Počátek

Po skončení takovejch filmů každej přemejšlí a uvažuje, jak to vlastně všecko bylo. Já se během okamžiku vystačil s jediným logickým vysvětlením a bohatě mi to stačilo. Jenže druhej den jsem si uvědomil, že ten film sám o sobě nemá právě jen to řešení, který já jsem si vysnil. On totiž obsahuje celou várku řešení. A na ty časem přichází čím dál tím víc lidí, protože ten film sám o sobě obsahuje v každé scéně něco, čím tu další variantu neskutečně zmate. Takže na první shlédnutí to tak nevypadá, ale každá scéna by mohla naznačovat určitý kus jednoho z vysvětlení a nakonec je to tak komplikované, až už to tak jednoduché, jak jsem si prvně myslel, není. Já se tomu taky ani nedivim, vždyť Nolan by nenatočil zase tak jednoduchej film, kde ten nejzásadnější fakt by měla poslední scéna, která by vlastně hotovou myšlenku trošičku přibrzdila. Ale nečekal jsem, že natočí tak komplexní film, kde právě každá scéna hraje důležitou roli v budoucím ději. Právě proto je Počátek tak neskutečnej film. Jenže já na stoprocent s čistým svědomím do vítězný rovinky stejně nedojdu. Přesto že je Počátek parádní film, má tam pár solidních vad. Hlavně teda ačkoliv komplexně funguje geniálně, neobsahuje nic, u čeho bych měl na plno otevřenou držku. Jasný, akční scény jsou určitě parádní, ale samotný příběh mi prostě na první shlédnutí tak unikátní nepřišel, to až později, kdy jsem nad ním začal přemejšlet a pročítat si různé diskuze na internetu. Taky mi vadilo, že film se zaobíral všemi postavami zvlášť, ale žádná nebyla takový ten pravý hlavní hrdina. Měl jím být Leonardo DiCaprio, ale nakonec se to roztáhlo na všecky strany a každý si tam zahrál svojí důležitou část tak nějak rovnoměrně. Když to pak porovnám s DiCapriovym předešlým filmem, taky nemůžu dát plný počet, jelikož právě u Prokletýho ostrovu jsem brutálnější zakončení filmu dlouho neviděl. Všecky tyhle maličkosti mě pak utvrdili v tom, co jsem si celý film řikal, že tomu prostě tu pátou nefláknu. I když jsem pak na závěru hodně přemejšlel, ale nakonec jsem udolal. Počátek je i přesto ale revoluční film svou na jednu stranu nevýraznou kostrou příběhu, ale šíleně komplexním jádrem, který lidi po celym světě budou rozebírat desítky let dopředu. (06.08.2010)

Paradox: Falošne “superchytrý” film, ktorý skrze úžas nad dosiaľ nevideným vzbudzuje konzumne pohodlný pocit, že v ňom do seba všetko perfektne zapadá. Keby obsahoval skutočné emócie a nejakú myšlienku, keby osudovosť a naliehavosť čerpal z príbehu a nie iba z koule-rvoucně-robustnej Zimmerovej hudby, keby mi umožnil sa spojiť s postavami a nenechával ma iba žasnúť nad ich magickými dialógmi, zrejme by som onomu lákavému pocitu dokonalosti a výnimočnej udalosti podľahol. Ale týchto, pre FILM kľúčových hodnôt, tu nie je o nič viac, než je života v obraze monotónnej siluety šedivých mrakodrapov na pozadí päťdesiatročného sna Cobba a Mal. Inception je “iba” mimoriadne efektná matrixovská póza. (22.07.2010)

Jde vo to Nolane, teď jsi celkem dobrej, ale Počátek naznačil, že tvý schopnosti vyprávět strhující příběh nejsou nekonečný. To je hold podělanej život. S tím se budeš muset, bejku, holt ňák smířit. Víš, filmařská branže je narvaná naivníma kreténema co si myslej, že s každým dalším natočeným filmem budou zrát jako víno. Jenže víno se často mění na vocet. Filmem Počátek si se už dostal ke špici, ale ne na ní. A jestli si na ni chtěl, měl jsi do filmu dát emoce. „Jen“ strhující obrazový kouzelnictví a myšlenkově úžasný příběh na absolutní filmařskou špici totiž nestačí, ale ser na to, i tak si natočil parádní biják, že kterého jdou diváci už v prvních minutách na prdel. A až se za rok budeš válet v Karibiku s holkama jménem Tifany a Amber, pít piňacoládu, přepočítávat zisky z Počátku a v tvým prezidentským apartmá bude zářit plešounek jménem Oscar, myslím, že budeš celkem spokojenej parchant, přesně jako já při sledování tvýho bijáku. (23.07.2010)

Nolan se opět potvrzuje jako technicky silný režisér, ale měl by se řídit radou jedné ze svých postav a začít snít ve větším. Svět snů a fantazie totiž ukazuje jeho chladnost a neschopnost oprostit se od desítky pravidel tím spíš. Přitom pravidla Počátku rozhodně nejsou nějak brilantně promyšlena a je až překvapivě snadné najít díry v logice. Nevadilo by mi to u jiných filmů, ale když se něco tak strašně vydává za chodícího filmového zázraka, přitom však je to děravé jak ementál, vyloženě mě to irituje. Možná i proto, že vše je polopaticky vysvětleno a několikrát zopakováno, aby zápletku pochopil i největší jouda. Nezbývá tedy ani malá rezerva a mezera, které by trhliny obhajovaly skrze "tajemno" a "domyšlení si". V celkovém nápadu byl potenciál - věřím, že kdyby Nolan skutečně natočil nízkorozpočtové krimi, měli bychom tu film roku (minimálně), ale tak komplexní námět nejde udělat jako blockbuster pro každého, což ale s tímhle rozpočtem bylo nutné. Je to tím smutnější, že veškeré "vysokorozpočtové" prvky jsou naprosto zbytečné a snímek by stejně dobře fungoval i bez nich. Inception je pěkný blockbuster, který divákům vnuká myšlenku o svojí chytrosti, promyšlenosti a jedinečnosti velmi úspěšně. Nolan si pochvalu zaslouží minimálně za to, jak se dokáže vetřít "obyčejnému" divákovi, který si najde modlu, (jde na to chytře - skrze přesvědčení ho, že když snímek pochopil, je sám chytrý - přitom na pochopení Počátku není naprosto nic složitého), a přesto udrží pozornost u těch náročnějších, kteří se budou soustředit hlavně na technické kvality, narativní kejkle a chyby si uvědomí, ale prominou je. Inception je skutečně dobrý film, výjimečného na něm ale není nic. (24.07.2010)

Po 30 minutách jsem film vypnul a řekl jsem si, že tohle tedy nezvládnu. Pak jsem si ale řekl, že když má film přes 90% hodnocení, tak ho přece musím vidět. Tak jsem si film pustil podruhé. Realita, sen, sen ve snu a ještě sen ve dvojitém snu....to už šly na mne mrákoty. Zřejmě má Leonardo DiCaprio velkou sílu v myšlenkách, neboť i na mne provedl "Inception". Také jsem upadl do hlubokého snu. Bohužel jsem ale nebyl napojen na myšlení s hlavními hrdiny, takže jsem nemohl sledovat jejich osudy. Neměl jsem sebou svůj talisman, neměl jsem architekta a chemika. Nevěděl jsem tudíž, co je sen a co realita. Matrace a polštář "Dormeo" udělalo své a já měl svůj svět. Pak jsem se probral. Nepadal jsem 40 minut v dodávce, ale matka na mne ječela, jestli nechci večeři. Film jsem si tedy pustil potřetí. Bylo to dlouhých 148 minut utrpení. Dávám 1* za líbezný hlas Edit Piaf, který mne čas od času probral. (13.11.2010)