Jaroslav Moučka

Jaroslav Moučka se narodil 9. listopadu 1923 ve Studené u Dačic do rodiny obchodního cestujícího a švadleny. Po neúspěšných pokusech vyučit se na kramáře, pekaře a knihkupce se vyučil zámečníkem a soustružníkem. Od mládí ho zajímalo divadlo, kterému se jako ochotník věnoval už v Jihlavě.

A bez hereckého školení se stal inspicientem a hercem v jihlavském Horáckém divadle (1945 – 1946) a taktéž v kladenském Městském divadle (1946 – 1947). Už jako řádný herec prošel olomouckým Městským divadlem (1947 – 1949), pražským Národním divadlem (1. říjen 1949 – 31. červenec 1950), odkud odešel kvůli malému hereckému využití, zlínským Divadlem pracujících (1950 – 1953) a nakonec Divadlem na Vinohradech v Praze (1953 – 1994), z kterého odešel na odpočinek.

Jaroslav Moučka byl hercem hlavně charakterních a komediálních postav, bez psychologických profilů, s hereckou originalitou, naturelem a schopnosti vytvářel hlavně lidové a bodré postavy s robustní lidovou komikou, dobrosrdečností a humorem. Vystačil si s několika rysy a přesným detailem.

Z divadelních her si uveďme: „Dalskabáty, hříšná ves" (čert Trepifajksl), „Jan Hus" (Jan Hus), „Babička" (Myslivec), „Dobrý člověk ještě žije" (Colas Breugnon), „Paličova dcera" (Bláha), „Revizor" (Hejtman), „Dobrý voják Švejk" (Feldkurát Otto Katz), „Sviť, sviť, má hvězdo" (Serďuka), „Figarova svatba" (Pedrillo), „Zkrocení zlé ženy" (Vincenzio), „Silvestr" (Silvestr), „Jánošík" (Šuhaj), „Kremelský orloj" (dělník drah) apod. apod.

V českém filmu se poprvé objevil jako dělník Alois Velínský v PŘÍPADĚ DR. KOVÁŘE (1950) Miloše Makovce. K dalšímu filmování se dostal až po svém příchodu do Prahy a až ke konci 50. let.

Hrál havíře (DAŘBUJÁN A PANDRHOLA), venkovana Jakuba (ĎÁBLOVA PAST), odbojáře Vaška (ATENTÁT), četníka (ČINTAMANI & PODVODNÍK), hajného Bureše (VRAH SKRÝVÁ TVÁŘ), rolníka Vitáska (NOC NEVĚSTY), syna Jana (MARKETA LAZAROVÁ), zednického mistra Hovorku (SVĚTÁCI), kočího Edu Škutinu (PANENSTVÍ A KRIMINÁL), ředitele ústavu (PŘEHLÍDCE VELÍM JÁ!), gangstera Toma („ČTYŘI VRAŽDY STAČÍ, DRAHOUŠKU"), hofmistra Smrka (SVATBY PANA VOKA), Vageru (UCHO) atd. atd.

Po roce 1970 se představil ve snímcích VÍM, ŽE JSI VRAH... (Suchánek), SMRT ČERNÉHO KRÁLE (zahradník Kopečný), BITVA O HEDVIKU (tajemník Knor), PŘÍPAD MRTVÉHO MUŽE (major Sojka), MUŽ Z LONDÝNA (kapitán Zeman), PARTA HIC (ředitel Kodet), ČAS LÁSKY A NADĚJE (krejčovský tovaryš Dolejš), BOUŘLIVÉ VÍNO (tajemník Mlčoch), SNY O ZAMBEZI (starý kapitán plavby Navrátil), TŘETÍ SKOBA PRO KOCOURA (kapitán Hruška), CHOBOTNICE Z II. PATRA (loďař Nekvasil), VELKÁ FILMOVÁ LOUPEŽ (šéf gangsterů), SVATBA UPÍRŮ (hostinský) a Z PEKLA ŠTĚSTÍ (starý dědeček).

Významná byla i jeho práce pro rozhlas („Šípková Růženka", „A léta běží", „Fanfán Tulipán", „Ferda Mravenec", „Figurky", „Zlá minuta" aj.), televizní inscenace (AMATÉR, KLÍCKA, DALSKABÁTY, HŘÍŠNÁ VES ANEB ZAPOMENUTÝ ČERT či KDO PROBUDÍ PINDRUŠE...?), seriály (TŘI CHLAPI V CHALUPĚ, SŇATKY Z ROZUMU, HŘÍŠNÍ LIDÉ MĚSTA PRAŽSKÉHO, ZÁHADA HLAVOLAMU, F. L. VĚK, BYLI JEDNOU DVA PÍSAŘI, BYL JEDNOU JEDEN DŮM, 30 PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA, CHALUPÁŘI, MATKA, MUŽ NA RADNICI, NEMOCNICE NA KRAJI MĚSTA, DNES V JEDNOM DOMĚ, DYNASTIE NOVÁKŮ, BAMBINOT, ZLÁ KREV, GOTTWALD, CHLAPCI A CHLAPI, ROKY PŘELOMU nebo ŽIVOT NA ZÁMKU a hlavně OKRES NA SEVERU) a dabing (TIP A TAP, FANTOMAS, HRBÁČ, TONOUCÍ SE STÉBLA CHYTÁ, SENZAČNÍ PRÁZDNINY, ŽUT, ŠŤASTNÝ LUKE i PŘÁTELÉ KOPRETINY).

Získal např. Čestné uznání na Divadelní žatvě (1948), Vyznamenání Za vynikající práci (1967), Cenu Svazu českých dramatických umělců (1976), titul Zasloužilého umělce (1978), Státní cenu Klementa Gottwalda (1982) za postavu Josefa Pláteníka v seriálu OKRES NA SEVERU (1980), Medaili J. K. Tyla (1983) a Cenu Senior Prix (1993). S Vinohrady hrál i na zájezdu v Mexiku („Mezihry").

Od mládí byl levicově smýšlející, proto obětavě pracoval v různých odborářských, stranických, svazových funkcích (třeba ve Svazu českých dramatických umělců). V posledním období svého života se musel stáhnout do soukromí kvůli postupujícím zdravotním problémům. Jaroslav Moučka zemřel 26. prosince 2009 v Praze ve věku 86 let.

Jaroslav "krib" Lopour