Vlkodlak: Noční lovec

Michael Giacchino kromě režijní tvorby druhých táhne svým soundtrackem k zemi už i svojí vlastní. A tak sledujeme sice zručně natočenou poctu klasickým filmům, který vybudovaly „horror“ coby filmovej žánr, zato poctu s impotentním soundtrackem (byť před sto lety obstojným), kterej filmu bere všechnu atmosféru i napětí. Takže když už vznikne marvelovka, která se současnýmu Marvelu na míle vzdaluje, je dojebaná stejným orchestrálním paskvilem jako všechny ostatní. Podobný mini filmy jsou ale pro Marvel dobrou cestou, jak hledat nová uchopení budoucí tvorby, takže klidně víc! (10.10.2022)

Temnější strana Marvelu. Debut slavného skladatele Michaela Chiachina je poctou starším snímkům i vlkodlakům a je to příjemná hodinová podívaná s černobílým filtrem, který mi ve výsledku nevadil tolik, jak jsem se obával. Boj o mocnou relikvii s hromadou lovců v labyrintu a s jedním monstrem k tomu. Začíná to jako Battle Royale žánrovka, což by mi sedělo více, kdyby se v tomhle duchu nesl i celý film, ale vzájemných duelů je málo a jsou poměrně uspěchané, ale dojde i na trochu gore, což mě překvapilo. Je to rozhodně experimentální marvel žánrovka, která má potenciál. Nejlepší je samotné finále s vlkodlakem, kde dojde na docela slušnou vybíjenou ( občas je na kameře až moc šero a nejde úplně detailně vidět, co se zrovna děje), ale má to atmosféru a působí to velmi neotřele. Díky hodinové stopáži se jedná o snesitelnou a příjemnou změnu, která by neměla nikoho vyloženě urazit. Letos lepší vlkodlak tuším nebyl hehe. 6/10. (11.11.2022)

Tak já nevím. Na poměry Marvelu svou formou relativně svěží vítr, nicméně obsahově naprosto průměrná věc. Na 54 minutách se s daným materiálem přece jenom dá vykouzlit o trošku víc než skvěle natočená pocta "klasickým hororům" v typickém (čti samoúčelně přeakčnělém) rouše Marvelově, kterej si ty klasický scénáristický archetypy (čest těm pár výjimkám, u nichž si alespoň částečné nabourání vydupali režisérské osobnosti) prostě neodpustí. Porovnám-li 12 let starou poctu ve formě remaku nesoucí se na podobné vlně, vyhrává The Wolfman i přes svou občasnou debilitu s přehledem. U něj jsem "ten" feel měl. U Werewolf by Night ho udusily pařáty filmové pop-mašinérie. (07.10.2022)

Nečekaná parádička v podobě netradičně vyhlížejícího krátkometrážního snímku. Dnes, po celé sérii propadáku, již na Marvel pohlížím poněkud skepticky, ale tento temný kousek se skutečně vydařil. Tak akorát zajímavé a celkem sympatické postavy, vhodně zvolená legenda, dobře napsané, a zároveň vtipné rozhovory a k tomu jako bonus špičkové akční scény. To navíc bez jakékoli zbytečné výplně. Sice mi trochu vrtá hlavou, jak by si soutěžící lovci s monstrem poradili, neboť na něj evidentně nikdo z nich ani z daleka nestačil. S tím je ostatně spjata i druhá otázka, neboť později jediný vlkodlak prakticky zničil onu celou špičkovou společnost. Ale i tak velká spokojenost! (17.10.2022)

Odľahčená forma tomu na podiv prospela a i keď sa nejedná o žiadny filmový zázrak, tobôž hororový, tá kratšia stopáž len prispela k tomu, aby bol tento malý, relatívne bezvýznamný “kraťas” slušným prírastkom do už tak pomaly vymretého subžánru o vlkolakoch. Trošku prilepším i keď tri sú ďaleko objektívnejšie. (10.10.2022)