Battle Royale

Battle Royale kontrastuje na třech frontách - 1) otevřená brutalita na dětech versus veselá instruktáž + lhostejný přístup učitele 2) masakrální scény v harmonii s vznešenou vážnou hudbou 3) Psychologie dětí, přechody mezi náctiletou láskou a nemilosrdným vražděním spoluzáků. Tím vytváří nesmírně poutavou, místy i černohumorně hravou a stylovou podívanou, která díky realistickému feelingu a prožitosti (vhodné flashbacky) nepůsobí samoúčelně, či lacinně. Dokáže neustále překvapovat a v závěru snad i vybídnout k zamyšlení. BR je ve své kontroverznosti originální film se silným zážitkem. Zkrátka experiment o experimentu, jenž díky pečlivé ukočírovanosti režiséra funguje přesně jak má (tzn. ne jako první Hunger Games). 9/10 (04.09.2009)

"Musíš bojovat sám za sebe. Nikdo tě nezachrání. Ale o tom je život, že?" ________ 'Battle Royale' je bezpochyby jedním z nejoriginálnějších filmů z počátku nového tisíciletí, který definoval svůj samostatný subžánr, a dnes se již právoplatně řadí na piedestal japonských filmů s kultovním statusem – jó, a jen tak mimochodem, měl (nečekaně) zásadní vliv na tvorbu Quentina Tarantina...... 'Battle Royale' totiž koncepčně determinovalo jak filmový, tak primárně stejnojmenný herní žánr – tedy battle royale – moderní gladiátorské hry, jež jsou ve skutečnosti krvavou reality show, v nichž vítězem, přesněji řečeno přeživším, může být pouze jeden. Přitom nejde o kdovíjak prvoplánovou glorifikaci násilí – tahle filmová řežba o partě studentů kteří se snaží navzájem zabít, protože jim to nařídila vláda v rámci školní reformy, totiž vychytrale mísí adrenalinovou akci, gore horor, černohumornou sociální satiru, a orwellovsky laděnou vizi dystopického fikčního světa, kde se státní autority snaží získat zpět svou ztracenou reputaci – režisér Fukusaku zde taky v Kubrickovském stylu geniálně využívá klasické hudby, čímž perfektně umocňuje drastickou bizarnost celé synopse...... Oddělují se však v oné hře snad zrna od plev? Ne. Je to vlastně jen hra – a vyhraje v ní ten, kdo si vytáhl nejdelší stéblo. Ostatně, když během devadesátých let spisovatel Kóšun Takami napsal stejnojmennou knižní předlohu, reflektoval v ní tehdejší krizi japonské společnosti spjatou s prohloubením propasti mezi mladou a starou generací. Jenže v souvislosti s prasknutím ekonomické bubliny se rozplynula klasická linie životopisu "střední škola - univerzita - dobře placené zaměstnání - pozice jistá na celý život", a mládež se tak ocitla bez jistot, sebevědomí, a ideálů...... Což jsou zároveň důvody, proč se Fukusaku rozhodl knížku s tak společensko-kritickým rozměrem filmově zadaptovat. O to víc deprimující je, že se za těch třicet let v aktuálním globálním měřítku takřka nic nezměnilo, a generační příkopy i sociální nejistoty, na které snímek upozorňoval, eskalují neustále dál. Ale bylo by naivní si myslet, že nějaký film něco vyřeší. Sayonara, budoucnosti! (01.10.2021)

Japonsko sužuje neriešiteľný problém s neprispôsobou mládežou. Jediným spôsobom ako prevychovať študentov a získať si tak späť rešpekt je uplatnenie zákona "Battle Royale". Jedna z tried deviatych ročníkov z celej krajiny bude vybratá a dopravená na opustený ostrov aby si zahrala špeciálnu hru. Hru o život. Posledný, kto prežije - vyhráva. Originalita "susedom" z ďalekého východu nikdy nechýbala. Hlavne úvod splnil najprísnejšie kritéria. Následne potom ma však film svojimi neustálymi romantickými výlevmi medzi študentmi znudil. Miestami mi to prišlo, ako zo seriálu Beverly Hills 902 10. Nezachránili to ani slušné scény, ktoré mi však po čase tiež prišli akési vtipné. Na prvú šupu snáď nikto nezgegol a tie decká po dávkach zo samopalu nestále vstávali, ako nejaký zombie. Režisér Fukasaku sa snaží mládež prostredníctvom masakru a násilia, ktoré sa v nich neustále vyhrocuje, poučiť. Záver s veľkou, hlbokou myšlienkou. Kiež by to padlo na úrodnú pôdu. Bohužiaľ však ani obrázky zosnulých s pokročilým štádiom rakoviny na krabičkách cigariet, ľudí fajčiť neodnaučili. (09.08.2013)

Kitanove filmi mám rád,aj keď ich ešte u nás veľa nevyšlo,ale sem tam to zachráni ČT2,ktoré odvisielalo pár jeho filmov v pôvodnom znení.Na moje prekvapenie Kitano tam odohral 5 minút aj s trošku trápnym koncom ,keď s desiatimi guľkami v tele sa postaví akoby nič a ide telefonovať.Poviem na rovinu ,že film ani zďaleka nenaplnil moje očakávania.Ako akčný film - vyvražďovačka môže byť ale do poslednej minúty som čakal nejaký zvrat alebo pointu,no zbytočne.Nemohol som prekusnúť nereálne prestrelky,kde dievčatá prevrtane guľkami tancujú po stoloch a ešte dokážu strieľať.Čo ma zarazilo najviac je,že celý film je postavený na tak stupidnom zákone,ktorý by neschválila ani tá najzaostalejšia krajina na zemeguli.Prečo kvôli dvom grázlom v triede musí zomrieť 40 nevinných? Kde sú rodičia a blízky nevvinných,nikto neprotestuje?.....Myslím,že stačilo málo aby to bolo lepšie.Vybrať na ostrov práve tých nepolepšiteľných a vierohodnejšie prestrelky...Potom by som tomu uveril.60%. (10.02.2009)

Nevěřil jsem, shlédnul jsem, uvěřil jsem.... To co v tomto filmu předvedli japončtí tvůrci mě jednoznačně dostalo. nechat mezi sebou vraždit jednu školní třídu a dva další lidi je geniální námět v kterém se ukazuje důvěra, láska, přátelství a nenávist. Výbroná opravdu kultovní jízda. Dokonalé zapojení slavných filmových melodií včetně hudby z 2001: vesmírná odysea. BR act Forever!!! (13.12.2004)