Da Vinciho démoni

1. série - 90% - David Goyer měl sen, ve kterém se mu zjevil renesanční temný rytíř, a k mému nemalému překvapení se tahle vize probouzí k plnému životu. Italský svět rozkvétá s každou další epizodou a díky atmosféře uchvacujícího mystična, dokonale charismatickému Tomovi Rileymu nebo příjemně slizkému Blakeovi Ritsonovi je radost rozkrývat všechny rébusy nebo zkoušet vynálezy, na které lidstvo dosud není připraveno. 2. série - 90% - Rafinovanější než by se při všech dějových veletočích, slibovaných nepřátelích, neviditelných spojencích a nových lokacích mohlo zdát. Scénáře si s historií hrají tak obratně, že pevně zafixované body dějin jen opatrně podemelou, zasadí divákovi do hlavy pár pochybností a v kombinaci s dialogovým třením Leonarda s Riariem vytváří dokonalou cestu plnou dobrodružství, mořské soli, pralesního vlhka a příjemného mrazení v zádech. Maximálnímu hodnocení brání snad jen trochu uspěchané finále a fakt, že šokující pointa posledních minut mi přišla očividná už nějakou dobu zpátky a nejsem si jistý, jestli právě takový zvrat chci v dosud zcela neotřelém seriálu vidět. 3. série - 90% - Po dvě epizody se bortí tajemný háv dosavadního vyprávění a démoni hlavního hrdiny dostávají čistě válečné obrysy - aby se obratem všechno vrátilo do starých kolejí plných vizí, snů, předurčení a mystiky. Bohudík. Houstnoucí třenice s Labyrintem je mi totiž daleko bližší a na každém kroku je cítit, že Leovo poslání se chýlí ke svému konci. A je to konec občas bolestivý, občas překvapivě zábavný (úžasná linka se Sophií), ale hlavně osudový a rozechvívající přesně tak, jak si majitel nejnadanější mysli své doby zaslouží. Svět dávné Florencie pro mě zůstává světem opojně magickým, ale o to víc si ho vážím za to, jak upřímně si v něm všichni přátelé, nepřátelé i lásky hlavního hrdiny hledají své místo na světě. A právě to je někdy ta nejtěžší věda. (08.06.2013)