Wolf Hall

Mark Rylance využívá nehybnosti jako výrazového prostředku. Většinu času nemluví, ani se neangažuje, jenže každé drobné nadzvednutí obočí, každý nepatrný úsměv vám o jeho postavě řekne stejně jako několik vět dialogu. Wolf Hall stojí primárně na něm – skrz něj se seznamujeme s Jindřichem VIII. a zbytkem královského dvora. A skrz něj se vydáváme i na cestu za mocí a pomstou, která více než tradiční historické velkofilmy připomíná House of Cards a která se snaží být v rámci mezí dramatizovaného příběhu realistická (krásné nasvícení!). Doufám, že BBC už připravuje druhou řadu, protože zbytek Cromwellova příběhu bych si nechtěla nechat ujít. (13.02.2016)

Hm, jeden z nejlepších filmů/seriálů, který jsem o Tudorovské éře zatím viděla. Intimní, hluboce procítěný a zdá se, že i velmi historicky přesný (usuzuji podle knih Alison Weir, od které jsem o Anne Boleyn nedávno četla - ten pocit hrdosti, že jsem nejenže věděla, kdo je Chapuys, ale že jsem dokonce vyhlížela, kdy se objeví, ach). Vedle Wolf Hall vypadají např. Kapurovy počiny jako opozlátkovaná prázdná telenovela. Stopáž minisérie poskytuje prostor pro spoustu fantastických hereckých momentů bez ohledu na to, jak historický významné byly. Prostořekost Bernard Hilla, performativní utrpení Antona Lessera, prostá bezradnost Monicy Dolan, laní oči Toma Hollanda, a potom samozřejmě Clair Foy a ještě více Mark Rylance, kteří by si za své výkony zasloužili všechen potlesk a všechny ceny. U Damiana Lewise si paradoxně nejsem jistá - zejména počáteční Henryho scény byly taky skvělé, ale potom trochu zmonotónněl a tvůrci jako by se mu i záměrně vyhýbali, takže spíš nedostal šanci si zazářit. Beru to ale jako plus, protože o králi to tentokrát nebylo. A bylo to super. (08.10.2023)

Vynikající seroš pro heterosexuální nesnoby, kteří se chtějí něco dozvědět o hnusných intrikách na dvoře jednoho z nejzkurvenějších incestních degenerátu velkobritské historie, přičemž bytostně touží vyhnout se u toho grafomanské slovní rakovině a přiblblým básničkám nejpřeceňovanějšího uspávače hadů v dějinách dramatu, Vildy Třesoštěpa, či tupým a fucktograficky zkreslovaným mýdlovým operám Netflusu a jiných kanálů. Naprostý herecký, scénáristický i exekuční sqost! Rájlenc je jednoznačně nekorunovaný král mimiky a neverbální komunikace. Netečnému blbovi se na první pohled může zdát, že tři čtvrtiny hrací doby jen tak tupě čumí do blba a mlčí, ovšem ty dokonale jemné nuance v xichtě a nepatrná gesta vždy naprosto dokonale a zcela zjevně vyjádří, co se mu v ten daný moment kde honí, nebo kde je zakopaný pes. Famózní!!! Také zpracování všech těch relativních událostí kolem panovačné Bulejnovic štětky zatím, DMSM, asi nejlépe a nejrealističtěji odpovídá myšlenkově kritické interpretaci mnohdy rozdílných historických pramenů. A v neposlední řadě je to úchvatné vizuální porno! Každý druhý záběr téměř věrně evokuje kompozice Holbeina, Dürera či Rembrandta, a to včetně nasvětlení i patiny. Samozřejmě nic pro náctileté kokoty, dějepisné ignoranty, potraty dělnické třídy a voliče ANO. Ovšem například pro čtenáře dokonalých historických románů J. C. Sansoma rozhodně povinnost a skvělý doplněk k dobovému dokreslení vlády hloupého, beznázorového a krutého hnusáka Jindry Osmičky. Opravdu neustále kroutím hlavou na tím, jaxi Velkobritové v 21. století tyhle zasrané zdegenerované pijavice, co je téměř 800 let jen bezskrupulózně ždímaly a terorizovaly, pořád urputně vykrmují, a ještě jsou na to děsně hrdí. (31.08.2020)

Kostýmní historické drama neláká na velká herecká jména (když pomineme Damiana Lewise), ani na nějakou rozmáchlou výpravnou podívanou. Jedná se spíše o komorní drama založené na dialozích a v případě hlavního aktéra Thomase Cromwella (v podání skvělého Marka Rylancea) na notnou dávku emocionálních scén, které se bez slov i obejdou. Není to nic pro netrpělivého konzumenta, který by měl pravděpodobně hodně velký problém tuhle místy až extrémně pomalou minisérii strávit. Milovníci historie i náročnější diváci si ale rozhodně přijdou na své. Doufám v další řadu, až autorka předlohy dopíše třetí knihu. 1. série - 80% (23.03.2015)

BBC opět vytáhla ony vděčné postavy britské historie a vymalovala nám je v tak pěkných barvách, že se obávám mít tu čest a potkat pány skutečně, bylo by to trpké zklamání. Už dávno jsem zvyklá, že si se mnou BBC pohrává, ona to umí. Předem varuji - je to pomalé, velmi pomalé! Zrady, lásky, vášně, pletichy dostanete jen ve velmi střízlivém balení. Já se svou oblibou v pomalých nebombastických vyprávěních si však v tomto případě na tempo stěžovat nemůžu. Wolf Hall má neoriginální příběh, ale vsadil si na kvalitní herecké obsazení. Mark Rylance sice není na obrazovkách příliš profláklou tváří, ale pokud se zajímáte o divadlo a toto jméno vám nic neříká, někde se stala chyba (v dalších komentářích jsem se tady dočetla názor, že " Pro Rylance se Cromwell stal pravděpodobně životní rolí", a i přesto jak moc se mi jeho Cromwell líbil, mám pocit, že tohle tvrzení příliš podceňuje jeho herecké schopnosti i mnohé dosavadní výkony). Obvykle bývám fascinována tím co a jak říká, tady mě ohromil tím, že mlčel. Cromwellovo tiché a rozvážné vystupování přitahuje a znepokojuje zároveň. Zdá se být sympatickým hrdinou tohoto příběhu, ale kdo ví, co se v tom tichém muži opravdu skrývá. Ani ostatní herci nezklamali, zvláště Anton Lesser. Z jeho Thomase Mora mě místy mrazilo. Nevím, jestli si dovedl získat sympatie diváka, určitě si ale získal jeho respekt. Společné scény Cromwella s Morem pro mě byly vrcholem téhle miniserie. Ta uběhla příliš rychle, nato jak byla pomalá. Už dávno jsem to vzdala, ještě ráda nechám BBC ať si se mnou dál pohrává a budu doufat, že jsem Cromwella v tomto podání neviděla naposledy. (28.02.2015)