Obsahy(2)
42 studentů, 3 dny, 1 vítěz, žádná pravidla. Na úsvitu nového tisíciletí došlo k celonárodnímu kolapsu. Při 15% nezaměstnanosti se bez práce ocitlo 10 milionů lidí. Na 800 tisíc studentů přestalo chodit do školy a počet drobných zločinů se prudce zvýšil. Dospělí ztratili v mládež důvěru a začali se jí bát. To vyústilo ve školní reformu nového tisíciletí, tzv. zákon BR - Battle Royale. Letos byla z celkového počtu 43 tisíc devátých tříd vybrána 9. E ze střední školy v Zentsuji. Letošní hra je podle všeho napínavější než všechny předchozí. (Řitka video)
(více)Recenze (631)
Pěkný nápad. Dnes už ale působí dost Béčkově. ()
Píše se rok 2021 a Korea natočila serii,Hra na oliheň, která má obrovskou sledovanost po celém světě. Rozdíl je 21 let a je to nemlich totéž. Je dobré vidět teď i ten pokrok v té vizuální stránce. ()
Do mixéru vložíme japka, kult, guilty pleasure, otaku point of view, videoherní princip, Takešiho Kitana a bandu kupodivu převážně velice dobře hrajících mládežníků a výsledek je .. nečekaně chutný koktejl, jehož chuť vám na patře zůstane skutečně dlooouhou dobu. Quentin nelhal.. ()
Film, kterej musim posouvat, jde automaticky do odpadu. A mám v píči, co všechno skvělýho v něm bylo. Strašně dojemný scénky, schopnost missnout 200 nábojů ze samopalu ze vzdálenosti jednoho metru, iracionální jednání... Fuj. ()
Vo svojej dobe určite prevratná idea ktorá inšpirovala tucty filmov. Tieto filmy sa vo väčšine držia akčného žánru bez zbytočného psychologického rozmeru, originál ale volí inú cestu ktorá síce nefunguje po všetkých stránkach, ale pridáva mu iný rozmer, bez ktorého by bol môj filmový zážitok o poznanie horší. ()
Tento film jsem viděl již několikrát, s každým shlédnutím se mi líbí víc a víc. Možná je to tím, že jsem přišel na chuť japonskému stylu hraní, který je spíše divadelní (filmové hraní, tak jak jej známe, obecně nalezneme spíše v animaci.) Ale možná je to tím, že od té doby, co jsem to poprvé viděl, tehdy jako gymnasista, jsem začal studovat sociálně vědní obor a začal jsem se zajímat o historii Japonska. Nejsem sto hodnotit jednotlivosti tohoto filmu, ale ve chvíli, kdy člověk ví, o tzv. Ztracených dekádách, a co to znamenalo pro japonskou mládež, která se snažila o vstup do dospělého života, tak v tu chvíli tento film nabývá mnohem hrůznější dimensi než je prosté brutální násilí, ke kterému jsou tyto děti donuceny. Japonská společnost obětovala své děti, a když se pozorně podíváte na různá dobová díla, tak zjistíte, že nejde o ojedinělý motiv. Zkuste se takto podívat třeba na Šinseiki Evangelion (seriál) (1995) ()
Velmi zajimavý nápad na film. ()
Tarantinovo nejoblíbenější film a přitom jen absurdní sci-fi, které si hraje na nějakou hlubší myšlenku, jako by reálně nešlo jen o ty krvavý jatka. Až na pár scén se skvělou kamerou a originálním nápadem mě na celém filmu nic nezaujalo, v dnešní době je to už trochu ohraný a násilí jsem už viděl horší a realističtější. Když už jsem se k realističnosti dostal, v tomhle filmu průměrná postava snese od jednoho škrábance po 3 zásobníky kulometu, zrovna záleží na tom, jestli musí splnit nějakej úkon (třeba se usmát). Postavy mi přišly ploché, jen se je občas Fukusaku pokusil dofouknout nějakou backstory (většinou tragickou), ale stejně to na mě nějak nezapůsobilo. Speciálně se musím vyhradit proti zvolení třídy jako sledovaného subjektu, protože je to asi tak první myšlenka, která vás napadne, když se řekne celek s komplexními vztahy. Zkrátka je to vybraný jen abychom se cítili ještě hůř, když se navzájem zabíjí, ale je to vlastně levný. Abych to shrnul, Battle Royale má něco do sebe, ale víceméně mě nechal chladným. ()