Rodáci

Ale soudruzi, tohle přece vůbec není špatný seriál. 1) Jsme svědky různorodosti postojů a charakterů. Od těch jednoznačně špatných - konfident gestapa (Václav Postránecký), který po revoluci zmizel, nejspíše na západ do služeb imperialistů, přes advokáta (Petr Kostka), za fašistů starostu obce Rača, který to myslel dobře, ale zašel příliš daleko a nakonec byl po zásluze postižen infarktem, po statkáře (Ilja Prachař), který čeká, kam se to otočí a k nim se pak přidá i se synem, až k těm v zásadě dobrým, ale pomýleným, kteří neprohlédnou - učitel gymnasia (Alois Švehlík) anebo nakonec prohlédnou (Antonín Navrátil). I na té správné straně stojí lidé různí - prudký těžko zvladatelný hlavní hrdina (seriálový debut Jana Šťastného), či obětaví komunisté, kteří padli v boji proti fašistům (Rudolf Hrušínský) anebo nepadli a rozdávají svou moudrost dále (Ota Sklenčka a spousta dalších). Politickou mozaiku dobře doplňuje řezník, který vyjde s každým režimem (Petr Haničinec) a také je po zásluze potrestán, do komunistické strany se vloudivší nicméně včas rozpoznaný a vyhozený kariérista (Bronislav Poloczek) či poctivý německý lékař (František Němec)._____ 2) Seriál je typickým machistickým příběhem. Ženy se tu sice vyskytují, ale výhradně jako milující matky anebo jako nevýrazné mladé husičky, které nevědí, co by._____ 3) Hlavním argumentem odpadových hodnocení je ideologické vyznění seriálu. Je pravda, že v době vzniku jsem seriál považoval za odpadovou nudu. Socialistické propagandy jsem měl plné zuby stejně jako všichni a ani po jiných stránkách mě seriál nezaujal. Dnes ale vidím výborné herecké výkony, uvěřitelné postavy s uvěřitelným vývojem a zemitou poctivost tehdejší řemeslné tvorby. Co seriál popisuje, se mohlo stát a asi i pravděpodobně dělo. Peripetie příběhu jsou uvěřitelné, možné, přijatelné a nepůsobí na mě nepatřičně. Nesouhlasí celkové vyznění - skutečnost, že nositeli těch pozitivních vlastností jsou převážně komunisté, zatímco ti špatní jsou, jaká náhoda, jejich odpůrci._____ 4) Spoiler. Příběh druhé řady začíná začátkem padesátých let. Petr Vitásek se s vášní sobě vlastní vrhá do probíhajícího třídního boje. Předseda OV KSČ, který nad ním držel ochrannou ruku, je spolu s šéfredaktorem Rovnosti odhalen jako třídní nepřítel. Rovněž major STB (Vladimír Kratina) a ředitel gymnasia (Petr Štěpánek) jsou posláni do jáchymovských dolů. Vitásek po krátkém váhání organizuje petice za trest smrti pro všechny. Mladý Mlejnek, bývalý angažovaný fašista (Karel Roden), vstoupí do komunistické strany a stává se vyšetřovatelem STB. Starý poctivý dělník (Oto Sklenčka) po infarktu odstoupí z funkce a jeho následovníkem se stane Petr Vitásek. Vládne městu železnou rukou a Račí se šíří strach._____ 5) Spoiler. Třetí řada začíná v roce 1967. Vitáskův otec, nadšený podporovatel obrodného procesu, se tvrdě střetne se synem. Toho nakonec vymění ve funkci jeho bývalý kamarád (Antonín Navrátil). Do republiky se vrací i Horáček (Václav Postránecký). Ukáže se, že ve Velké Británii pracoval jako agent československé rozvědky a že se osobně zná s majorem Zemanem i podplukovníkem Žitným. Petr Vitásek ho usvědčuje z kolaborace s fašisty, načež záhadně umírá pod koly projíždějícího náklaďáku. Za normalizace se Horáček stává tajemníkem OV KSČ a spolu s nemanželským synem mrtvého Vitáska nastoluje v Rači klid k pokojné práci na výstavbě socialismu._____ 6) Připravuje se další řada. V ní se zjistí, že Horáček hrál dvojí hru a byl agentem britské tajné služby u nás. Po roce 1989 získává státní vyznamenání a stává se významným podnikatelem. Dál zatím nevím, ale jakmile to zjistím, rád to sem napíšu. (13.07.2011) (méně) (více)

Odpad nedám, protože to je skvělý studijní materiál, cosi jako nacistický Žid Süss z roku 1940. V současné době (2024) vytáhla tohle veledílo slovenská Markíza International (hahaha!!!), protože opakovat pořád dokola majora Zemana, Okres na severu nebo Ženu za pultem už asi nebylo únosné. Autorem scénáře byl asi především tvůrce románové předlohy Jaroslav Matějka, který patřil k těm režimním spisovatelům typu Pilaře, Pluhaře nebo Kalčíka. Ve Vitáskovi se asi viděl sám, nakonec jeho osud byl trochu vzdáleně podobný jeho hlavnímu románovému hrdinovi. Tento celoživotní pracovník ústavu marxismu-leninismu KSČ a celoživotní člen komunistické strany nemohl vysmahnout nic jiného, než romány Rodáci a odrodilci a Kam kráčíte rodáci? A ne pokyn své strany tedy ke čtyřicátému výročí jejího vítezství vzniklo tohle veledílo. Zajímavé je, jak bez zábran předvedli (přes manipulativní dehonestaci svých politických protivníků – především národních socialistů, méně lidovců a nejméně sociálních demokratů) brutalitu a pohrdání zákony při převzetí moci, i třeba fakt, jak jim už od první chvíle sloužila Státní bezpečnost k likvidaci potencionálních i skutečných nepřátel. Matějkovi a jemu podobným asi nedošlo, že vlastně ukazují (po příslušném odfiltrování) něco, na co sice byli v době své vlády hrdí, ale co se ve skutečnosti příčí všem atributům toho, čím se sami tak rádi oháněli a chvástali – humanismem, spravedlností, láskou k lidem i vlasti. Seriál končí krátce po únoru 1948. Už tehdy jsem litoval Jana Šťastného, protože svým Vitáskem se naprosto zesměšnil a to dohromady mnohem víc, než celá ta záplava ostatních herců dohromady. Se seriálem mám ale spojené jiné jméno. Seriál totiž vyvolal ve své době bouřlivé a nutno říct že i posměšné a odsuzující reakce. Ve Svobodném Slově patřila k nejhlasitějším kritikům právě mladá Mirka Spáčilová, která se nebála seriál patřičně „ohodnotit“. Svobodné Slovo šlo tehdy v létě 1988 na dračku, protože se zde otiskovaly dopisy diváků, vesměs stejně peprné, jako její umělecká kritika. Adamec, a především Matějka se zase bránili díky čs. Televizi a Rudému právu. Adamec argumentoval úplně stejně, jako tvůrci vlastně svým způsobem podobných dnešních sraček, že prý diváci nejsou dost vyspělí a mají špatný vkus. Paradoxem je, že přitom v době, kdy Rodáci běželi v televizi dotáčel naopak skvělý seriál ze sportovní prostředí Dlouhá míle. To byla reálná ukázka a hlavně kritika tehdejšího režimu (i když zabalená do sportovního hávu) a jako kdyby předznamenávala to, co přišlo dřív, než si onen Matějka, ale možná i Adamec představovali. Dlouhou míli ale napsal jistý Ivan Hejna, syn Jiřího Hubače, který měl kvalitní scenáristiku na rozdíl od režimního pisálka Matějky v krvi. Matějka svůj opus zase hájil tím, že chtěl mládeži předvést ono období války a let po ní jako – dobrodružství a ne jako učebnici. Diváky měla ke sledování asi taky přitáhnout na svoji dobu docela slušná záplava nahotinek, Ljubou Krbovou počínaje a Nelou Boudovou konče, Žáková a Bartůňková se držely zpátky. Jinak z retro pohledu byl seriál udělán velmi pečlivě, poněkud směšně vypadaly „bojové“ scény, Adamcovi měl někdo vysvětlit, že za druhé světové války se vojáci už nestavěli do hustých řad nebo chumlů jako za Marie Terezie. Vůbec akčnost (s výjimkou nakládačky, kterou dostal Vitásek v posledním díle) byla slabou stránkou celého veledíla a vrcholem byla komunistická parafráze na zapomenutý pochod studentů na Hrad, kdy v čele davu odpůrců komunistů vyváděl s americkou vlajkou a šíleným výrazem v obličeji Karel Roden (bývalý kolaborant a syn národního socialisty Petra Kostky) podporovaný Danielem Landou. Tady se mladí reakcionáři stáhli před pevným krokem postupujících příslušníků SNB, v tom skutečném případu v Praze dostala mládež nakládačku, proti které byla ona dobře zorganizovaná akce na Národní Třídě selanka… (02.02.2024) (méně) (více)