Válka světů

Přece jen jsem čekala trochu víc od takové ikony dneška, jakou Steven Spielberg bezpochyb je, nicméně nelze mu upřít, že stále zůstává oním skvělým vypravěčem. Celý film mne udržoval v napětí, co bude dál - pořád jsem čekala válku a katastrofickou vizi konce světa. Snad proto mě zklamal možná až příliš patetický a sentimentální závěr. Takže spíš 3,5*. (15.08.2005)

Třicet let po tom co Spielberg de facto založil žánr blockbusteru se k němu vrací v plné parádě. Jeho Válka světů představuje velkolepou mimozemskou invazi nečekaně skromným způsobem, celou dobu totiž sledujeme jen tři obyčejné lidičky a jejich cestičku za rodinou (bez přehnaného heroismu). Co však skromné není, jsou naprosto onanné (to není překlep) vizuální efekty a příjemné je, že Spielberg se jimi vyloženě nechlubí, téměř všechny eye-candy výbuchy probíhají jakoby mimochodem na pozadí. Ovšem scénář už není taková extáze, pár nelogičností se dá najít poměrně snadno a zejména ukvapený závěr dost vrže... Jakože Spielberg komponuje své obrazy mistrovsky, tak obsahem mě tentokrát trochu zklamal. 7/10 (12.10.2008)

Spielbergova verze Války světů je skvělým kontrapunktem dosavadní tradici katastrofického filmu. Je to film obrácený až nezvykle do sebe, který většinou pohrdá monumentalitou bitev a patosem hrdinství. Soustředí se na tři malé bezvýznamené body, které se zoufale zmítají v divokém proudu války a na nějaký heroismus, fráze nebo nacionalismus jim čas nezbývá. Herecké ztvárnění oněch tří bodů je famózní – chemii rodinného tria dramatizuje zejména maličká Dakota Fanning, jejíž život má z pohledu vypravěče filmu mnohem větší hodnotu než nějaká Socha svobody, Bílý dům a další dosud nepostradatelné elementy žánru. Tom Cruise už mě nepřekvapí – vím, že patří mezi nejlepší a Ray Ferrier to jen a jen potvrzuje. Steven Spileberg využívá báječně fungující magie postav a drží se jim prostřednictvím fenomenální kamery Janusze Kaminského pokud možno blízko u těla. Výsledkem je intenzivní a až nezvykle komorní podívaná, do které lesk a sláva velkých bitev lidstva doléhá pouze v podobě nejasných zkazek. Hutnou atmosféru Války světů dotváří nezvykle introvertní soundtrack Johna Williamse a samozřejmě skvostné efekty, které patří k nejlepším vůbec. Nejpůsobivějšími momenty jsou scény s náznaky zkázy lidstva – déšť šatů, stovky mrtvých v řece... Spielberg se tímto filmem stal definitivně vrcholným představitelem současné spektakulární sci-fi. Jeho filmy mají duši, mají poutavé vizuálno, mají prostě náboj. A mají bohužel pokažené závěry. Ve Válce světů není problém v myšlence, nýbrž v tom, že klišé, kterému se až té doby celkem úspěšně vyhýbá, na konci udeří jako kulový blesk. Škoda, slabších 5*. (02.07.2005)

Podívaná, která má vyšší ambici, než jenom děsit. Tou "přidanou hodnotou" jsou zde scény, které přinutí člověka přemýšlet. Jakoby si Spielberg nedělal iluze o lidech a o jejich schopnosti pomoci bližnímu, když jsou v roli "lovné zvěře" bojující o holé přežití. To je patrné ve skvělé scéně, kdy dav lidí, i pod vlivem davové psychózy, lynčuje Ferrierovu rodinu. Nebo. Má právo člověk zabít bližního, pokud tím pomůže své rodině? Co bychom v podobné situaci dělali my sami?___O válku tu vážně nejde. Spíše o komorní drama, kdy je vše nahlíženo očima Cruisovy postavy. Proto nevidíme masakry v jiných městech, proto nevidíme bitvu na kopci, protože Ferriero stojí pod ním a proto mi přijde logický "rychlý" závěr. Kdybychom totiž měli nahlížet na postupnou skázu mimozemšťanů v globálu, bylo by to v rozporu s původním konceptem filmu jakožto komorního dramatu - osudu jedné rodiny. Navrch žádné americké vlajky, žádný hrdinný prezident ve stíhačce, prostě radost pohledět. Snad jen těch pár nelogičností zamrzelo a pak kdyby Spielberg trochu přitlačil na tragičnosti osudu Ferrierovy rodiny, v rozporu s happyendem, to by byl teprve hardcore. Pětihvězdičkový hardcore :o) (03.07.2005)

Nejdřív jsem myslela, že si emzáci konečně přiletěli pro tu Tomíkovu sektu, a když jsem pochopila, že to tentokrát bude hodně blízké a hodně nepříjemné setkání třetího druhu, tak jsem pro změnu netrpělivě čekala, kdy Miranda Otto tasí meč a s výkřikem "smrrrrt!" jim nakope pozadí nebo co to mají. Obě domněnky a naděje se ukázaly jako liché a pokus sympatizovat s hrdiny vyšel naprázdno, protože Tom byl v proletářské roli přesvědčivý asi jako vlk přestrojený za babičku a po deseti minutách ve společnosti jindy skvělé Fanningové, která v sobě coby Mary Ann značně nelogicky spojovala mnou nejvíc nenáviděné stereotypy v zobrazování dětských postav, a sice rozmazleného hysterického spratka s přemoudřelou zmenšenou kopií dospělého, jsem si přála, aby se E.T. nažral a Dakotka nezůstala celá. Naštěstí komorně hororová stránka věci a pochmurná atmosféra, nahrazující dnenezávislovské hurávlastenectví, přece jen daly občas zapomenout na přeslazené rodinné drama, stejně jako Tim Robbins i na minimálním prostoru zastínil své hvězdnější kolegy, takže i když Spielberg ve výsledku válku se světem nevyhrál, kapitulaci přede mnou podepisovat nemusí. Já holt radši Mnichov nebo Amistad, Mr. Director. (16.12.2009)