záběry na stovky helikoptér, které se však potýkají s konstrukční chybou - nedokážou vzlétnout nad budovy. Co však z té akční stránky má cenu zmínit, tak je poslední čtvrtina, kde Nick společně s dalšími, zdrhají před Godzillosaury. Tato sekvence baví a jde vidět, že se Emmerich hodně a hodně inspiroval z Jurského parku. Vlastně bych Godzillu nazval mnohem horší variací na Jurský park bez wow efektu. Přesunu se k hercům, kde celkem pochválím prosťáčka Brodericka, klasického Rena, ale naopak zkritizuji Mariu Pittilio, jejíž výkon byl umělý, neautentický, trapný, no prostě hrozný. Dále bych zmínil hudbu. Většinou když tady na ČSFD hodnotím z filmu hudbu, tak většinou napíšu, že buď byla skvělá, nebo že nebyla moc viditelná. Tady však musím vytvořit novou kategorii a nazvu jí ,,otřesná hudba". Hudební doprovod vůbec nekorespondoval s danou scénou, ve které byla. A základní pravidlo při hodnocení hudby říká, že když zavřeš oči, tak bys podle hudby měl odhadnou, co se ve scéně odehrává a jakou má scéna atmosféru. Jestli bych se tady řídil tímto pravidlem, tak bych nikdy nepřišel na to, co za film sleduji, teda dokud by se neozval řev Godzilly. K filmu je ještě mnoho co říct, ale byla by to jen kritika. Film je po většinu času odpadní, ale najdou se tu mnohé momenty, které jsou cool, stylové a baví. Tím, že jsem film jako malý zbožňoval, tak mu dám trošku lepší známku. Známka: 4,5/10 (10.04.2024) (méně) (více)