Arabela se vrací aneb Rumburak králem Říše pohádek

No to snad není možné. Mě muselo zmiznout hodnocení. Přece není možné, aby jsem to hodnotil až téměř po dvaceti měsích, co jsem zde registrován. První série byla neskutečně pohádková. Tato už postrádala tu výjimečnou atmosféru. Prvních pár dílů celkem ještě šlo, ale ty další už postrádaly ten původní glanc. Hodnotím slabšími čtyřmi hvězdami. (02.02.2010)

Proč je původní Arabela tak dobrá a tohle pokračování tak slabé, to je pro mne dosud ne zcela jasné. Část vysvětlení bude možná spočívat v tom, že Arabelu z roku 1980 budu pořád jaksi vidět očima desetiletého kluka, zatímco Arabelu II jsem viděl po dvacítce, už jako poměrně cynický snobík. Také toto pokračování obsahuje celou řadu výborných i slabších macourkovských nápadů. Pochopitelně logika a zdůvodnění toho či onoho občas kulhá, ale to by u pohádky tolik nemuselo vadit, kdyby to jaksi vnitřně fungovalo, což se v první řadě Arabely dařilo, nyní nikoliv. Na vině je asi nekritičnost autorů, kteří nenasytně vrší jeden motiv za druhým, jako by už nevěděli co do dortu nacpat, aniž z těch příběhů vytěží, co je jim vlastní. Výsledek je takto poměrně chladný a přes uplatnění řady výborných herců málo zábavný. Co je ale nejpodstatnější, mám takový pocit, že cosi zásadního se mezi vznikem dvou Arabel stalo v ovzduší , protože zhruba do poloviny 80. let vznikla v Čechách celá řada velmi kvalitních filmů pro děti, zejména pohádek, o jejichž kvalitě či přinejmenším zábavnosti jsem přesvědčen. Po roce 1989, až na nepatrné výjimky, nic, k čemu bych měl chuť či důvod se vracet. (04.01.2008)

Rád spomínam na časy keď som toto pozeral. Mal som asi 10 rokov a tento seriál som fakt žral. Vždy ukončený v tom najlepšom, plný kúzelných postáv, aj Arabelu som miloval aj keď bola iná. Mne to proste nevadilo. Nedokázal som vnímať nelogičnosti, či klišé. Len som sa jednoducho tešil na ďalši týždeň. A to je dôležité, že si má získal. A ziskal si ma tak ako pôvodná Arabela. Aj keď teraz s osdtupom času vidno zmenu štýlu a že to je líznuté 90-tymi rokmi, vždy je to naplnenie fantázie jedného násťročného. (27.05.2004)

Jasný problém v tentokrát už nezvládnutě rozplizlém scénáři, který původním dílům nesahá ani po kotníky, ale o žádnou hrůzu se každopádně nejedná a bez svého předchůdce by nová Arabela možná i splňovala většinu požadavků průměrné zábavy. Nejvíce mě štve, že tu byl dán až příliš velký prostor "hysterickým" hercům typu Jiřího Lábuse, Mariána Labudy a jako zosobnění všeho kravství působící Jaroslavě Kretschmerové. (17.03.2005)

Dodnes si pamatuji můj dětský šok z toho, když to premiérově šlo v telce - Arabelu hraje jiná herečka (!), Menšík je po smrti a ze Sováka, Brodského a Filipovského jsou starci nad hrobem (naopak 44 (!) letého Zedníčka a 55 letého Nárožného seriál vydává za dědky, což je přinejmenším komické), z Honzíka s Mařenkou jsou dospělí lidé (jejichž vzájemný vztah je v celém seriálu tak nepochopitelně cudný, až s tím o to více kontrastuje jejich nečekané finální rozhodnutí spolu bydlet jako milenecký pár, což u vdovy Majerové vyvolá podobně nepochopitelné zděšení), z Xenie je najednou kladná postava, mnohem více prostoru zde má postava Fantomase jakož i zcela nové postavy (Pompo, Papp, Natálka, Roxana, Karel s Hyacintem...), a v případě Rumburaka zde zazní překvapivá informace, že má smůlu na ženský, protože byl mj. ženatý s krasobruslařkou, která mu utekla s trenérem, čímž seriál vtipně navazuje na filmový spin-off z r. 84, a narážek na tento snímek je v seriálu víc, a dokonce se v seriálu i objevuje jedna postava z filmu, a sice inženýr Zachariáš, který Arabele pomáhá s vývojem Arafonu, ačkoli mu zůstala nenávist ke zvířatům (seriál ale kupodivu nijak nepracuje s filmovou kouzelnou formulkou pro přesun do světa pohádek, a místo ní ji nahrazuje Fantomasovými vynálezy, které často dublují funkce cestovního pláště a kouzelného prstenu z původního seriálu). Když ale opadlo to zděšení z příšerné první epizody, rychle jsem tomu přišel na chuť, a každý týden netrpělivě očekával další epizodu (a platonicky zbožňoval milionářskou dceru Natálku). A když jsem si to teď po 30 letech pustil znovu, zjistil jsem, že mě to baví úplně stejně jako v dětství, a ještě se z toho mezitím stalo úžasné devadesátkové retro, které nádherně zakonzervovalo podobu dobových aut, pražských ulic, bydlení, účesů, oblečení (ta děsivá mikina Mařenky, kterou nosí v celém seriálu!) apod. Přijde mi kupříkladu dnes zajímavé, že snad všechny interiéry v tom seriálu jsou extrémně devadesátkově hnusné, což asi nejvíc platí o bytě Petra s Arabelou, ale překvapuje mě to i u vily pana Pappa, která mi tehdy přišla jako vrchol luxusu, a dnes žasnu, jak odporně vypadala uvnitř (nemluvě o komických detailech typu, že ač je Papp v seriálu vydáván za superbohatého člověka, který má dokonce vlastního sluhu - analogicky k pohádkovému králi coby král hraček ve světě lidí - tak jeho venkovní sezení představuje nejobyčejnější bílý plastový stůl s plastovými židlemi, který by se hodil tak maximálně někam na chatu - podobných bezděčně komických či nepřesvědčivých momentů je tam více). A ačkoli chápu nízké hodnocení, které si to zde vysloužilo, a souhlasím s tím, že to byl Vorlíčkův sestup dolů (a například všechny scény s děkanem a docentkou jsou extrémně stupidní), přesto mám toto pokračování v podstatě stejně rád jako původní seriál, a a možnost ho znovu vidět po tolika letech mi připravila velmi příjemný návrat do dětství, ze kterého se jen velmi neochotně vracím zpátky. (11.02.2023)