Půjčovna masa

Velice poutavá sci-fi podívaná, jehož svět vás bude bavit a zajímat. O nahá těla, akční scény a zlomové momenty zde není nouze. Až jsem se občas trochu už v tom motala, ale finále vás vymotá. Zdevastovaná lidská povaha je místy krásně vyobrazena a i k postavám si dokážete najít nějaký vztah. I když osobně si nejvíc budu jako highlight pamatovat růžový batůžek, co nás celou dobu provázel. (27.02.2018)

Slibný svět a zajímavá detektivní zápletka, kterou nezruinovaly béčkové tendence, ale klišé moderních seriálů. Hrdá béčkovost a vtípky vyplývající ze soukolí světa, kde si identity prohazují těla, jsou naopak velkým kladem. Slušelo by redukovat příběh na méně dílů, vykopat debilní flashbacky a díly, které zbrzdí rozjeté vyprávění vysvětlujícím dílem z minulosti. Strašlivé je i klišé "cynický drsňák má ve skutečnosti srdce a dokáže milovat", které v příběhu zkaženého cynického lidstva nějak nemá místo a to rodinné drama, potažmo povídání si s duchy ničící závěrečné epizody je taky nesnesitelné. Výprava na TV produkt ujde, i když mě zaráží, že v budoucnu lidi nosí v podstatě stejné oblečení jako v dnešní době. Herecky táhne seriál Kinnaman, kterému styl arogantního frajera sedne, milionářský pár je typově skvělý a hotelový manažer plní svou úlohu úchylné figurky dostatečně. Zbytek je průměr, příšerná je představitelka policajtky, které drsňačku nevěříte ani na chvíli. Škoda, mohlo to být lepší, díky některým sci-fi nápadům občas nelitujete, že se na to díváte. (17.03.2018)

Vizuální žranice a velkolepá produkce v podání Netflixu. Kombinace Westworldu, Blade Runnera a Matrixu, detektivky a kdovíčeho dalšího. V seriálech jeden z vrcholů letošního roku. Hlavní hrdinové sympaťáci, na začátku netušíte o co jde, ale brzy se vám to dostane pod kůži a vy se tak netrpělivě těšíte na další díl. Nakonec z toho nejsem sice tak odvařenej, jak jsem si zhruba uprostřed sezony říkal, ale i přesto je tam něco, co vyzdvihuje tento seriál nad většinou současné produkce. Gore efekty, sexuální scény a několik moneyshotů, na které budu myslet ještě dlouho (Lizzie v akci, souboj s klony nebo výtahová scéna). 85% (30.03.2018)

„KDYŽ MU ZEMŘELA PRINCEZNA, VENKOVAN VANDROVAL PO SVĚTĚ. ZTRATIL SE V BEZNADĚJI. JEDNOHO DNE NARAZIL NA NESMRTELNÉHO, KTERÝ MU ŘEKL, ŽE JEHO PRINCEZNU UNESLI, ŽE BYLA ZAKLETA. TAKŽE TEĎ JI HLEDÁ PO VŠECH MOŽNÝCH SVĚTECH, PROTOŽE NĚKDE, KDE JE UKRYTÁ POD ZMRZLÝM SKLEM A HUSTÝMI KEŘI PLNÝMI TRNÍ, SPÍ A ČEKÁ, AŽ JI PROBUDÍ. A JEDNOHO DNE SE MU JI NEPOCHYBNĚ PODAŘÍ NALÉZT…“ /// Dlouho nevím, co si vo tom mám myslet. Svět ovládaj nejmodernější technologie a lidi mněněj pouzdra i ksichty jak osoba s obsedantní kompulzivní poruchou fusky. V každým díle trochu akce, ale jinak exhibicionistický představení technologií ve světě bez sluníčka. Možná až moc kýčovitejch obrázků… nevadí, neruší – jen konstatuju. Nestříkal jsem z toho do trenek. Technická stránka parádní, ale jakoby šlo hlavně vo ní. Šejkspírovský finále (po spoustě akce) už jen dokazuje, že Netflix umí seriály líp než filmy. Ale… no prostě nemusím se udělat ze všeho… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Šukám s Windowsama (? … neříkali…). 2.) Mám robotickou ruku (a šetřím na čuráka). 3.) Thx za titule „lukascoolarik“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ * (21.06.2018)

1. série - 65% - Snažím se mít rád hlavního hrdinu, respektovat Purefoye v syrové rovině, nebo vnímat Vernona jako vtipného parťáka a ne jako protivně tvrdohlavou a jednorozměrnou výplň. A jde mi to až někdy do osmého dílu, který reprezentuje vše, co mi na seriálu vadí, a kdy to s vyšetřováním, pointováním nebo vzpomínám pomyslně vzdávám a užívám si jen a pouze stoprocentní vizuál (včetně jednoznačné královny Marthy Higaredy), snad nejpropracovanější obrazovou stránku, co jsem kdy v žánru viděl. O to víc lomím rukama pro stokrát viděné zvraty a v první řadě pro nesnesitelnou pózu otevřenosti všemu "zakázanému". Krev, nahota, sex, násilí, mučení, křik - a až na výjimky všechno v tak evidentně prvním plánu, že mi pak nezbyl prostor k tomu, abych tvůrcům ony finálové emoce, byť dost statečně ždímané, uvěřil na déle než pár sekund. Přirozenost se zapomněla někde ve flashbacích. Potenciálu byla hromada, ale výsledná chuť hořkne přílišnou rychlostí. 2. série - 30% - Jestli pokračování něco dokázalo dotáhnout do konce, tak pozvednout vzpomínky na první dobrodružství. Z něj si totiž nová sezóna bere to, o čem se mluvilo nejvíc a všechno násobí dvěma. Dostávám proto neopodstatněné množství mučících scén, zápletku se pokouší vysvětlovat zmatený Poe a v akci se dává důraz jak jinak než na krev. Bohužel nic z toho není to, co mě k začátkům Carbonu připoutalo. To, co jsem rád měl, teď buď chybí (Martha Higareda), vyvíjí se směrem, který mi nic neříká (sám Takeshi je jen doprovodnou figurkou nezajímavé a nevěrohodné love story) a nebo je téměř vysmíváno (výstavba celého světa stojí na klišovitých vedlejších charakterech a prapodivných dějových skocích). Důvod, proč jdu s hodnocením tak nízko, je ale vizuální stránka. Že se seriál, u kterého divák žasl nad každým druhým záběrem, dobrovolně zavírá do tmavých hal, skladišť a jeskyní, je bezmála tragédie. V kombinaci s absolutním nevyužitím tradičně neodolatelné chameleonky Simone Missick a sympaťáka Mackieho můžu jen kroutit hlavou nad tím, co přesně hlavní tvůrkyně čekala, že jí hladové publikum po dvou letech řekne na tohle. (27.03.2018)