• gudaulin
    ***

    Zatímco "Kancl" představoval vybočení z běžné sitcomové produkce, "Je to soda" jde v popírání pravidel sitcomového žánru nesrovnatelně dál, fakticky tvoří spíš jeho protipól. Důraz na realističnost prostředí, téměř dokumentární kamera a absence umělých hlášek a dramatizujících situací. Poctivě vzato, k prvoplánovému smíchu toho v seriálu mnoho není, jakkoliv absurdních situací se najde nespočet. Je to spíš nahlédnutí pod pokličku práce různých Dalíků, Šloufů a dalších manipulátorů a nejrůznějších vládních poskoků v britském podání. Místy se dokonce z jejich jednání a myšlení dělá člověku stejně jako po požití hodně nestravitelného jídla. Celkový dojem: 60 %.(27.9.2008)

  • Splasher
    ****

    Psal se rok 2004 a BBC se rozhodla bilancovat. Vyhlásila anketu pro své diváky o nejlepší britský sitcom (výsledky). Advokátem pro Yes Minister (Jistě, pane misnistře) byl vybrán Armando Iannucci. A ten si položil otázku: Jak by vypadal dnešní ekvivalent tohoto brilantního díla? A sám si i odpověděl. Už by to nebyla sžíravá satira na státní správu, ale na mediální obraz politiků. A tedy rostoucí význam jejich poradců a spindoctorů. BBC se netvářila moc nadšeně a poskytla jen minimální rozpočet na 3 díly a pozdně večerní slot na BBC4. Přece jenom politika je nepopulární téma i pro komedie. Iannucci se rozhodl využít několika tvůrců, s kterými se znal již z dřívějšího pořadu Gash (2003). Protože necítil žádný tlak, rozhodl se natáčet bez kompromisů (čímž určitě odradil řadu diváků). Jmenovitě extrémně dynamickou dokumentární kamerou, zachycující řadu extrémně vulgárních dialogů. Dodnes Iannucci vzpomíná na první den Capaldiho na castingu a jeho špatnou náladu, kterou promítal do svých replik. ___ Na rozdíl od Kanclu se hned první promítání setkalo s úspěchem a seriál patřil k nejsledovanějším titulům BBC4. Následovala rychle druhá sezóna s třemi novými díly. V roce 2006 byl seriál oceněn BAFTou jako nejlepší sitcom uplynulého roku a Chris Langham byl oceněn za nejlepší komediální výkon. Světlou budoucnost však narušilo obvinění Langhama. BBC seriál odstavila a nakonec došlo jen na 2 speciály v roce 2007. Ale poprvé už i na BBC2 a opět s nominací na BAFTAs. Když přišel i úspěch filmové verze In the Loop (Politické kruhy), BBC již na nic nečekala a objednala plnohodnotnou třetí sérii (8 dílů). Navíc již stabilně na BBC2 a v premiéře i na BBC HD. BAFTAs roku 2010 již patřila jednoznačně The Thick of It, když seriál a herci proměnili hned tři nominace. Čtvrtá série je určitě tou poslední, možná ale dojde na nějaký ten speciál. ___ O tom, že je Malclom Tucker životní rolí Petera Capaldiho, asi nikdo nepochybuje. Stačí aby nasadil svůj "bollocking" výraz a člověku běhá mráz po zádech. Frustraci ze své špinavé práce a nekompetentnosti podřízených PM si vylévá pomocí ještě špinavějšího slovníku, který mu dali do vínku páni tvůrci. Třetí a hlavně čtvrtá sezóna pak ukazuje, jak to vypadá, když se politické vody rozvíří až příliš. I při sledování poslední sezóny hodně Britů nevěřícně kroutilo hlavou nad podobou nových epizod s právě probíhající agendou (viz jídlo ve školách, ministerstvo zřizující vlastní banku, etc.). Finále pak tvoří reakci na stále probíhající Leveson Inquiry a propojenost médií s politikou.(5.11.2012)

  • Bohemák
    ****

    Gudaulin to ve svém hodnocení nakousl přesně: nejde tu o sledování nejvyšších politiků, ale právě těch špindírů v pozadí - Dalíků a Šloufů. Ke snazšímu přístupu k seriálu je dobré prostě nečekat humor a jenom se divit, kam až hrdinové dokážou při pohybování se v politice zajít. I uživatelé, kteří hodnotili velmi nízce, asi uznají, že nuda to tedy rozhodně není...(11.8.2010)

  • lubospoti
    ***

    Docela zajímavý nápad, ovšem s mnoha mouchami. Tou největší je asi kamera. I když důvod takovéhoto snímání byl asi jasný. I mě na chvíli zmátlo, jestli sleduji sitcom nebo dokument natočený skrytou kamerou. Ale čeho je moc toho je příliš. Stejný problém je i s vulgaritami v seriálu. Nejsem žádný moralista, pro ostřejší slovo nejdu daleko, ale zde se mi to zdálo takové moc samoúčelné.(11.9.2013)

  • Thomick
    ****

    Můžu hodnotit pouze Abbotovu éru, čili první dvě (mini)série, a přes počáteční rozpaky nakonec konstatuju solidní míru spokojenosti. Musim přiznat, že mě - celýho zhýčkanýho brilantně pointovanýma mono- či dialogama z Yes, Minister - tahle brutální smršť nadávek a koncentrovanýho chaosu opravdu nemálo zaskočila ... nicméně svuj velkej přínos Thick of It má. Jde ještě hlouběji a zároveň trochu jinačim směrem. Přestože se točí kolem jednoho z ministerstev a míhá se i kolem samotnýho č. 10, vyobrazuje v první řadě "mravenční práci" dělníků v pozadí (což je přirozeně eufemismus, jde přece o sitcom). Zároveň jak svou hloupou, tak svou manipulativní verzi karikatury Iannucci s Armstrongem uchopili docela jinak než tvůrci kultu Jim Hackera, respektive Sira Humphreyho: zde si Hugh Abbot vesměs uvědomuje, že ví prd, a na nic moc si (na rozdíl od Hackera) nehraje; zatimco jej nepeskuje tak chladnej, vychytralej a vždy nad věcí "jakože nadřízenej", nýbrž obyčejnej hulvát bez čitelný strategie. Teprve následný maskování Abbotovy hlouposti, potažmo Tuckerovy mocenský kličky, už na Yes, Minister nápadně odkazujou; jinak toho ale opravdu moc neni. Co mi zde fatálně scházelo - a chvályhodně zvolený zaměření na mediální obraz politika, na PR, by to jedině vhodně doplňovalo - byla předevšim relativní ignorace soukromí hlavních postav, o kterym se tak maximálně tlachá. Přitom známý Hackerovy diskuze s manželkou v Yes, Minister představovaly příjemný osvěžení, rozptyl a zároveň tak tamější satiru dělaly poněkud plastičtější. --- Každopádně přes, nebo spíš právě pro tolik odlišnou formu se nakonec nemůžu rozhodnout, co je nadčasovější - jestli Yes, Minister, nebo Thick of It. Osobně nicméně preferuju rezervovanější, diplomatičtější přístup. Ale je mi jasný, co by mi na tohle famózní neruda Peter Capaldi odvětil ... En em ef pí - not my fucking problem!(3.1.2014)

  • - Dle Iannucciho byla část dialogů improvizovaná. Herci nebyli limitováni snímáním kamer a měli dovoleno vycházet ze záběru při dialozích. (Splasher)

  • - Bohatý slovník Malcolma Tuckera (Peter Capaldi) si občas propůjčí samotní politici. Nejvýraznějším případem je neologismus Omnishambles, který lídr britské opozice Ed Miliband použil při kritice rozpočtu na rok 2012. Později byl použit i novináři při kritice Mitta Romneyho, kdy jeho počínání označili za Romneyshambles. (Splasher)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace