John Oliver: Co týden dal a vzal

John Oliver podruhé věnoval svůj pořad právům trans lidí, dětí a dospívajících. Na HBO s českými (neadekvátními) titulky, na YT s automatickými anglickým.   Oliver poukázal na fakt, že koncept „rapid-onset gender dysphoria“ není vědecky podložený. Přitom i u nás o tomto fenoménu někteří lidé z odborné veřejnosti mluví a vyvolávají morální paniku. Tento fenomén popisuje náhlý nárůst počtu dětí hlásících se k transgenderové identitě a varuje před vlivem vnějších faktorů a událostí, např. sociálních sítí. Tento pojem přitom je podobný, jako „post abortivní syndrom“ využívaný Hnutím pro život, nebo „syndromu zavrženého rodiče“ využívaného Unií otců. ROGD nebylo zkoumáno na dětech, ale na rodičích. A to na rodičích bigotních, kteří odmítali tranzici svých dětí. Loni na 120 amerických institutů vyjádřilo odmítnutí vůči používání tohoto konceptu v diagnostice a terapii. V pediatrickém žurnálu pak vyšel výzkum popírající negativní vliv sociálních médiích na nevěrohodný nárůst trans dětí a dospívajících. Sociální média byla využívána spíš pro potřebnou podporu a informace. Není evidován nárůst lidí, kteří by litovali své tranzici.   Počet dětí a dospívajících hlásících se k trans identitě skutečně stoupá a neproporčně stoupá počet trans chlapců (sic, protože základem je respektovat zvolenou identitu, ne určené pohlaví, ačkoli v českých médiích se mluví o dívkách „myslících si, že jsou chlapci“). Ale ta neproporčnost má mimo jiné rys i optického klamu, protože dosud naopak byl neproporčně vyšší počet trans žen. V každém případě vysoký počet trans dospívajících a dětí nelze interpretovat (bez důkazů) jako zhoubný vliv médií, zmatených dětí apod.   Pokud se podíváte na graf počtu leváků v USA, uvidíte strmý bezprecedentní nárůst v době… kdy se leváci přestali nutit do přeučování. A ohledně trans lidí máme korelaci, že se zvýšil jejich počet vždy době, kdy se dočkali nějaké většího uznání (např. trans osobnost na obálce významného časopisu). A trans děti a dospívající donedávna neměli uznání a nyní se naopak zvyšuje a díky internetu si sami nacházejí vzory a informace. Neznamená to, že všechny jsou trans, ale není to důvod znevažovat jejich sebeurčení. Ano, někteří experimentují a zkoumají svou identitu a sebevyjádření. A na tom není nic špatného. Ze zkušeností víme, že oni většinou dobře vědí rozdíl mezi tím „nechci být žena, protože jsem muž“, a mezi tím „nechci být žena, protože mi vadí menstruace a pohledy mužů v MHD“.   Já moc neumím počítat, ale pořád mě zaráží ta panika a strach o „zmaten děti“, zatímco ohrožení trans dětí je podložené a nesrovnatelně větší. Skoro až 50 % se jich pokusí vzít si život a 58 % alespoň má suicidální myšlenky v případě odmítnutí hormonální léčby. Rozsáhle studie přitom uvádějí max 2 % těch, které se rozhodnou pro retranzici, které přestanou užívat blokátory, hormony, nebo své zvolené jméno. Přitom i tak příčinou bývá třeba to, že se identifikují jako nebinární.   Asi 2 % lidí tranzici lituje. Navíc to v drtivé většině případů není kvůli změně genderové identity. Ale jde o vnější faktory, jako přetrvávající stigma a nedostatek podpory. Řešením tedy pochopitelně nemůže být ještě větší stigmatizace a upírání podpory!   https://www.youtube.com/watch?v=Ns8NvPPHX5Y https://www.pinknews.co.uk/2022/10/18/john-oliver-debunks-anti-trans-arguments (21.10.2022) (méně) (více)