Den nezávislosti: Nový útok

StarWars, Hvězdná pěchota, Propast, Vetřelci, Predátor, Armagedon a další a další filmy se spojily v Emmerichově spektáklu, který je jakýmsi remakem prvního dílu. A mně to rozhodně nevadí! Jen ať si tu fňukají ti, co chtěli neokoukanou intelektuální zábavu! Přesně jsem věděl, na co jdu, a to jsem také dostal. Gigerovský svět šmejdů z vesmíru, pukající mrakodrapy, parádní střílečky a sentimentální scénky podle Pilcherové. Naprosto debilní dialogy prostřídavají bezva vtipné hlášky. V tom filmu je prostě všechno. Skvělá oddechovka pro letní kino není určena zapšklým morousům. Snad jen ty triky byly poněkud nevyvážené, ale to bych svedl na mizerné 3D... (25.06.2016)

„Rádi ničí památky.“ Ač by mu to prospělo, o mnoho víc podobně prozřetelných hlášek nový Emmerichův film neobsahuje a moc nedává najevo, že by si byl vědom vlastní blbosti. Vážnost, s jakou je námět připomínající béčková sci-fi z 50. let uchopen, dává představu, jak by vypadala Hvězdná pěchota, kdyby ji Verhoeven myslel vážně. Nový Den nezávislosti s bezelstností roztomilou stejně jako znepokojivou staví na hlavu poselství studenoválečného Dne, kdy se zastavila Země. Vyspělejší civilizace zde není od toho, aby lidstvo varovala před rizikem sebedestrukce, ale aby mu pomohla se zničením nepřítele. Válka pak neslouží k tomu, aby se z ní lidé poučili, ale aby se díky ní mohli lépe připravit na válku příští, protože bez válčení by vojensko-průmyslový komplex logicky zkolaboval. Jiné než militantní řešení není ani zváženo a účinnost užití tvrdé síly (třeba i proti spojenci) film svým vyzněním nijak nezpochybňuje. Sice není vysvětleno, proč byla společnost rozdělena, ale hlavně, že díky válčení došlo k jejímu sjednocení. Válečné konflikty tak mají v zásadě pozitivní efekt, byť při nich zpravidla zmizí ze zemského povrchu pár velkoměst. Přestože se mi ideologie, kterou film vyjadřuje, příčí (o nakládání s postavou tuze nekompetentní prezidentky nemluvě), a přestože jeho sentimentalita a patriotismus občas překračují únosnou mez, druhý Den nezávislosti jsem si užil podobně jako svého času jedničku. Kompozičně jde o perfektně vyladěný letní blockbuster, v němž má každý motiv a každá postava své opodstatnění (a delší expozice tak později přináší své ovoce). Množství postav Emmerichovi umožňuje měnit podle potřeby hledisko a sdělovat nám informace nezbytné k tomu, abychom byli v obraze a zároveň chtěli vědět víc (když už se schyluje k finále, tušíme, že se objeví nějaký zádrhel, protože všechny dějové linie dosud nebyly dořešeny). Film je ve svém celku i na úrovni jednotlivých akčních scén znamenitě stupňovaný. Deadline, na který jsme průběžně upozorňováni, je stále blíž, emzáci jsou stále větší a silnější, počet důležitých postav v ohrožení stoupá. Rozpočet 200 milionů dolarů je vidět a souboje jsou masivní, ale ani na jednom by nezáleželo, kdyby akce nebyla pevnou součástí vyprávění a nepomáhala posunovat příběh odstraňováním některých překážek a vytvářením jiných. Když už dělat velké hloupé a ne moc originální sci-fi, pak s podobným vypravěčským umem. 80% (21.06.2016)

Přesně tak tupé jak jsem čekal, sice mnohem velkolepější a trikově vypracovanější než dvacet let starý poměrně legendární kousek, ovšem k čemu to je, když akce je naprosto neinovativní, všecko se děje tak nějak aby se dělo a chybí špetka nějaké hravosti, která by udržela minimálně mou pozornost. Už jsem se blížil ke dvěma hvězdičkám, ovšem finále to lehce zachránilo, alespoň do té míry, že ačkoliv půlka filmu se odehrává při soumraku, tak alespoň to finále se (velice neobvykle jelikož ve tmě se snáze produkují triky) odehrává za bílého dne na prosluněné poušti a alespoň to vypadá dobře. Celkově ovšem bída střídá nouzi a Emmerich je živoucím příkladem vyhořelého filmaře. Will Smith určitě nelituje, že do toho nešel...5/10 (12.10.2016)

Emmerich by už klidně mohl jít na odpočinek. Své si odtočil a bylo by fajné se s ním rozloučit dřív, než přijde o dvě své poslední devízy. Jeho filmy vypadají extrémně draze, trikově vycizelovaně, takže měřítko, ve kterém operuje, trumfuje všechny popcornové blockbustery. A občas se jeho postavám povede fórek. Což jsou všechny klady, které mě na vrub druhého Dne nezávislosti napadají. Jinak jde o klasicky beztvarou nastavovanou kaši, ve které je všeho víc, ale bezvýrazně, hůř, sterilně, zkrátka v tom klasickém tuctově sequeloidním podání, jež víc nudí, než že by bavilo. Parta matných dorostenců nebo nezajímavých navrátilců úplně náhodně (nebo rovnou nesmyslně) čelí ještě větší emzácké invazi, aniž by jejich boj měl hlavu, patu a vypravěčský náboj. Z dvojky je prázdný festival triků bez hlubší podstaty, který je zároveň uspěchaný a zároveň má příliš dlouhou stopáž. Po parádní popcornové palbě, jakou byl první Den nezávislosti, obří úpadek. (23.06.2016)

Emmerich remakuje sám sebe a stíhá přitom vykrádat asi deset dalších filmů, sypat cheesy hlášky, patetické projevy, a obrovskou monumentální akci, která jen tak mimochodem strká do kapsy všechny destrukční orgie z libovolného akčňáku posledních tří let (zásadní devíza!); prostě devadesátky jedna báseň. Ale! Kristova noho, fakt musela být první půlhodina s představováním nových postav tak zdlouhavá? A to jakože bezcitné zacházení s hrdiny z minula jakbysmet? V době, kdy studia povolují 140 minut kdečemu, jsou Emmerichovi dvě hodiny až příliš těsné a ukazuje se jeho slabina a tou je absence finesy ve zkratkách. Ale ta monumentální epika to ve finále vyhraje. Sice natěsno a dost jalově, ale Emmerichovi jsem už odpustil horší věci. PS: A když si na to chci o dva dny později vzpomenout, vylovím z paměti pouze high-five planety a nové meziplanetární lodě. (23.06.2016)