Budoucnost, asi za 100 let. Osamělý psycholog dr. Kelvin přemýšlí a reflektuje všechny okolnosti, jež vedly ke smrti jeho manželky. Je ale vyrušen naléhavým vzkazem Gibariana, starého přítele, který je kdesi daleko na vesmírné expedici u planety Solaris a přes videozáznam žádá Kelvina, aby přijel a pokusil se objasnit záhady, ke kterým na stanici dochází. Ale po příletu na stanici doktor zjistí, že Gibarian spáchal sebevraždu a další kolegové jsou paranoidní a na pokraji sil. Kelvin se ocitá v propleteném a velmi podivném zajetí vlastních myšlenek, nezodpověditelných otázek a pochybností. Je pod extrémním tlakem emocí a vizí, které se všechny nějak dotýkají vztahu k manželce, která se mu zjevuje, aniž by věděl, zda je skutečná, mrtvá anebo je to jakýsi klon, který vytvořilo jeho podvědomí? Může se oživit a změnit minulost? Může znovuobjevit ztracenou lásku?
Podkladem k filmu Solaris se stal stejnojmenný a světoznámý sci-fi román Stanislawa Lema, který zfilmoval v r. 1972 slavný Andrej Tarkovskij. Námět je výzvou pro režiséra Soderbergha (získal Oscara v r. 2000 za Traffic) a hollywoodskou produkci v čele s Jamesem Cameronem, aby znovu prozkoumali a objevili svět planety Solaris a v emotivním oparu milostného příběhu se pokusili objasnit záhady kolem vesmírné expedice. Příběh Solaris sleduje tři světy: jedním je Solaris, druhý je minulost - svět na Zemi a třetím světem jsou sny a představy dr. Kelvina.(oficiální text distributora)
Meditativní vědeckofantastický snímek, který donutí k zamyšlení. Zápletka je velmi dramatická, téměř psychologická. Technicky je ale velmi prostá, a tak potravu pro diváka tvoří spíše její ozvěny. Velmi solidní výkon podal George Clooney, dobře k němu zapadla i Natascha McElhone. Vizuální stránka mne zaujala, nepovažoval bych jí však za zvláště výjimečnou. 6/10(1.9.2013)
„A smrt nebude míti vlády…“ Vyrovnání se s odloučením, či ztrátou může být při poznání, že lidská inteligence i vnímání jsou v konfrontaci s jinými formami života značně omezené, docela problematické. Když z toho člověk vyvázne (relativně) živ, odchází s ponaučením, že pokud lpět na nějakém životě, tak na tom, co patří tomu nejbližšímu.. Dvě stě kilová korpulentní dáma zvaná Forma zalehla střízlíka Obsah a konec je zcela mimo Lemův lem, nicméně v rámci celku, melancholické lovestory, v níž vesmír hraje až druhotnou roli, proč ne. Natascha McElhone umí roztřást kolena, doktor Ross se taky snaží, přechody mezi flashbacky a lodí jsou neuvěřitelně plynulé a vesmír tepe hypnotickým, ambientním hučením. Nevím, jak to ten Soderbergh dělá, ale jeho filmy jsou nasnímané tak, že v nich všechno vypadá dobře. I Clooneyho chlupatý zadek..(25.3.2013)
Děs běs nebo vynikající snímek. Jedno je jisté, pro shlédnutí tohoto snímku, musí být člověk správně naladěn. Já jsem naštěstí pro snímek tento předpoklad splňoval, přesto se ale nemohu zbavit pachuti nespokojenosti, která i přes velikou osobitost snímku, která je pro Soderberghovy filmy typická, nezmizela. Na můj vkus až moc utahané a stylem ne nepodobné Kubrikově Vesmírné odysee, přesto se snímku nemůže upřít určitá magičnost a především určité překvapení a otazník, jak to vlastně je. Ač se může zdát komentář spíše negativně pojatý, finální pocit je nakloněn spíše pozitivně, proto 76%(25.11.2013)
Dvě hodiny strávené pod vlivem hypnotických látek s názvy "Soderbeghova kamera" a "Martinezova hudba". Soderbergh ve snaze vytvořit co nejpůsobivější melancholickou atmosféru nešetří pohledy na magicky barevný Solaris, flashbacky ze Země se odehrávají pouze za posmutnělého deštivého počasí, jeho kamera hýří barvami a ambietní hudební plochy vše působivě dokreslují. Herecké výkony jsou znamenité, Clooney zde konečně neškube hlavou jako holub a jeho projev je střídmý a přesvědčivý, jenom Davies v roli Snowa místy dost přehrává, jeho gestikulaci, to nemožné kroucení rukama při verbálním projevu jsem nějak nezkousl. Přestože Solaris není myšlenkově a dějově nijak originální, nechal jsem se unášet pouze na vlně pocitů a emocí a byl jsem odměněn sugestivním zážitkem.(16.3.2004)
K mému překvapení Soderbergh oproti Tarkovskému natočil o poznání stravitelnější, svižnější a "neubíjející" adaptaci, aniž by diváka připravil o melancholický a přemýšlivý odér, který k tomuto rozjímavému sci-fi přirozeně patří. Škrty ve stopáži a "zmainstreamování" příběhu však dosti ošidilo filozofický rozměr, je vidět, že postavy se občas musí zastavit a určité souvislosti polopaticky vysvětlit, aby film vůbec dával smysl. Tarkovskij dokázal vyprávět mezi řádky mnohem ladněji a elegantněji, jeho adaptace je vyspělejší nejen myšlenkově, ale i technicky (kamera). Soderbergh dělá ze Solarisu spíše jednohubku, ale za to vcelku příjemnou... 6/10(1.6.2013)
-
Film málem díky nahým scénám George Clooneyho získal rating R, ale Steven Soderbergh ho obhájil tvrzením, že v televizi jsou vidět daleko horší věci, a proto získal film jen rating PG-13.
(Avalon820)
-
Původní motto filmu mělo být "Love never dies" (láska neumírá), ale stejný slogan má už Dracula, tak se od něj nakonec upustilo.
(Karlos80)
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace
V kinech
od:
CiTrus007
Meditativní vědeckofantastický snímek, který donutí k zamyšlení. Zápletka je velmi dramatická, téměř psychologická. Technicky je ale velmi prostá, a tak potravu pro diváka tvoří spíše její ozvěny. Velmi solidní výkon podal George Clooney, dobře k němu zapadla i Natascha McElhone. Vizuální stránka mne zaujala, nepovažoval bych jí však za zvláště výjimečnou. 6/10(1.9.2013)
Gilmour93
„A smrt nebude míti vlády…“ Vyrovnání se s odloučením, či ztrátou může být při poznání, že lidská inteligence i vnímání jsou v konfrontaci s jinými formami života značně omezené, docela problematické. Když z toho člověk vyvázne (relativně) živ, odchází s ponaučením, že pokud lpět na nějakém životě, tak na tom, co patří tomu nejbližšímu.. Dvě stě kilová korpulentní dáma zvaná Forma zalehla střízlíka Obsah a konec je zcela mimo Lemův lem, nicméně v rámci celku, melancholické lovestory, v níž vesmír hraje až druhotnou roli, proč ne. Natascha McElhone umí roztřást kolena, doktor Ross se taky snaží, přechody mezi flashbacky a lodí jsou neuvěřitelně plynulé a vesmír tepe hypnotickým, ambientním hučením. Nevím, jak to ten Soderbergh dělá, ale jeho filmy jsou nasnímané tak, že v nich všechno vypadá dobře. I Clooneyho chlupatý zadek..(25.3.2013)
AlfaNumerO
Děs běs nebo vynikající snímek. Jedno je jisté, pro shlédnutí tohoto snímku, musí být člověk správně naladěn. Já jsem naštěstí pro snímek tento předpoklad splňoval, přesto se ale nemohu zbavit pachuti nespokojenosti, která i přes velikou osobitost snímku, která je pro Soderberghovy filmy typická, nezmizela. Na můj vkus až moc utahané a stylem ne nepodobné Kubrikově Vesmírné odysee, přesto se snímku nemůže upřít určitá magičnost a především určité překvapení a otazník, jak to vlastně je. Ač se může zdát komentář spíše negativně pojatý, finální pocit je nakloněn spíše pozitivně, proto 76%(25.11.2013)
Lima
Dvě hodiny strávené pod vlivem hypnotických látek s názvy "Soderbeghova kamera" a "Martinezova hudba". Soderbergh ve snaze vytvořit co nejpůsobivější melancholickou atmosféru nešetří pohledy na magicky barevný Solaris, flashbacky ze Země se odehrávají pouze za posmutnělého deštivého počasí, jeho kamera hýří barvami a ambietní hudební plochy vše působivě dokreslují. Herecké výkony jsou znamenité, Clooney zde konečně neškube hlavou jako holub a jeho projev je střídmý a přesvědčivý, jenom Davies v roli Snowa místy dost přehrává, jeho gestikulaci, to nemožné kroucení rukama při verbálním projevu jsem nějak nezkousl. Přestože Solaris není myšlenkově a dějově nijak originální, nechal jsem se unášet pouze na vlně pocitů a emocí a byl jsem odměněn sugestivním zážitkem.(16.3.2004)
H34D
K mému překvapení Soderbergh oproti Tarkovskému natočil o poznání stravitelnější, svižnější a "neubíjející" adaptaci, aniž by diváka připravil o melancholický a přemýšlivý odér, který k tomuto rozjímavému sci-fi přirozeně patří. Škrty ve stopáži a "zmainstreamování" příběhu však dosti ošidilo filozofický rozměr, je vidět, že postavy se občas musí zastavit a určité souvislosti polopaticky vysvětlit, aby film vůbec dával smysl. Tarkovskij dokázal vyprávět mezi řádky mnohem ladněji a elegantněji, jeho adaptace je vyspělejší nejen myšlenkově, ale i technicky (kamera). Soderbergh dělá ze Solarisu spíše jednohubku, ale za to vcelku příjemnou... 6/10(1.6.2013)