Luther

Londýn - životem pulsující gigantická metropole, která se pyšní luxusními ulicemi, chrámy konzumu, univerzitami, bankami či muzei. Jenže o nich seriál nevypráví a v jejich interiérech se jeho příběhy obvykle nedějí. Hrdinou seriálu je totiž policista, který se specializuje na nejtěžší zločiny a jeho úkolem není pohybovat se v příjemném prostředí rezidenčních čtvrtí mezi počestnými daňovými poplatníky vedenými těmi nejlepšími úmysly a vykonávajícími ty nejušlechtilejší skutky. Jeho údělem je prohrabávat kal na dně, odkrývat špínu, mařit záměry psychopatů a zločinců vedených nenávistí, touhou po pomstě nebo po majetku. Z řady dalších seriálů podobného ražení Luthera vydělují postavy. Luther je totiž posedlý svou prací a obětuje jí i své rodinné zázemí. Jeho nasazení a intuice z něj dělají nadmíru nebezpečného soupeře podsvětí, jenže jeho protivníci taky nejsou žádná béčka a dokážou zasadit úder na tom nejcitlivějším místě. Luther není seriál o kapsářích nebo kasařích, ale o velkých nočních můrách moderních společností a velkých měst. Je o teroristech, vyděračích či sériových vrazích. Ty zločiny jsou někdy až příliš monstrózní, Lutherova intuice přehnaná a zápletky či vztah mezi hrdiny poněkud vykonstruované, ale postupem času jsem se naučil vnímat Luthera jako realističtější a míň umělohmotnou obdobu zábavných sérií typu Dextera. Z Luthera jsou cítit skutečné emoce, páchne to tam tu přízemní, tu heroickou člověčinou. Jeho rozhodování o životu a smrti dvou žen, které pro něj měly zásadní význam a představovaly hodnotový protipól, který se v každém z nás neustále sváří, považuju za jednu z nejsilnějších seriálových scén, které jsem kdy viděl. Navíc postava inteligentní a nevypočitatelné Alice Morgan patří k těm nejcharismatičtějším padouchům, kteří kdy měli tu čest bavit publikum na televizních obrazovkách, a jejich vzájemný vztah s Lutherem je asi tím nejpošahanějším a zároveň divácky nejvděčnějším, jaký kdy vytvořil scénárista mezi kriminalistou a pachatelem zločinu. Tak sympatickou psychopatku jsme tu myslím ještě neměli... Celkový dojem: 95 %. (04.09.2014)

Jako malé dítě jsem zbožňoval pudink, ale víc než ujídání z plného talíře mě bavilo lovení škraloupů z hrnce, takových těch zbytků, které ulpěly na dně a na stěnách nádoby. Užíval jsem si to s perverzní rozkoší a jen díky tomu dávám (jak doufám) poslední sérii Luthera tři hvězdičky, protože v tom případě se stávám imunním k viditelné snaze vytěžit z vysychajícího ložiska nerostu poslední zrnka komodity. Už dávno to ztratilo pocit preciznosti, chytrosti, jen to snaživě opakuje schémata, která kdysi u diváků tak bodovala. Dokonce ani návrat Ruth Wilson už nevytváří takovou chemii mezi Johnem a jeho femme fatale. Je to prostě po všech stranách nastavovaná kaše. Ale těch 50 % nechám, protože jsem toho zarputilého černého detektiva i jeho nebezpečnou protihráčku měl opravdu rád. (31.03.2020)