Spartakus: Bohové arény

Zpočátku stejný průser jako Krev a písek a stejně jako příběh o Spartakově pomstě, i Gods of the Arena se s každým nadcházejícím dílem transformovala jak akčně, tak scénáristicky, do nehorázně nabušeného dílka. Paradoxně tak samotné nenásilné vyvrcholení s pohledem na rozednívající se Capuu působí mnohem lépe, jak krvavá řež v gladiátorském ludusu. Pokud tvůrci i nadále zůstanou věrni své vizi o nejslavnější vzpouře otroků v historii, tak může tahle sága směle apelovat na nejlepší historický seriál všech dob. V rámci kombinace historické věrnosti a nápadité filmařiny nemá konkurenci. Pět hvězd bez mrknutí oka. (02.03.2011)

6/6 (3x) I já se připojuji ke 100% uspokojeným. Čekání na Spartacus: Vengeance je nyní ještě těžší... Římská nobilita a její problémy řešené násilím, sexem, opiem a denáry. Spartaka není absolutně třeba. Lucrétie je ta, o kterou tu běží. Šest dílů je neskutečně málo, veškerá myslitelná tabu odešla do posmrtného života už hodně dávno a nyní je čas na nikdy nekončící orgie. Nejmilovanější z nových postav je sluníčko Gaia, dávná přítelkyně Lucrétie, v současné době také milenka její a jejího muže Batiata. Past Transgressions rozkošně rozehrává prolog celého příběhu, o časech, kdy aréna v mocné Capui teprve čekala na svůj rozkvět, Solonius byl Batiatovým přítelem a Oenomaus měl svou ženu a přítele Gannica po svém boku. Závěrečný kontrast sexuálních hrátek manželky a ponížení jejího muže je nádherně hořkou suitou. Missio se vyznačuje zásadní rozlukou Solonia s Batiatem, posílením přátelského trojúhelníku Oenomaea, Gannica a Mellity a odvetou za ponížení zlotřilým Tulliem. Navzdory tomu všemu rozkoš poskytnutá výše postavanému Vettiovi je nad všechny smysly. Bylo by zločinem toto vítězství neoslavit nejrozkošnějšími radovánkami ve třech. Paterfamilias s razantním příchodem Batiatova otce mění rozkoš a vrcholící intriky v totální depresi. Změť pocitů zmaru a destrukce je podtržena nechutným činem Vettiova přítele Cossutia a zánikem gay gladiátorského románku mezi Barcou a Auctusem. Nicméně Luc nachází své zalíbení v Crixovi a mladý Batiatus začíná osnovat plán na své osvobození z otcovské náruče. Beneath the Mask oslavuje vzestup Batiatova domu za pomoci uspokojení všech, kteří by měli co nabídnout na oplátku. Sic cena negování konkurence je příliš vysoká a do hry se také dostává samotný svazek Batiata a Luc. Jak jen tohle Gaia mohla dopustit? Gannicus se nechává strhnout vlastními city. Reckoning Touha po pomstě a místě na slunci je mocná čarodějka. Zrada stíhá zradu, zmije se nadále hřejí na prsou a vše vrcholí ve skutečné antické tragédii. A na těchto základech vzkvétá nejpevnější svazek manželství. Upřímnou soustrast všem zúčastněným. Život v domě Batiata už nikdy nebude takovým jako dřív. The Bitter End Králem všech sviní se stává Ashur, převlékačem kabátů Solonius a Diona nejsmutnější popravenou. Exkluzivní hry města Capua boří všechny dosavadní představy o pořádné show. Příběh se zacyklil a 2. série hlavního příběhu může pokračovat. (23.01.2011)

Oblíbili jste si gladiátory z Batiatova ludu, zajímá vás jejich minulost, začátky slavné či neslavné kariéry, chtěli byste vědět, proč jsou Batiatus a jeho zrzavá Xena takové všehoschopné mrchy? "Bohové arény" vám na většinu otázek jakž-takž uspokojivě odpoví, ale jejich hlavním záměrem je ukázat co nejvíc černých ptáků, bílých koz a vzájemné fyzické interakce muž s ženou, žena s ženou, žena s ženou a mužem, muž s ženou a mužem, muž s mužem a občas také muž proti muži. Stručně řečeno: ubylo krve, přibylo semene. Já teda radši koukám na choreograficky dobře vypiplané souboje, než na stále stejné, křečovité, ufuněné pozice z Kamasútry. Z mého hlediska jsou proto "Bohové arény" o něco slabší podívanou oproti "Krvi a písku", navzdory faktu, že se v nich nevyskytuje nafrněný depkař Spartakus. Mozek se v průběhu seriálu nezapotí, udržuje stěží provozní teplotu, ale co, moje hormony se rády pokochají pohledem na svalnatá těla. 65% (22.05.2012)

Seriál zhlédnut a hodnocen po všech šesti částech. Dříve, než stačila zaschnout krev na písku, je zde prequel, který (ač jsem se ho bál) stojí za to zhlédnout. Ukázalo se totiž, že i bez Spartaka je (zatím) o čem točit, protože tajemství Batiova domu jsou hodně zajímavá a (jak už to v tomhle i předchozím seriálu býva(lo) dobrým zvykem) hodně temná, krvavá a nahá. Gods of the Arena je opravdu skvělý seriál, který nám opět dokazuje, že jeho autoři nejsou tak hloupí, jak se může zdát. Vše do sebe na konci krásně zapadne a vy se při finálním souboji v aréně přistihnete, že nevíte, komu fandit, jestli "starému" Crixovi, či novému Gannicovi. V seriálu se často používala fráze "prove yourself worthy" a tenhle seriál se opravdu prokázal, že je hoden. Minimálně ke zhlédnutí. 100 %. (27.02.2011)

"Na historii je třeba zapomenout; o Spartakovi se toho koneckonců ví tak strašně málo, že by to stačilo sotva na televizní čtyřicítku. Tohle je třeba brát jako pohádku, stejně drsnou jak kalsické pohádky bývají, ovšem výslovnější. Skoro by tomu slušel lépe název Krev a porno. Ovšem filmařsky je to dokonalé - od scénáře přes herce, triky k režii to nemá chbyu." Tohle jsem napsal ke Spartakovi: Krev a písek a nemám jediný důvod na tom něco měnit i zde. Skoro se mi tato série Spartaka bez Spartaka zdále ještě o schůdek lepší. (24.03.2013)