Fontána

Nějak nevím, co vlastně říct........ (10.03.2011)

Opravdu luxusní vizuální podívaná. (23.04.2011)

Nejde ani popsat mé nadšení... tento film jsem viděl snad osmkrát, ale stále objevuji něco nového, nějakou skrytou myšlenku, která mi předtím unikla. Nechápu proč to Pitt odmítl, ale co bohudík, že to udělal, protože Hugh je perfektní. Moje emoce byly na kousíčky a já se jen bortil za hromadou kapesníků a přemýšlel zda se mám vůbec nervovat kvůli špatnému počasí. Ne opravdu toto je film s myšlenkou a už jen kvůli tomu je pro mě klenotem ve sbírce! "Neboj... už tam bude.... ." (13.05.2011)

Tohle se nedá popsat, to se prostě musí vidět. Pro někoho brak, pro někoho jeden z nejvýznamnějších filmových počinů vůbec. Hudba bezesporu nádherná (pro mě především Death is the road to awe), příběh mě zcela pohltil. Nic, přátelé, mějte se, jdu hledat strom života ... (26.05.2011)

Mám ráda filmy, ve kterých je víc časových linií a divák musí přemýšlet o tom, jak je všechny poskládat za sebe, a tom jak spolu vlastně všechno souvisí. Tady jsem ale byla první polovinu hodně zklamaná a byla si skoro jistá, že nebudu hodnotit víc než jednou hvězdičkou. Druhá polovina už ale byla mnohem lepší a všechno začalo dávat smysl. Nesouhlasím s názory, je jedno zhlédnutí na pochopení nestačí. V době vzniku filmu asi ne, ale dneska už je podobných spletitých filmu poměrně dost a divák už má s nimi přece jen zkušenosti a umí v nich číst. Co mě ale ani trochu nebavilo, byla linie minulosti. Myslím, že si s ní tvůrci mohli pohrát mnohem mnohem víc. Celkově průměrné drama. (23.07.2011)

Snímek Fontána amerického režiséra Darrena Aronofskyho se tváří jako epický příběh o hledání věčného života, ve své podstatě se však jedná pouze o intimní film o lásce a vyrovnání se se smrtí blízké osoby. Musím říct, že po projekci jsem moc nevěděl, co si mám o snímku myslet, a vlastně ani teď to moc nevím. Asi se mi vlastně moc nelíbil ani jeden ze tří příběhů, které se na plátně odehrávají, ale dohromady chápu poselství, které se snaží autor sdělit. Ač mě tedy téma kdovíjak nezaujalo, Aronofsky má tři silné zbraně, které film pozvedají, jmenovitě: Hugh Jackman, Rachel Weisz a můj oblíbenec, hudební skladatel Clint Mansell. (21.09.2011)

Já to prostě nechápu :D Brácha to nesnáší, kámoška to miluje. Co teď? Utvořit si vlastní názor. A ten? Není. Ani po tom, co jsem to viděla prostě není! První hodina je super, jenže konec to zazdil. Ňák to asi pořádně nechápu. Podle hodnocení jsem si řekla že buď to bude úžasné nebo to po chvilce vypnu. Ani jedno, ani druhé. Vypnout to nešlo - chtěla jsem vědět jak to dopadne. A... nějak nedopadlo. Nebo aspoň nevím jak. 1,5* (18.10.2011)

Skvělé zachycení bezmoci... Fontánu si musím pustit znovu, abych pochytil na 100% všechny souvislosti.. Ty přechody z jednoho děje do druhého, z toho imaginárního do reálného. Film mě opravdu dostal, ale některé scény mi přišly až moc dlouhé. Moc se mi líbil soundtrack a Španělská královna :)) (13.03.2012)

Dokonalost! (01.04.2012)

Určitě zajímavý a velice nevšední počin, jenž mě z nějakého důvodu tolik neoslovil, ovšem nedá se mu vytknout pestrá vizuální stránka a kamera. 3* (22.04.2012)

Velmi si cením tvorby Darrena Aronofského. Fontána mi znovu dokázala, že je to výjimečný tvůrce. Naprosto úžasná audiovizuální podívaná. Propojení tří časových linií různými leitmotivy, prací s kamerou atp., je zkrátka fenomenální. Určitě je nutné vyzdvihnout výkony Jackmana a Weisz, kteří jsou vynikající. Atmosféra je takřka meditativní a to, co k tomuto filmu složil Clint Mansell, je něco přenádherného. Dobře, Lux Aeterna z Requiemu za sen pořád vede, ale Death Is The Road To Awe je těsně v závěsu. Takto jsou emoce z poměrně banálního lovestory námětu znásobeny a posílají film do výšin. Film nutí k zamyšlení, ale tohle dílo si hlavně musíte prožít. Nechte se unášet kompozicí obrazu a hudby. Vychutnejte si to. (22.09.2012)

Fontána je Darrenův pokus o vyjádření spirituální podstaty člověka. Nadprůměrný a přesto jednoduchý příběh se snaží dotvářet kulisu naprosto emocionální podstatě. Zde nejde o film a každý kdo ho hodnotí jako klasický průběh se bude zákonitě mýlit. Toto je zfilmovaná emocionální postata lidské touhy po naplnění. Zde je k tomu použit motiv nesmrtelnosti, ale to není důležité. Je nutné podotknout, že Clint Mansell tu vytváří nejméně polovinu efektu se svým hudebním doprovodem. I tak považuji toto dílo za naprostou genialitu autora a Jackman i Weiszová podali nadprůměrný výkon. Kdo hledá filmové prvky a fáze může být zmaten. Je potřeba film chápat jako emoci. Jedině tak může být plně doceněn. (5/5) (18.12.2012)

Fontána je krásný, ale smutný příběh o lásce, která má ale hořkou příchuť neodvratitelnosti odloučení, smrti, věčnosti... Je podán způsobem který nebude každému po chuti a proto ho zřejmě neuvidí "široké masy"... Film je naprosto úžasně prostupován tóny Clinta Mansella, a musím říct že takhle skvělou hudbu jsem dlouho ve filmu neslyšel. Co bych si z tohoto příběhu odnesl? - Užívej dneška jako by byl každý den poslední, a rozhoduj se správně. 80%. (23.12.2012)

Fontánu som videl po Requieme za sen a i keď obvykle čakám viac, nečakal som niečo, čo by ma dokonale odzbrojilo a ohúrilo. A to som na prvýkrát ten film ani nepochopil. Ale nevadilo mi to, stačila Aronofského réžia, Libatiqueova kamera a Mansellova hudba. Ale nie, nenechal som to iba tak, pretože mi to celý nasledujúci týždeň vŕtalo hlavou, čo bude tá pointa, ktorá sa hodí do tak vizuálne nádherného filmu. Nuž som si sadol opäť krásne k filmu a vtedy som pochopil. A odvtedy som asi krajší (vizuálne i duševne) film nevidel a pochybujem, že niekedy uvidím. Som rád, že som ho pochopil. A vďakabohu za znížený rozpočet pre Aronofského a hercov Jackmana a Weisz, pretože bez týchto vecí by nevznikol film, aký som videl - tak príjemne komorný, tak úchvatne natočený a tak božsky zahraný. (21.05.2013)

Fontána rozhodně není film pro každýho (hlavně v době, kdy frčí tupá akční podívaná bez jakýhokoliv nápadu), takže o to víc si cením vysokýho postavení v žebříčku oblíbenosti! Děj lze interpretovat několika způsoby, takže si v tom každej může najít to svoje... Soundtrack je jeden z nejlepších, co jsem kdy slyšel (15.11.2013)

Srdeční záležitost... Podmanivé herecké výkony úvodní dvojice a především Hugha Jackmana ve filmu, který vypráví příběh nekonečné lásky, kterou nemůže zastavit ani smrt. Hudba pro Fontánu je opravdovou esencí života a nemohla být komponována lépe, než rukou Clinta Mansella, který se již výborně podepsal na předchozím filmu Aronofského. Nemám co vytknout. (13.01.2015)

Trio Mansell, Aronofsky a Jackman priniesli niečo úžasné. Nechápem tie odpady tu. Možno niekomu nesadne film ale TA HUDBA. A ten vizuál. Určite to bude chcieť druhú projekciu. Emócie zasiahli. To finále s piesňou Death is the road to awe bolo čistý audiovizuálny pôžitok. Cítim, že tento film bude dozrievať HOOOODNE dlho. Vždy keď započujem ten soundtrack, tak sa mi znova premietne tá emócia z filmu. A ktorý film toto dokáže, patrí do obľúbených. Lebo toto sa podarí možno raz za roky. (03.06.2016)

Ano, opět mě to dostalo. Tak brečím u filmů no! Ale u těch, co si opravdu zaslouží u nich brečet. Parádní snímek... (14.06.2016)

Film Fontána je ukážkou toho, aké je ťažké urobiť film, v ktorom sa nachádza mnoho metafor a umeleckých prvkov. Je to príbeh muža, ktorý sa musí vyrovnať so smrťou blízkeho. A v každom vesmíre sa tomu vysporiada inak. Fakt úžasná "podívaná". Veľmi podobný šálok kávy ako Atlas mrakov lenže s tým plusom že tomuto som chápal (Atlas bol už na mňa moc). Spočiatku som bol v očarení z toho, že tam Hugh Jackman lieta vo vesmíre. Avšak, všetci sme sa dostali vysvetlenia. Fakt veľmi zaujímavý príbeh. Chcem dať odkaz ľuďom, ktorí dali filmu odpad. Možno by ste mohli skúsiť sa nad filmom zamyslieť ako nad umeleckým dielom. A nie tak, že nie je tam sex a akcia tak to jednoducho nie je dobre, či prečo sa tam oblizuje so stromom. Všetko má svoj vlastný význam. A hlavne to je v metaforách. (02.10.2022)

94% - Něco se mi na tom nelíbí, těžko ale popsat co. V jednotlivostech (herci, hudba, režie, výtvarný pojetí, téma, komplexnost příběhu...) je vše bezchybně, ale vcelku mi tam něco hapruje. Asi že pro film je to téma moc velký, moc složitý - přesahující jeho vyjadřovací možnosti. Nebo možná jen přesahuje schopnosti Aronofského. Přes všechnu obrazovou velkolepost a originalitu, nedokáže víc než jen naznačit (stejně jak v Pi) co by asi chtěl říct. Ale ne každý může být genius. Myslím že tvůrci, kteří takto absolutní téma vyjádřili odpovídajícím způsobem by se dali spočíst na prstech jedné ruky. (03.02.2007)