Sunshine

☼ S ☼ U ☼ N ☼ S ☼ H ☼ I ☼ N ☼ E ☼.... Nic nového pod Sluncem, ale něco nového v Slunci. Zdál se mi sen. Ocitla jsem se v neviditelné zóně uvnitř poslední naděje lidstva, Ikara 2. Do posádky jsem se zamilovala od prvního spatření. Kapovy modré oči, ve kterých zuří pozemské cyklony, aby se v nich vzápetí rozhostil vesmírný klid.Třesoucí se rty něžné, ale ocelově pevné Cassie, rozhodná brada a absolutní nekompromisní oddanost vojácky přímočarého Mace, pokorná odvaha v několika úsporných gestech Kanedy. Jeden za všechny, všichni za Cíl. Symbolický kontrast lidského oka- a božího oka, kterým je v téměř panteistické interpretaci naše nejbližší hvězda..............Skutečnou hvězdou filmu není Capa, Kaneda ani Mace, ale Slunce. Morální dilemata a náboženské motivy plují v meziprostoru mezi slovy a činu, ale bez patetické zátěže. Tím víc působí a rozdírají. Když Kapa hebce rozřízne ticho slovy Kill him, když se Mace mlčky omluví za výbuch adrenalinu, podléhám a obdivuji se Boylovu emocionálnímu minimalismu. Tragické lovestory prožívá celá posádka.Ale ne v těle Ikarově. Se Sluncem. A to celé podkresluje drsně medoví Underworld a božské symfonie Johna Murphyho. Sunshine mě střídavě zmrazoval až k ledovému skupenství a poté bez výstrahy házel do výhně. Smrtelnost a nesmrtelnost v zavíření hvězdného prachu. Filozofie beze slov. Totální zážitek. Našla jsem svou sluneční fontánu, hlubokou a žhavou, ze které jsem se hltavými doušky napila, do níž jsem se ponořila a kam se vrátím...Vrátila jsem se, a Boyleovu sluneční odyseou jsem prošla popáté. P.S. ad závěr: ani napoprvé jsem v tom žádný násilný přerod neviděla, nečekala jsem výrazovou a formální lineárnost. Ocenila jsem, že na konci poutě se proti nim postavilo stvoření stejného rodu, a přece za hranicí humanity, taková variace na sluneční, ale stále ještě rozmazanou lidskou skvrnu.Tell me, what do you see? (09.09.2007)

něco jako fontána, jenom jeste vice uhrancive, spalujici a taky blize (i kdyz stale dost daleko) realite.. Uzil sem si to bezchybne, nekterymi lidmi vytykany zombie az tak nevadil, protoze jeho silene myslenky a drsny hlas + zajimave resene sceny jeho vstupu na scenu, aniz by jsme na neho prilis videli, delaji jen a jen dobre.. jen ta scena pred uplnym zaverem byt nemusela. Nebudu to ovsem svalovat samozrejme na rezisera, protoze ten spolu s Murphym udelali ze scenare, ktery jemne prave ke konci pokulhava, skvelou audiovizualni meditaci.. Nektere sceny jako napr, oprava lodi, Vyhlídka na Slunce, uplny zaver (ktery tvori opravdu az nabozenskou tecku a rozviji celkovou myslenku filmu uzasne..) ci taky skvele gradujici prednazvova scena odhalujici poprve Ikarus jsou mistrovskym pocinem.. Herecke vykony vsech, presto ze ne vsichni jsou ackovi herci, maji auru uveritelnosti a pote, kdyz se zacne vsechno kazit, doslova prekvapuji.. Rozhodne nejzhavejsi film roku... doslova. Kaneda, what do you see? (nemohl sem si pomoct) (25.03.2009)

Sunshine je pro mě, co se žánru sci-fi týče, na podobné úrovni jako Potomci lidí. Netradičně, až komorně pojaté sci-fi, od kterého jsem možná očekávala trochu více. Či něco úplně jiného. Sunshine má úžasnou vizuální podobu a osobitou atmosféru. Příliš mě však nezaujala herecká sestava, zvláště "hezounek" Chris Evans mi sem nějak nepasoval. Snad nejvýraznější byl pro mě Cillian Murphy. Vrcholem snímku je závěr, který se stylově i zpracováním podobá Fontáně. Dokonalé spojení působivého vizuálu a famózní hudby, skladba The Surface of the Sun je jedna z nejúžasnějších a nejmagičtějších hudebních melodií vůbec. Give me chills every time. Pure Brilliance. (30.08.2012)

Nekombinovat Sunshine umně hudbu s obrazem, který těží hlavně ze zalévaní všeho možného slunečním jasem a hypermoderních interiérů lodi Icarus 2, neštěkl by po něm zřejmě ani pes. Postavy jsou nijaké a není divu, vykreslení jejich charakterů je věnováno pramálo prostoru - proto je každá postava vybavena nějakou šablonovitou vlastností, která vyplave čas od času na povrch. Hlavně, že se všichni nějak liší. Většinu času řeší úkoly, jejichž rámcový smysl je sice zřejmý, ale řešení se skládá z několika nepochopitelných úkonů - obvykle ještě ukradených z jiných děl. Děj je značně nesouvislý a krom řešení různých problémů jej ozvláštňuje již jen epizoda s lodí Icarus 1. Ta v sobě skrývá určitý potenciál, jenže ve výsledku se dozvíme v podstatě jen to, že kapitánovi ruplo v bedně. Jeho proslovy o nevzpírání se božímu plánu jsou plácnutím do vody - šplouchne to a konec. Nejsou totiž součástí dialogu a navíc jsou tato slova vykřičena uvnitř akční scény, ve které spíše podtrhávají kapitánovo šílenství, než sdělují nějakou myšlenku. Pokud jde o fyzikální zákony... i když se někomu může zdát, že je to s nimi lepší, než ve většině jiných filmů, já ten pocit nemám. Už samotná zápletka je naprosto pošahaná, stejně jako mnoho peripetií po cestě. Jsou tu určité výjimky, např.: "méně lidí vydýchá méně kyslíku," příhoda mimochodem poměrně zajímavá i z psychologického hlediska, ovšem ani v tomto případě nejde o originální myšlenku. Mě osobně mrzí, že právě této události-rozhodnutí nebylo věnováno více prostoru. Kritický pohled na film ve mně vyrostl hlavně až po jeho zhlédnutí - předtím byly mé oči zaslepeny slunečními paprsky a atmosférou. Silné ***. (31.08.2008)

Nevím, kde začít a to se mi nestává často. Sunshine je film velmi zvláštní. V podstatě jde o jinak uchopené klasické sci-fi, které se neskutečně inspiruje (vykrádá?to nechám na Vás) mnoha jinými filmy mezi kterými bych jmenoval 2001, Vetřelce, Horizont událostí, Jádro a dalšími. Inspirace je natolik silná, že větší znalec podobných filmů se může velmi často pousmát nad známými scénami, myšlenkami nebo zápletkami. Danny Boyle své apokalyptické téma uchopil velmi jemně, ale potvrzuje, že ví kdy a kde přitlačit. Audiovizuální skvost, v kterém dominuje vesmírná loď, slunce, světlo a tma. Filozoficky nejde o průlomové dílo, které vytváří nový pohled na svět (lo), ale o film, který má myšlenku, jednoduchou upřímnou a rozvinout v druhé půlce, ale potlačenou obrazem. Herecké výkony nejsou špatné, ale min. v jedno případě castingově nezvládnuté (promiň Michelle Yeoh, ale ty ses moc nepovedla...). Vrcholem je rozhodně Cillian Murphy, který možná není herec co získá 10 oscarů, ale jeho oči si dokážou podmanit nejen ženy, ale i muže. Sunshine je až příliš film věrný svému jménu. Stejně jako sluneční svit někdy svítí a pálí hodně a někdy málo, někdy je pouze nevýrazným pohlazením po kůži, kdy ho člověk považuje za samozřejmost a přímo ho ignoruje a jindy svit pálí a ubližuje víc než by byl schopný oheň. Danny Boyle si vybral jednoduchý film, v kterém není vše na svém místě a rozhodně nepůsobí promyšleně, dokonale a perfektně. Je v něm několik děr na nimiž, doufá autor, nebudete přemýšlet a pouze je přijmete. Nemohu popřít, že min. dvě tři scény ve mě vyvolali opravdu nádherný pocit a nemohl jsem odtrhnout oči od plátna, ale ve zbytku filmu jde o známou a předem určenou (na vesmírné filmy až stereotypní a klasickou ) zápletku ničím neohromující a neoriginální. Je v něm však něco kouzelného. Určitě to nesedne a nebude to stačit všem. Film je plný vizuálních šperků, které jsou však na hranici vkusu a nevkusu, protože jsou použity tak, aby změnili divákův pocit z toho co se děje na plátně a vždycky se najde někdo kdo by raději takovéhle např. rozmazávání, rychlé střihy nebo velmi rychlé pohyby kamery ve spojení se zastavenými pohledy na hrdiny. Sunshine přináší pestrý zážitek, který kdyby byl více originální v detailech, kterými se příliš podobá ostatním sci-fi, patřil by mezi klenoty. I přesto je jeho patrná nedokonalost jistým vstupem do vyšší společnosti, protože způsobí, že 98 minut budete sledovat děj na plátně, nebudete mít chuť na další popcorn ani coca-colu a nebude cítit potřebu návštěvy toalety. Jít na takový film do kina je polovička jeho kvality, myslete na to a dobře se bavte určitě ve váš film nechá něco ze sebe ,ať v dobrém či špatném. Co je blíž k Bohu než Slunce? (07.04.2007)