Matrix Resurrections

Nebojím se prohlásit, že Matrix byl jeden z těch velmi zásadních a vlivných kousků filmové historie. Ať se filmoví kritici postaví třeba na hlavu, ale v mých očích stejně jako Občan Kane poprvé představil kdysi nevídané triky s kamerou a mizanscénou, tak Matrix servíroval dosud neviděné vizuální orgie a akční scény. Matrix vyčníval také tím, jak na poměry popkornového blockbusteru dokázal být chytrý (a neotravujte mě s tím, od koho a jak se inspiroval). Osobně jsem také zakrytým fanouškem prvního pokračování Matrix Reloaded, takže tímto monstrózním úvodem chci říct, že u mě byly splněny všechny předpoklady pro to, aby se mi čtvrtý Matrix líbil. Jako samostatný film je Resurrections ještě vcelku zábavná jednohubka na úrovni sezónních marvelovek, nicméně jako pokračování kultu katastrofálně selhává. Čtvrtý Matrix, ač dějově navazuje a těží z předchozích dílů, je dočista jiný film. Není to ten chytrý blockbuster s hrstí zajímavých myšlenek, nedokresluje příliš zdatně fikční svět původní trilogie a nevzdává ani dostatečný hold známým postavám. Osudovost, která dávala ohromnou sílu charakterům Nea a Morpheuse, mýtičnost Vědmy a Architekta, temnost a zloba agenta Smithe - nic z toho se nedaří zopakovat. Dokonce i ty akční scény jsou na dnešní poměry průměrné... Zkonzumovat, zmačkat a zahodit. 5/10 (28.12.2021)

Každý to asi čekal a je to tak. Recyklovaná sračka, kterou jsem po půlhodině dokoukal pomocí rychloposuvu. Je to zbytečné, unavené, vyčpělé. Děj by pasoval do akční videohry jako výplň, než začnete dál zabíjet, ale ve filmu je to utrpení. Wachowski(á) se může směle zařadit do zástupu devadesátkových vizionářů, kterým došel dech. (26.12.2021)

Tuhle bitvu podle mě nešlo vyhrát – kolem Matrixu se v posledních dvou dekádách vytvořila tak silná fanouškovská základna, že snad ani nebylo možné přijít s pokračováním, které by důstojně navázalo na myšlenkový odkaz tohoto prototypického postmoderního světa a zároveň představovalo obdobnou choreograficko-kompoziční revoluci jako (minimálně) první díl. Samozřejmě nemám problém uznat, že by to Lana Wachowski už ani nedokázala, jelikož její post-matrixovská tvorba vyvolává hlavně kroucení hlavou, ale o to víc jsem se bavil nad tím, co s tímhle tak trochu nechtěným pokračováním provedla. Akce je skutečně druhořadá, a to jak z hlediska důležitosti, tak bohužel i kvality – bitky a přestřelky jsou poměrně líné, nevýrazné, nezajímavé. V jiných ohledech mě však Wachowski šokovala pozitivně. Práce s monstrózní matrixovskou mytologií zdatně balancuje na hraně sebeparodie, sebereflexe i dalšího rozvoje. Výsledek je poměrně rozklížený, jelikož sestává ze dvou značně odlišných polovin, navíc protkávaných občasnými obskurními momenty. Přesto jsem se většinu stopáže bavil, cenil si tvůrčí odvahy a nespoutanosti, neochoty naplňovat očekávání, a především tvrdošíjnosti, s jakou Wachowski dokázala do vysokorozpočtového filmu protlačit svá osobní témata a za velké peníze natočit v jádru příjemně staromilské melodrama. Více zde. (23.12.2021)

Zase nám ožili, tentokrát v novém veletoči událostí z říše, která je jen udržována, jako představa, aby lidé poslušně žili!?! Wachowski jsou opravdu extrémy, s tou nápaditostí až za hranu absurdna na ně v současném světě snad nikdo nemá! Nicméně akční scény působí dosti vyčpěle a dialogy až nudně, ale ty "návraty" a originalita příběhu tu jsou, takže na nedělní večer. Nicméně, čtyři díly dostatečně stačí, už bych se do tohoto Světa vracet rozhodně nechtěl!!! (31.01.2022)

Sense8 Reloaded. Jak hodnotit film, který nedostál snad žádnému z očekávání, obsahuje spoustu chyb a přesto si ho pustím znovu raději než Matrix Revolutions? Zůstávám u trochu alibistických tří hvězd, protože první polovina je bez nadsázky skvělá. Spousta paralel, na hlavu postavených klišé, (zahořklých) komentářů na adresu popkultury i samotné továrny na sny - a mezi vším se proplétající Keanu Reeves s ještě zlomenějším pohledem než obvykle. Je to něco jiného, než kdokoli čekal a téměř ve všech ohledech to funguje. Bohužel s akčnější stránkou věci přichází rozpaky a s překvapivým a za mě i nechtěným cameem Merovingiana pak i čirá trapnost. Celá scéna na schodech je špatně a jediný způsob, jak ji překonat je Jonathan Groff, který z nějakého důvodu v tomhle filmu je a s každým narcistickým výstupem ho činí o třídu lepším. Respekt si Lana Wachowski zaslouží za onu prvotní vizi, za jasně čitelnou touhu po návratu něčeho/někoho, kdo se vrátit nemůže a za to, že se poctivě navrací k postavám i linkám všech filmů a nezůstává prvoplánově u toho prvního. Leckoho tím tak naštve, ale i když se jedná o charaktery, které jsem vidět nepotřeboval, uzavírá se tím něco, co v sobě očividně dodnes měla a má otevřené. Nostalgie je mnohem silnější než opravdové pocity, vzpomínka přehluší skutečnou tvář filmu. To všechno mám na Resurrections už teď hrozně rád, bohužel ruku v ruce jde i problematická vizuální stránka, sypký Morpheus s jednou podivnou scénou za druhou a podivně useknutý konec, který po dvou a půl hodinách najednou potřebuje spěchat. (24.03.2022)